Nejenže mluví anglicky, místo rodné švédštiny, ale to hlavní je její aktuálnost a důležitost jejího tématu. Je celkem logické, že ne vždy a ne všem lidem se její řeč, prognózy a varování zamlouvají. Ta její vystoupení mají dva obrazy. První, ve kterém se jeví jako pokrokově a futuristicky uvažující dospívající mladý člověk, ten druhý obraz ji znázorňuje víceméně jako poněkud naivní nedospělé stvoření, které se v něčem zhlédlo, něco si vzalo do hlavy (byť je to myšlenka velmi racionální), ale tak jako mnoho jiných „významných“ politiků, kteří poukazují na nedostatky a problémy, ale sami neznají řešení, tak podobně je to i s Gretou Thunbergovou, která rovněž řekla jen „A“, ale už ne „B“. Osobně jí to nemám za zlé a nelze jí to snad ani vyčítat, je to důsledek jejího nezkušeného mládí.

Myslím, že lze souhlasit s francouzskou ministryní pro životní prostředí Brune Poirsonovou, která řekla, že nestačí jen varovně pozvedat hlas, ale že je třeba sednout k jednomu stolu a hledat potřebná řešení problémů, které nás v této oblasti trápí. A že ty problémy nejsou zanedbatelné, není pochyb. To je snad také důvod, proč někteří politici s Grétou T. nesouhlasí, nebo v lepším případě mají značné výhrady. Skutečností zůstává, že pravdu má tato dívka v tom, že jsou i tací politici, kteří tento problém ne vždy (pokud vůbec) berou s potřebnou vážností a místo činů pronášejí jen prázdná, nic neříkající slova. Je nezpochybnitelné, že zhoršené, někdy až katastrofální klimatické podmínky ve světě je rozhodně potřebné brát vážně a je nutné se jimi zabývat a hledat řešení, jak případné klimatické katastrofě předejít.

Zde však podle mého názoru nelze souhlasit se slovy Gréty Thunbergové, která obvinila světové lídry, že jí ukradli dětství a prakticky jí znemožnili chodit do školy, protože nedělají dost pro záchranu klimatu. Kdyby dělali dost, mohla by prý teď sedět ve škole a vzdělávat se. Je to srovnání, které nemá faktické opodstatnění, je to pouze „výkřik do tmy“ mladého, nedospělého a nezkušeného děvčete, které se snaží svoji integritu spojit se smyšleným a neoprávněné kompromitujícím obviněním z omezení prožitků jejího dětství stejně jako obvinění z toho, že jí některý ze světových lídrů prý znemožnil chodit do školy. U dospělého člověka by to bylo možno chápat, že je to myšleno v nadsázce. U ní jsou to nejspíš dozvuky pubertálních emocí a jistých pocitů křivdy z hluboce prožívaných skutečností, jež dává do souvislostí se stavem klimatu, kterými tak umocňuje význam svých slov.

Lze tedy konstatovat, že Greta Thunbergová řekla veřejně to, co mnozí odpovědní říci nechtěli, protože k tomu měli „své“ důvody. Ne snad takové, kterými by neutěšený až nebezpečný stav světového klimatu neznali, ale proto, že si byli a jsou vědomi toho, že dělat něco s tímto stavem znamená především intenzivně investovat bez evidentního okamžitého zisku. Že jde o budoucnost i jejich dětí, jim jaksi v jejich mamonem značně omezeném myšlení nedochází. Je tedy otázka, jaký dopad bude mít Gretino snažení, zda to zase jen u některých lidí nevyvolá dnešní uznání a momentální pozitivní nadšení, které však za nějakou dobu vyšumí, a stav bude stejný, či spíše ještě horší. Jinými slovy, zda tito lidé, kteří dnes Gretě tleskají a velebí její odvahu, budou mít stejnou odvahu donutit ony světové lídry, aby konali. To vše by měla ukázat nejbližší budoucnost. A Greta? Ta má o svou „světlou“ budoucnost vystaráno. Nechci být špatným prorokem, když řeknu, že snad i dobude velikosti a významu, jakého se (svého času) těšila frau Merkel. Já jí to přeji, i když také může být všechno jinak.