Je celkem pochopitelné, že Mirek Topolánek nemusí s knihou M. Grebeníčka  „Ve znamení kříže“, souhlasit, ale to jak tak asi všechno, co by mohl slušný člověk a demokrat k tomu říct. Ale proč tu jeho nevoli měl odskákat právě pan ministr Staněk, opravdu nechápu. Topolánkova impulsivní výbušnost, přízemní korektnost, omezená slušnost, nebo jeho exhibicionismus je poměrně známa, ale že jej „vytočí“ pro něj nic neznamenající kniha, a zlost si vylije na ministru Staňkovi, je na pováženou. Jeho  „decentní“ vyjádření, že „O Staňkovi jsem doteď věděl jen to, že jeho náměstek produkuje záchodovou poezii. Už vím víc. Staněk je nebezpečný hajzl,“ dokazuje, že jeho IQ zřejmě není tak vysoké, jak by se zdálo, ale že jeho IQ je na úrovni tykve.

Říct o ministru  Staňkovi, že o něm ví jen to, že jeho náměstek údajně produkuje záchodovou poezii, je opravdu málo, či takřka nic, takže v globále o něm ví asi tolik, jako babička jednoho žáčka ve škole, který byl dotázán na to, zda ví co se všechno taví. Ten, když už jeho spolužáci řekli, že se např. taví sýr, železo, vosk a pod., tak panu učiteli na otázku co se taví odpověděl, že babička, protože tatínek o ní říkal, že ta ví hovno! Ale vážně, protože náměstek pana ministra údajně píše záchodovou poezii,  neurvalý Topolánek akonto nazve pana Staňka hajzlem! Neslýchané, to je nejen hrubá urážka, ale opravdu vážné psychické vyšinutí a neskutečná paranoidní logika člověka, který kdysi vykonával funkci premiéra vlády ČR.

Nicméně, kniha nevyprovokovala jen M. Topolánka, ale také další pomazané hlavy. Ministr Staněk tím, že se „jen“ zúčastnil křtu knihy, se stal také terčem nevybíravých slovních útoků např. bývalého, tedy exministra kultury Daniela Hermana. Člověka, který by se ve dne neměl snad ani ukazovat na veřejnosti. „Tím, že pokřtil Grebeníčkovu knihu o církevních restitucích, překročil všechny meze,“ konstatoval sebevědomě bývalý ministr Herman (KDU-ČSL), který také vyjádřil pokrytecké politování nad tím, že „ v Nostickém paláci zasedl člověk, který neváhá aktivně podporovat komunistické lži“. To říká člověk, který těch mezí překročil několika násobně víc, než pan Staněk, na stejném místě, tedy posti ministra kultury nestoudně lhal kudy chodil (a lže doposud), který také veřejně podporoval (a nadále podporuje) nechvalně známý Sudetoněmecký landsmančaft, člověk, který jako první ministr (Sobotkovy) vlády ČR, se oficiálně zúčastnil sjezdu Sudetoněmeckého landsmančaftu, na kterém oslovil sudetské Němce "milí krajané", za což ho několik tisíc shromážděných Němců odměnilo velmi hlasitým potleskem.

D. Herman je člověk, který ve funkci ministra kultury vlády ČR rovněž popíral, že je předsedou  české pobočky německého Sdružení Ackermann Gemeinde (odnož SL) a mj. je rovněž členem správní rady Středoevropské akademie (Akademie Mitteleuropa) se sídlem v Německu (Bad Kissingen). Tento domýšlivý člověk si dovoluje veřejně odsuzovat a hrubě pomlouvat ministra Staňka (ČSSD) s konstatováním, že se za Staňka stydí a to jenom proto, že byl přítomen křtu knihy komunistického autora. Že se celý národ stydí za samotného Hermana z účasti na sjezdu SL, mu asi nepřijde na na mysl, on je totiž v této záležitosti až příliš nad věcí. Ale to by ani nebylo zas až tak nic zvláštního, protože Herman je všeobecně znám nejen jako drzý lhář, provokatér a pozitivní podporovatel SL, ale i jako nejvýraznější a nejznámější antikomunista a komunistofobní člověk v ČR. Drzé čelo lepší poplužního dvora, je zřejmě krédo pana Hermana a kupodivu mu takřka všechno snad až nepochopitelně snadno prochází. No nepochopitelně ne až tak docela protože víme, kým je a kdo jej podporuje. On by měl držet hu..ústa a být rád, že náš právní stát je natolik lhostejný k jeho vlastizrádné činnosti, Za jiných okolností by totiž už tupě civěl zpoza katru.

Jen o málo slušnější  byl další příslušník KDU-ČSL, rovněž  významný sympatizant Sudetoněmeckého landsmančaftu, Hermanův kolega ve vládě, exministr pan Marian Jurečka. „Že mu tuhle žumpu křtí ministr kultury za ČSSD, to už  snad ani nemá smysl komentovat,“ nechal se slyšet Jurečka. Totéž však platí o samotném výroku pana Jurečky. Oba jsou totiž stejně antikomunisticky naladěni či spíše zatíženi, jen jeden je za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Téma církevních restitucí, za kterými stojí především KDU-ČSL, rozděluje českou společnost dlouhé roky.  Zákon o vyrovnání se s církvemi prosadila Nečasova vláda v roce 2012, proti aktivně  vystupovali představitelé ČSSD a KSČM. V   r. 2013, kdy se k moci dostali sociál. demokraté, byla jakákoliv revize církevních restitucí neproveditelná právě kvůli zmíněné účasti KDU-ČSL ve vládě. Na druhé straně je však nutné uznat, že pánové Herman a Jurečka, pana Topolánka nevyjímaje, jsou skuteční demokratičtí gentlemani. Zvláště pak u nich vyniká skoro závidění hodná schopnost demokraticky naslouchat, akceptovat a respektovat názory a činy jiných, o slušnosti nemluvě.. Zkrátka: demokrati jak z ho.na bič!