Jde o tzv. „rozstřel“, vynález ministerstva dopravy, evokující dávné westernové scény divokého Západu, a nebo „nezávazné konzultace bez jakéhokoliv očekávání“, pseudo či kvazi nabídkové řízení, tzn. „Bavíme se, ale nic to neznamená. Děláme něco na oko, abychom jako správně vybrali“. Téměř utajeno veřejnosti v závěru minulého roku, kdy národní dopravce České dráhy, slavil 100. výročí spolu s ČR, se stalo, že na základě podivného „rozstřelu“ došlo k historické a zlomové události – 12% dálkové železniční dopravy v závazku veřejných služeb bylo předáno soukromému sektoru státním orgánem, který je povinen státu neškodit a nepřipravovat ho ani jeho společnosti o majetek. 

Tyto novodobé pojmy v nových souvislostech představují zajímavou „českou třetí cestu“ zlepšování kvality železniční osobní dopravy v rámci jako by soutěžení dopravců na rozdíl od dvou cest, jež zná „zbytek Evropské unie (EU)“. Právní rámec veřejných služeb v přepravě cestujících je vymezen evropskou směrnicí 1370 z roku 2007, zákonem č. 194/2010 Sb. o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů a zákon 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZZVZ“). Naše a evropská legislativa jasně určuje, že výkony ve veřejných službách v přepravě cestujících v rámci železniční osobní dopravy lze zadat dopravcům v rámci nabídkového řízení, resp. veřejnou soutěží, nebo po přechodnou dobu do roku 2023 přímým zadáním. Přímé zadání by však nemělo představovat nikým neřízený prostor pro kohokoliv, kdo si řekne kdykoliv a nadhodí ničím nepodloženou nejnižší cenu dopravního výkonu v době vypršení 10 letých smluv s Českými drahami (ČD).

Kuriózní „kličkovanou“ doslova „vyklestilo“ Ministerstvo dopravy ČR (dále MD ČR) s vlivovou skupinkou kolem CENDISu a některých soukromých dopravců, u které není divu, že se zcelila již v červnu roku 2016 po frustraci z neúspěšných soutěží, napadaných ČD, které spolu s odborovými organizacemi požadovaly po MD ČR od roku 2014 opakovaně zajištění síťovosti služeb železnice a nediskriminačního prostředí pro všechny dopravce, což se MD ČR doposud nepodařilo a namísto přiznání vlastního selhání označilo jako viníka blokování trhu České dráhy. V současné době tak jde u MD ČR o rafinovaný útok na dominantní pozici svého vlastního dopravce ČD a podle všeho inspirovalo i některé kraje co by objednatele veřejné dopravy k procesu, který nejlépe vystihuje pojem „turecký bazar“. Samotný pojem představuje při návštěvě Turecka nezapomenutelný zážitek nekonečného smlouvání, pro někoho zábavného, pro někoho méně. Uprostřed Evropy - v ČR jde „rozstřelem“ v rámci „tureckého bazaru“ získat bez jakýchkoliv pravidel nově i zakázku na zajištění železniční osobní dopravy na 8 let za více než 2 miliardy Kč, když po sérii schůzek a nezávazných konzultací většinou bez zdokumentování přijde na řadu jako jediné hodnotící kritérium nejnižší cena dopravního výkonu, tzv. vlakokilometru bez toho, že by se MD ČR zajímalo o to, jaká vozidla a jaký počet jich bude kde jezdit, natož kde budou lokalizována a udržována.

Česká železniční džungle, jaká nemá v Evropě obdoby, tak lze nazvat prostředí, které vadí zákazníkům železnice a škodí i samotným dopravcům, kteří se všichni právem ucházejí o svůj podíl na železniční síti, ale MD ČR místo kultivovaného systému pravidel, kde zvítězí lepší (nikoliv jen cenou) ve své dlouholeté bezradnosti zvolilo džungli, kde žádná pravidla nejsou, a tím zároveň vytvořilo i nevídané prostředí pro korupci a uplatnění „přátelských vazeb“, jinak také nepotismu.  Máme tu tak nelegální pseudo soutěže bez pravidel, řádných lhůt, kvalifikací, hodnotících kritérií, férových procesů otevírání obálek, hodnocení nabídek atd. Není jasné, zda se soutěží na nejnižší cenu či na nejvyšší ekonomickou výhodnost (poměr kvality a ceny), nabídky se neotvírají a neposuzují transparentně, nejsou žádné řádné komise, zápisy, lhůty ani opravné prostředky, není zachován princip nediskriminace atd. Objednatelé se dopředu písemně vyvazují z jakékoliv odpovědnosti tím, že komunikace s dopravci je nezávazná, neřídí se žádnými zákony, a tak mají za to, že si mohou dělat co chtějí. Tento pokus objednatelů pod taktovkou MD bude trvat do té doby, dokud nebude žalobce, a tím i soudce.

S výjimkou Pardubického kraje, jehož postup výběru dopravce Leo Express na 2 linkách se jeví odůvodněným přímým zadáním s kvalitativním přínosem zlepšení vozby a zajištění spojení s Polskem, lze dosavadní postup MD ČR, Libereckého, Ústeckého a Zlínského kraje označit za „turecký bazar“, v rámci jehož absolvování došlo k přímému zadání výkonů dopravci po hře s převažujícími znaky výběru, avšak obejití evropské i české legislativy, která umožňuje přímé zadání, ale bez netransparentní hry na výběr. Objednatel má právo odůvodněného přímého zadání dokonce i v případě, že ojetým německým vozidlem řady 642 Siemens Desiro fascinovaný jednatel jednoho krajského koordinátora dopravy přesvědčí radu kraje, že tato vozidla konkrétního dopravce jsou pro kraj nejlepší, dokonce lepší než Pesa řady 844, avšak nesmí v rámci administrace procesu výběru sehrát „soutěžní divadlo“ s dalšími dopravci a ještě předložit radě kraje nepravdivé a tendenční podklady, na základě kterých rada kraje, uvedená v omyl, rozhodne. Administrátor takového procesu, ať už jednatel koordinátora dopravy nebo vedoucí krajského odboru dopravy se pak musí mít na pozoru před trestním zákoníkem a dopady § 256 - Sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a § 257 - Pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži. Neobhájí, že šlo o přímé zadání a výběr nejlepšího, protože věděl a mohl vědět, že může jít o podvodné jednání…

Podrobnější vysvětlení právního rámce pro tzv. přímé zadání