Bohužel naši zákonodárci i vlády, při tom vůbec netuší jaký následný chaos jejich letitá a neuvážená rozhodnutí v praxi způsobují. Postižení jsou podnikatelé, občané, průmyslové podniky a ve své koncovce celý stát.

Bohužel mnohé směrnice Evropské unie s často nesmyslnými a nedomyšlenými nařízeními jsou mnohem horší. Přes řadu upozorňování na vznikající negativní dopady, není zájem státní správy ani zákonodárců cokoli na současném zmatku změnit. Neustále se slibuje, jak se zlepší úroveň podnikatelského prostředí. V podstatě se mnoho neděje a pokud ano, jsou to pouze menší  kosmetické úpravy, které podstatu vysokého finančního zatížení   podniků a investorů  neřeší.

Proto alespoň pro čtenáře ze svého oboru a mnoholeté praxe, uvedu pouze některé křiklavé příklady. Pro jejich množství se zaměřím pouze na více jak stovku legislativních opatření ekologického charakteru. Například zákon na omezení havarijních situací, především  úniků látek do prostředí, je jistě důležitý, ale nesmí být deklasující pro podnikatele. Ve vlastním ekonomickém zájmu každý udělá všechna opatření, aby se mu draze zakoupené suroviny neznehodnotily nebo neshořely. Určitě nepotřebuje komplikované a nesrozumitelné tabulky a rozesílat je zbytečně na řadu úřadů. Dále souběžně vyplňuje plán havarijních opatření, odpadového hospodářství, ten se již měl pro naprostou zbytečnost zrušit, bezpečnostní program obsahující v praxi až 300 byrokratických stránek a povinnost vysokého pojištění, komplikované, časově nekonečné integrované povolení. Pravou  perlou je zákon o ekologické újmě, který představuje rovněž desítky stran tabulek s mnohdy nedostupným složením vysoké finanční jistiny. Zisk je pouze na straně pojišťoven. Neuvěřitelná komplikovanost zákonů přináší nutnost platit mnoho externích expertů, neboť s většinou dokumentace si nedokáže podnikatel vůbec poradit.  

Dále jsou zde zákonné povinnosti na zpracování a předložení nesmírně spletitých, naprosto nezdůvodnitelných  a zhola nikomu nic nepřinášejících hlášení a statistik. Pod sankcemi byly vynuceny ze zákona o ovzduší, odpadech, obalech i vodě. Jejich složitost i účelnost spojenou s nemalými finančními prostředky, nepochopil prakticky žádný podnikatel. Smutnou i výstražnou útěchou je skutečnost, že se v jejich struktuře mnohdy nevyznají ani tvůrci a předkladatelé zákonů. V řadě případů si  proto dávají různá hlášení posoudit mimo vlastní resort, dalším organizacím a konzultantům. Za své vzaly všechny diskutované ekonomické úspory spojené se schválenými  zákony podle eurosměrnic. Komplikovaná a ve své podstatě zbytečná hlášení nepřináší  státu ani ochraně prostředí nic užitečného.

Jako další uvedu zákon o posuzování vlivů staveb a technologií na životní prostředí, o kterém se konečně začíná i mezi širší veřejností  trochu mluvit. Záměr považuji za potřebný a jsem jedním z tvůrců poměrně jednoduchého původního zákona z roku 1991. Po mnoha zbytečných novelizacích se však dostal do nežádoucí úrovně,  umožňující různým sdružením napojených na dogmatické názory zelených, celý proces výstavby jakýchkoliv staveb, všech dopravních infrastruktur, významně prodražovat  a do nekonečna, na dlouhá léta zdržovat.

Směrnice Evropské unie však skrývají jedno velké čertovské kopítko. Zavázali jsme se, že do našeho právního řádu budou postupně všechny implementovány. Při jejich nezačlenění mohou nám hrozit případné sankce.  V  tomto zakletém kruhu se však ČR pohybuje velice neobratně. Zatím co jiné členské státy  zapracovávají povětšinou jen smysl směrnic, u nás je to pravý opak. Osvícení úředníci se zeleným myšlením,  přidávají do zákonů další nelogická usnesení. Výsledkem je chaos, zmatek a  po mnoha dalších následujících novelizacích se již v nich nikdo prakticky nevyzná.

Prověří některá následující a   rozumnější vláda  velký balík  legislativních nařízení ?  Bude   po mnoha letech usilovné práce  schopna legislativu očistit k prospěch všech ?

RNDr.Jiří Hanzlíček exporadce ministrů průmyslu