Jenže on se ani nezbláznil, ba ani nepomátl, on jen vyslovil pragmatickou myšlenku, která je hodna jména i intelektuálního myšlení autora. Panu profesorovi totiž vadí, že obyčejný občan-volič zvolil prezidentem člověka, který je podle něho negativní, nepřijatelnou osobou ve funkci prezidenta, člověkem, který nesdílí názory a hodnoty, které uznává pan Fiala, a naopak. Podle pana profesora totiž obyčejný český občan údajně nemá dostatečnou inteligenci a schopnosti provést volbu dostatečně kvalitní osoby do funkce prezidenta republiky. Tyto schopnosti a možnosti má prý jen parlament.

Pan Petr Fiala je, tedy alespoň podle titulů, vzdělaný člověk, ale také kovaný demokrat, jak o sobě často mluví, nicméně o kvalitě, schopnostech a inteligenci českých občanů, podle něj plebsu, má velmi svérázné, neřku-li nactiutrhačné a urážlivé mínění. Navzdory tomu, že pan Fiala má takto vyhraněné mínění o českých občanech, vůbec mu nevadí, že ti, co by podle něj měli být těmi vyvolenými k volbě prezidenta, tedy poslanci a senátoři, jsou právě tím opovrhovaným, neinteligentním plebsem do funkcí v parlamentu voleni. Titulů „hafo“, nicméně komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí!

Jak výše uvedeno, pan profesor Petr Fiala, kromě předsednictví v ODS a místopředsednictví v Poslanecké sněmovně, je také dlouholetým předsedou moravského zemského výboru české sekce Panevropské unie. O této sekci se na politické scéně ani na veřejnosti de facto nemluví, mainstream také mlčí, což ale neznamená, že se v této organizaci nic neděje. Připomeňme si zásadní fakt, že pan profesor Fiala je v (jednoznačně protistátní) Panevropské unii (která m.j. neuznává suverenitu států) významným vedoucím činitelem a jeho vedoucím není nikdo jiný, než sám šéf Landsmanšaftu Berndt Posselt. Ten, jak známo, dlouhodobě usiluje o prolomení a také zrušení Benešových dekretů. Tato angažovanost a spolupráce již sama sobě něco říká.

Není proto pochyb, že negativní názor pana profesora na českého občana není bezvýznamný, jak by se mohl zdát. Jeho snaha diskreditovat českého občana do ponižující role neinteligentního individua, neschopného provést volbu dostatečně kvalitní osoby do funkce prezidenta republiky, je zřejmá. Pokud by totiž místo Miloše Zemana byl zvolen jeho protikandidát Drahoš, pana profesora Fialu by jistě ani ve snu nenapadlo urážet a diskreditovat českého občana, jako v případě zvolení Miloše Zemana. Pan Drahoš je, resp. by byl pro pana Fialu (nejen pro něj) tou správnou, dostatečně kvalitní osobou do funkce prezidenta. Proč?

Pokud jde o termín dostatečně kvalitní osoby, pak si musíme uvědomit, že tato formulace předpokladu má svůj význam. Dostatečně kvalitní osoba totiž znamená, že by to byla osoba pro potřeby politiků ve všech směrech přijatelná. Pokud by však šlo o požadavek vysoce kvalitní osoby, byl by to už člověk, jehož kvality vysoce převyšují kvality intelektuální a charakterové vlastnosti politiků vč. pana profesora, takže takový člověk by nebyl vhodný, neboť by nebyl dostatečně poddajný, přizpůsobivý, oddaný a loajální. Jinými slovy, potřebovali by člověka dostatečné kvalitního, ale současně tzv. užitečného idiota! Takovým potřebám demokrata Fialy a ostatním současný prezident Miloš Zeman „bohužel“ nevyhovuje. To je také důvod, proč profesor Fiala dehonestuje, ne-li opovrhuje českým občanem.

V tom je celý problém. Český občan, slovníkem pana Fialy plebs, navzdory údajným nedostatečnostem, je schopen rozpoznat, kdo je pro jejich zájmy a republiku výhodnější. To, bohužel, ne zcela platí v případě parlamentních voleb, protože právě tam čeští občané (v tomto případě „ovčané“) zklamou, neboť jsou to právě oni, kteří volí tyto a podobné „vychcánky“ jako své zastupitele alias poslance, kterým se jen díky hlasům tzv. plebsu dostalo možnosti práce (!) ve vysoké politice rozhodovat o jejich bytí a nebytí, ne-li o jejich životech.

Lze však předpokládat, že nedemokratická, nemorální, antivlastenecká a prospěchářská myšlenka pana profesora Fialy nebude politickou scénou akceptována. Těch podrazů, podvodů, tunelů a jiných leváren na české občany, národ a Českou republiku bylo od roku 1989 víc než dost. Vzdát se, resp. odejmout možnost demokraticky volit svého prezidenta občany by znamenalo nejen ztrátu postavení občana jako neodmyslitelnou součásti státu, ale i pohrdání a příkoří od těch, kteří by o hlavě státu, tedy prezidentovi, rozhodovali o nás bez nás!