Představuje totiž jen onu pověstnou špičku ledovce našeho, tedy českého, vztahu k Romům. Špičku ledovce nejen mnohých možných jiných osudů našich Romů, ale i špičku ledovce našich pocitů k oněm spoluobčanům. V tomto smyslu bych chtěl dnes vést své úvahy a připomenout i případy, na něž jsme již dávno zapomněli.
Nejprve trochu historie, i když vím, že není srovnatelná. Po válce jsme se zbavili drtivého množství našich, tedy československých Němců; ve stejném čase, ne-li dřív a potom i za bolševismu, jsme potlačovali, tedy my Češi, slovenské snahy po rovnoprávnosti, až si Slováci zřídili samostatný stát. A teď Romové.
Já vím, že jejich místo v České republice je zcela jiné, že žijí na periferii společnosti, ale žijí s námi v jednom státě. Jejich exodus do Kanady, Velké Britanie, Belgie a já nevím kam všude ještě, byl jistě nejednoznačný a sledoval i osobní prospěch jak oněch emigrujících, tak nejrůznějších organizací, z exodu profitujících. Jistě ale nebyl dobrou vizitkou pro náš stát. Spokojení občané nikam neutíkají.
Když se ve Varnsdorfu chystali někteří obyvatelé - podníceni pravicovými extremisty - na demonstraci proti Romům pro údajné přepadení jakéhosi místního občana, zjistilo se, že ten občan na daném místě vůbec nebyl. Svolávatelé však prý opáčili a nyní citují ze staršího čísla týdeníku Respekt, je vlastně jedno, jestli se přepadení stalo, nebo bylo smyšlené. Je řada jiných důvodů, proč vyjít do ulic, konec citátu. To je právě přímo modelová situace, ke které by za žádných okolností nemělo docházet. Jdeme na cikány! Jako se chodilo na Židy. Já vím, že Romové si za mnohé mohou sami, ale není to náš společný problém?
Jiné případy, jež uvádějí Lidové noviny z nitra zmíněného ledovce, jehož špičku jsme zahlédli v nedávné době znovu v Břeclavi: Rumburský starosta informoval své spoluobčany, že prý velká přesila Romů napadla podstatně menší množství majoritních občanů. Policejní vyšetřování však odhalilo, že šlo o vyřizování účtů mezi místními gangy.
Patnáctiletá dívka nahlásila uprostřed letošního dubna v Liberci napadení trojicí neznámých pachatelů. Televize Nova prý večer odvysílala reportáž a za viníky označila Romy. Kriminalistům se však podařilo po několika dnech zjistit, že si dívka vše vymyslela a svým činem reagovala na svou situaci v rodině.
Server Parlamentní listy zveřejnil v prvé polovině února zprávu o ustavujícím sněmu Evropské romské strany, jehož účastníci se prý nedočkali pokladníka, jemuž zaplatili za členskou legitimaci. Pokladník prý s penězi utekl. Zpráva však byla vymyšlená a server se za ni později omluvil. Atakdále, atakdále.
O čem to vypovídá? Pachatelem, nebo pachateli nejasného případu je automaticky Rom, nebo Romové. A hotovo. Já vím, že vláda je mimořádně zaneprázdněna nemilou hospodářskou situací a jejím řešením. Ale vláda je i exekutivním vrcholem státní politiky a její kroky jsou v každé agendě celým národem sledovány. Pietní slavnosti na místě bývalého romského koncentračního tábora v Letech u Písku se nezúčastnil - na rozdíl od mnoha zahraničních velvyslanců - žádný český vrcholný politik. Já vím, třeba opravdu nemohli, ale neměli to nějak vysvětlit, nebo neměli se nechat někým vysloveně zastoupit?
Vzniká dojem, že o etnické problémy a lidská práva se vláda vůbec nezajímá. Tato kritika je bohužel zřejmá i ze zprávy Amnesty International. Lidská práva zůstala na okraji zájmu politických elit, říká její ředitel Mark Martin. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková se samozřejmě brání a tvrdí, že se vláda snaží problémy řešit a že vloni schválila celkovou strategii problému s desítkami konkrétních kroků. Jenže: když ta emancipovanější část národa je přistižena při lži - narážím tím na ony smyšlené informace o romské kriminalitě – jak může ta méně emancipovaná část potom věřit, že se to s ní myslí dobře?
Máme za sebou už takřka dvacítku let nového státu a situace romské menšiny se – podle mého názoru – nezměnila. Chybí dlouhodobější řešení, trvá romská nezaměstnanost, vzrůstá počet neblaze proslulých romských ghett, nejsou známa jakákoli opatření na podporu romské vzdělanosti, včetně oné nepopulární pozitivní diskriminace, využitelné zejména ve školství. Je nám to opravdu všem jedno?
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz