Ty pravé, české. Pravou českou myslím (donedávna) zakouřené zařízení s pivem, rumem či zelenou. Dát si tam kdysi takovou hospody nedůstojnou nepřístojnost, jako například víno, znamenalo dočkat se nejprve nelíčeného úžasu a posléze ohavné, teplé, nažloutlé tekutiny v obyčejné odlívce.

Nikdy jsem nechápala, co pánové na těchto nevábných zařízeních mají, a když jsem se zeptala, dostalo se mi výkladu o nezaměnitelné filozofii hospody, kterou žádná žena nikdy nepochopí.

Z čistě vzdělanostních důvodů jsem se jednoho dne s manželem do takové obyčejné, tedy pravé české hospody, vypravila. Následuje malá reportáž:

Nad půllitry s různou mírou upití sedí zasmušilí mužové nejrůznějších společenských postavení, od popeláře přes právníka, až po úspěšného podnikatele či klarinetistu z filharmonie. Jeden konečně mlčení prolomí:
„Tak ta Milena od Franty utekla."
„Která Milena?" oživne soused.
„Přeci ta servírka."
„Od kterýho Franty?"
„Přeci toho lakýrníka."
„Aha."
Dlouhé mlčení.
„A proč mu utekla?"
„Přece to táhla s tím Zemánkem z Podolí."
„Kterým Zemánkem, tím, jak kulhal?"
„No jo, měl něco s kolenem."
„Jestli je to ten Zemánek, tak ten neměl nic s kolenem, ale s kyčlí. Měl s tím jít na operaci."
„Už na ní byl. Před rokem."
„Fakt? Že nic neřek, mluvil jsem s ním na podzim."
„Kecáš, tou dobou už byl pod drnem."

V průběhu dvou hodin se dozvídám, že nejlepší je špekáčky na utopence nakrájet na kolečka, neboť tak lépe prosáknou. Boban prý už nemá průjem. Letos rostou lišky. Toho vraha pořád ještě nemají. No, toho, jak to bylo v televizi. Jistý Pepa Kilián se prý naboural. Napočítali mu jeden a půl promile. Prchalová se odstěhovala na Opatov. Toho Šinágla, co byl zavřenej, už pustili, ale je v podmínce.

„Ano," pravila jsem jedovatě po příchodu domů, „Ta filozofie hospody je opravdu, ale opravdu nezaměnitelná."

Dostalo se mi odpovědi, že tomu žádná ženská nikdy nemůže porozumět.

Prosím vás, jsou vůbec ještě někde ty pravé české hospody? Vždyť kde jinde by pánové mohli provozovat a rozvíjet tu svoji jedinečnou a nezaměnitelnou filozofii?! V pizzerii? No to snad ne!

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.