Ze strany ODS ústy pana všemocného Fialy je den co den slyšet, jak prý prezident ohýbá ústavu, jak si z ní dělá kobereček na vytírání bot a podobné příměry, čemuž tleskají a svými „přisýrkami“ to podporují jak z TOP 09 a KDU-ČSL či STAN. Bezesporu máme chytré, či spíše přechytralé politiky a poslouchat žvanění (kulantně řečeno) toho nejchytřejšího, pana profesora politologie Fialy o tom, jak nutná a potřebná je žaloba na pana prezidenta Zemana, který si prý dělá co chce, nerespektuje ústavu, poškozuje demokratické principy a další bláboly, pak už se člověk nemůže divit, jak zoufalí jsou tito politici ze Zemana, který ač jistě neúmyslně, protože spíše zodpovědně nedělá to, co by oni chtěli. V konkrétním případě prý dělá obstrukce s podpisem na jmenování nového ministra kultury. Podle nich je podle Ústavy ČR prý povinen návrh na jmenování nového ministra neprodlužovat a neodkladně jej podepsat. Tak jak je to vlastně s tím že prezident má, měl by nebo dokonce musí podepsat?

Především by si asi páni politici měli uvědomit podstatu a obsah ustanovení Ústavy ČR, pokud se jedná o odvolání či jmenování ministra vlády či jiné osobností do významných státních funkcí, které je v pravomoci prezidenta republiky. Pokud nemá být prezident republiky pouhým nástrojem (tzv. loutkou) k podpisování mu nastrčených dokumentů , aniž by o nich uvažoval, vyhodnocoval je a odpovědně se k nim vyjadřoval (což by ohromně pravicovým politikům vyhovovalo), aby nakonec svým podpisem jako osoba oprávněná dal k takovému aktu souhlas, je naprosto logické, že se prezident republiky k takové záležitosti vyjadřuje nejen uvážlivě, promyšleně, ale také hlavně odpovědně, případně zdrženlivě pokud má jisté pochybnosti o vhodnosti navrhované osoby, jako to mu je v případě návrhu pana Šmardy na ministra kultury vlády ČR. A že s osobou navrženého pana Šmardy zrovna spokojen není a má k němu vážné výhrady, je evidentní. Je třeba si také uvědomit, že k tomu, aby byla dotyčná osoba jmenována, je zapotřebí dvou stran. Jedna osoba, jak stanovuje Ústava, která návrh na jmenování podává, tedy premiér Babiš a druhá, která návrh přijímá, tedy prezident Zeman. Už ze samé logiky věci a odpovědnosti, která mu v takovém případě jako hlavě státu přináleží, jej po potřebném zvážení či vyhodnocení buď jmenuje nebo nejmenuje. Nic více, nic méně. Konkrétní závazný termín schválení či neschválení není v Ústavě ČR ani slovo.

Prezident Zeman tímto, pro některé politiky nežádoucím, odpovědným postojem a jednáním potvrzuje, že nemá hlavu jen na klobouk nebo čepici, ale používá i rozumu, který mu může velká většina politiků závidět, včetně pana profesora politologie Fialy! Ústava totiž nestanovuje povinnost, že prezident „musí“ návrh akceptovat a navrženou osobu bez pardonu jmenovat. Pokud by tomu tak bylo, pak by se k tomu již prezident de facto nemusel vyjadřovat, protože pokud by měl návrh „ bezmyšlenkovitě, resp. automaticky podepsat“, což by znamenalo obrazně řečeno, pouhé kývnutí hlavou, aniž by k němu nezaujal nějaký názor či racionální stanovisko, by stačil jen předkladatel, tedy premiér, který osobu navrhuje, aby byl dotyčný kandidát bez jakékoliv rozvahy do navrhované funkce schválen.

Z tlaku, který je na prezidenta ze strany opozice vytvářen, především z ODS, je evidentní, že ačkoli v daném případě je jméno kandidáta na ministra kultury věcí, resp. v kompetenci ČSSD, potažmo premiéra Babiše ODS dělá, jako by šlo o jejich člověka, kterého prezident odmítá jmenovat. Výtky a kritika na adresu prezidenta, zvláště ze strany pravicových subjektů, jsou účelově vytvářené, neopodstatněné a iracionální s cílem ještě více vyhrotit již tak dlouhodobou „hustou“ a „drsnou“ atmosféru kolem prezidenta Zemana. To také potvrzují jejich debaty o „nešťastném“ odsouhlasení přímé volby prezidenta a zvažují, zda volbu prezidenta nevrátit do předchozího systému, což by byla nepřímá tajná volba prezidenta cestou Parlamentu ČR. Jen pro připomenutí: dne 14. prosince 2011 Poslanecká sněmovna schválila hlasy 159 poslanců ústavní zákon č. 71/2012 Sb., proti byli jen tři poslanci. Senát návrh schválil 8. února 2012, pro bylo 49 přítomných senátorů, proti 22. Nový způsob volby hlavy českého státu vstoupil v účinnost 1. října 2012. Kdo byl v tu dobu ve vládě není snad nutno připomínat!

Navzdory těmto úvahám nelze nevidět fakt, že ke kritice přímé volby prezidenta došli pravicoví politici ODS, TOP 09, STAN a KDU-ČSL na základě neoblomné, možno říct svérázné (ale legitimní) oponentní politiky prezidenta Zemana, když si ve své činnosti nepočínal podle představ těchto subjektů. Proto také Miloš Zeman upadl v nemilost politiků ODS, TOP 09, STAN, KDU-ČSL, kteří přenesli svou nelibost a zášť až do řad Milionů chvilek, které pak pan Minář velice takticky zapracoval do scénářů svých demonstrací. Účel světí prostředky a každá sebemenší nespokojenost vůči prezidentu Zemanovi je voda na jejich mlýn. Mají však smůlu, protože prezident Zeman není z těch, kteří se nechají jen z principu jejich potřeb ve svých postojích ovlivnit. A to je se.. až tak, až hledají všechny možnosti a prostředky, jak Zemana buďto donutit k demisi, nebo jeho oficiální odvolání pro ztrátu schopnosti odpovědně vykonávat svou funkci! A o tom to je.