Na to, za jakou osobnost je jistými lidmi považován, jsou jeho současné činy hluboko pod úrovní politika, kterým by se rád stal. Je opravdu velkým štěstím pro ČR, že se pan Drahoš nestal prezidentem republiky, což nijak nesouvisí s tím, že se jím stal Miloš Zeman. Stejným štěstím by totiž  bylo jeho nezvolení i tehdy, že by jeho protikandidát byl třeba Kazimír Zlotřilý. Není nijak důležité ani podstatné opakovat jeho často protichůdné výroky, názory a až teatrální výstupy na veřejnosti, kterým tleskala nemalá část jím ovlivněných občanů. Nicméně platí, že kdykoli, kdekoli se pan Drahoš objeví, vystoupí s nějakým proslovem, má to dvě roviny.

První, že občané, kteří si jej přišli poslechnout, budou bez jakéhokli uvažování a hodnocení jeho slovy nadšeni a budou mu freneticky dávat najevo svou náklonnost. Druhá rovina je, že co řekne, je jinými lidmi považováno, kulantně řečeno, za úlety, naprosté politické diletantství, kariérní populismus, ohlupování veřejnosti. Příkladem může být jeho veřejně vyslovená podpora nominantu na post ministra zahraničních věcí Miroslavu Pochemu (ČSSD) o kterém se vyjádřil, že „Poche se někdy vyjádřil vstřícněji k problémům okolo migrace. To z mého pohledu určitě není důvod k odmítnutí někoho jako ministra...!“ 

No jak by ne, vždyť je to, jako by mluvil o sobě, protože on se rovněž kdysi vyjádřil kladně k přijímání imigrantů, zde:  „Aktuální situace migrační krize je výsledkem něčeho. Přijmout tady 2600 prověřených, z bezpečnostního hlediska, migrantů nebo uprchlíků, by neměl být žádný problém“, aby se později snažil z této úlitby vyvléci, když v rámci prezidentské kampaně se bránil tím, že se staví proti přijímání ekonomických imigrantů a že je proti kvótám, které zamýšlela nastolit EU. Věru, zásadovost hodna kandidáta na prezidenta republiky, není-liž pravda? Aby jeho slova měly větší efekt dodal, že chce dávat lidi dohromady a hledat to, co je spojuje. „Hledejme lidi, s kterými se shodneme v zásadních věcech, podpořme každého, kdo odporuje zlu, staví se proti nespravedlnosti a brání dalšímu ukrajování naší svobody!“ 

Jakkoli tato slova nejsou jednoznačně konkrétní, mají své adresáty, své příjemce. Jestliže pan Drahoš říká, že je třeba hledat lidi, se kterými se shodneme, koho má asi na mysli, s kým se mají shodovat? Podpořme každého, kdo odporuje zlu, staví se proti nespravedlnosti a brání ukrajování naší svobody? Kohjo těmito slovy oslovuje a jaké zlo, jakou konkrétní nespravedlnost a ukrajování naší svobody má pan Drahoš na mysli? To není otevřená, upřímná, čestná a vlastenecká výzva k občanům republiky, těmito slovy se totiž obrací k těm, co jej podpořili resp. k těm, co by chtěl, aby jej v nastávajících senátních volbách podpořili. Pan Drahoš kromě toho, že vstoupil do ne zrovna korektního politického prostředí (kterému velmi vyhovuje), sebevědomě také nastoupil do již rozjetého vlaku, ze kterého jen tak nehodlá vystoupit a chce dojet až na konečnou. Lze jen doufata věřit, že opravdu brzy „dojede“!

Ale ještě pár slov k názoru pana Drahoše na nominaci M. Pocheho. Jestliže si pan Drahoš myslí, že pokud se „Poche někdy vyjádřil vstřícněji k problémům okolo migrace není důvod k odmítnutí někoho jako ministra...!“ tak mu to asi přijde stejně irelevantní a nepodstatné, jako když on jednou něco řekne, aby to později vyvracel s tím, že přece zas tolik neřekl. Škoda, že pan bývalý předseda Akademie věd není schopen více myslet a své názory prověřovat než jen slepě důvěřovat, což je ostatně jeho zásadní charakterová chyba a osobní nedostatek: zásadovost je totiž u něj to poslední,co hraje nějakou roli. Pokud by se pan Drahoš nestavěl jen do roli populistického trolla, přitakávače a nepapouškoval názory jiných, poslouchal a sledoval informace kolem Pocheho musel by vědět, resp. mu dojít, že je nemálo mimořádně vážných důvodů, pro které jej prezident, ale i premiér odmítají za ministra zahraničních věcí. Není však vyloučeno, že to ví a svůj názor na Pocheho prezentuje jako schválnost prezidentovi a premiérovi, se kterými se „nekamarádí“ a ani jinak je nemusí!  Však víme proč!

To ovšem nemění nic na věci, že pan Drahoš podporuje lidi, od kterých sám dříve či později očekává podporu a jde-li o post ministra zahraničních věcí, pak stojí za to se za něj touto cestou „orodovat“ i za cenu, že ze sebe dělá pitomce! Pro upřesnění, Poche je podle Drahoše jeden z těch, který může „dávat lidi dohromady a hledat to, co je spojuje“. A je toho po oba víc než dost.