Ministr Drábek je v tomto velmi zvláštní. Podle něj je dohoda uzavřená mezi vládou a zástupců 17 církví správná. Vláda se zavázala vyplatit každý rok 2 miliardy korun. Ministr Drábek maluje křídou čerta na protější zeď. Drábek se dovolává jakéhosi plnění povinnosti státu. Kéž by byl pan ministr štědrý také v sociální politice.

Možná bychom se měli ptát, jakým způsobem tyto církve nabraly majetek. Ano, jistě, jsou církve, které jsou nové a nesahají až do dob středověku, ale tyto církve se vezou s Římskokatolickou církví, která se jako jeden největší hráč na poli církví podílela a podílí na obchodování s majetky. Tato církev svůj majetek získala hlavně nakradením majetku v období inkvizic, v období náboženských sporů. Nevěřícím byl zkonfiskován majetek a tím tak církevní představitelé byli bohatšími a bohatšími.

Majetek církve je možné díky římskokatolické církve nazývat majetkem nakredeným, nepocházejícím z legální činnosti. Pochází z neštěstí jiných. Církev tak zcela jistě zneužila svého postavení a nevědomosti občanů, aby se obohatila a žila si v naprostém luxusu. Obyčejní lidé, chudáci bez majetku neměli co jíst, kdežto představitelé církevního světa si žili v obrovském luxusu. Pro získání majetků církev v Římě bez problémů vytáhla s incidenty proti čarodějnicím. Zahájila křížové výpravy, ve kterých uměle vyvolala spory mezi islámem a křesťanským světem. Majetek a touha ovládnutí kupeckých cest byla zahalena vábničkou získání svatých míst pro křesťanské poutníky. Lidé se udávali, když nechodili často do kostela. Najednou se zabavilo všechno a církev si mohla stavět honosné paláce, kostely a nemovitosti, které jsou nyní považované ryze za majetky církví.

Tento majetek má být navrácený a stát za něj má platit. Církev kdysi něco ukradla, dokonce zabila majitele původních majetků. Tyto majetky zabavil režim po roce 1948. Nakradený majetek nepocházející většinou z poctivé činnosti byl tedy ukraden režimem. Je morální požadovat navrácení ukradeného zlodějům minulosti? Kam až chceme zacházet? Chceme hovořit o majetcích před rokem 1780, kdy se krátily majetky církví, nebo snad chceme jít ještě hlouběji? Ono se dá zneužít téměř cokoli. Je vtipné, možná tragikomické, že za celou akcí navracení majetků církvím stojí pan ministr Kalousek. Tento dřívější člen KDU-ČSL, který ukázal jak moc je dobrým katolíkem, nyní požaduje a plánuje jakým způsobem navrátit něco, co nikdy církvím nenáleželo.

V tento okamžik by církve měly mlčet. Mají velký majetek. Vše soudím podle římskokatolické církve, protože je to největší hráč a má v tomto všem největší podíl a největší vliv. Ostatní menší církve se v tomto možná nespravedlivě vezou, ale je správné, když je církev  podporována státem? Pokud vyvíjí ekonomickou činnost a podniká, nevidím žádný důvod proto, aby ze státního rozpočtu byla jakákoli církev dotována. Římskokatolická církev sešla z Kristova učení a přeměnila se již dávno v nemilosrdnou mašinérii pachtící po majetcích. Desítky, stovky milionů lidí bylo touto církví zabito, mučeno a jejich majetky byly jako sousedské hvězdy pohlceny jednou obrovitánskou supernovou.

Ekumenická rada církví hovoří o tom, že stát využívá církevní majetky a že z nich má užitek za celou éru od roku 1948 více jak 150 miliard korun. Stačí se podívat do patřičných záznamů, ihned zjistíte, že církví je nepřeberné množství, a že se na navracení majetků pasou i takové církve, které z historického důvodu nemají ani omylem právo cokoli požadovat. Nejsme stát pevně spojený s církvemi, proto také by se církve měly starat o svou činnost na základě svých majetků. Neměly by se zabývat obchodničením, konečně by církve měly konat dobro, pomáhat potřebným, nemocným a chudým. Toto přeci kázal Kristus. Povinností círke je dát chleba hladovým, obléknout nahé a pomoci nemocným. Co z tohoto dnes dělá ta slavná církev?

Například v Praze je římskokatolická cirkev dokonalým obchodníkem. Pokud chcete dělat nějaký dobročinný koncert v kostelech, tak musíte zaplatit poplatek, musíte platit za to, že chcete konat dobro, ke kterému je církev zavázána učením Kristovým. Církev si najala firmu, té kostely pronajmula, a ta vybírá peníze jako na nějakou atrakci. Taková je situace v největší církvi v naší zemi. Opravdu je tato církev  soudná cokoli požadovat? Tady nedošlo k nakradení majetku státem, tady došlo k odejmutí majetku, který byl získaný obchodem s lidským neštěstím a lidským utrpením. Pokaždé si při této definici vzpomenu na gotiku a tehdejší heslo církve: Život pozemský je utrpením proto, abychom mohli být po smrti spaseni". Život byl utrpením pro obyčejné obyvatelstvo, kdežto biskupové mohli pojídat husičky, zatímco ti nebožáci poddaní dělali na církevních polích a jedli jenom to nejpodřadnější jídlo.

Stát nemá na financování své činnosti, ale na církve to dá okamžitě? Koaliční představitelé české vlády odsouhlasili 2 miliardy koun ročně po dobu několika desítek let, ale pořádně také stát neví, kde tyto miliardy vezme. Nyní se škrtá každá koruna a najednou Kalousek sebere někde 2 miliardy ročně? Když chybělo pouhých 180 milionů na úhradu slevněné dopravy pro zdravotně postižené, důchodce a studenty, tak najednou ministr Kalousek nebyl tak štědrým strýčkem. Odmítal se takovou věcí zabývat, jenom teď jde o církve, a tak tu máme okamžitou činnost zaručující vyhledání 2 miliard. Vláda by konečně měla říct, kde tyto peníze sebere. Bude to opět u sociálního balíčku, bude to na provozu policie, armády, zdravotnictví nebo někde jinde?

Lidé jsou oblbováni povídačkami o nakradeném majetku jenom proto, aby si neuvědomili, že ten majetek není ukradený, ale nakradený. Milé církve, pokud chcete vykonávat svou činnost, klidně si ji vykonávejte, ale ze svého bez jakékoli podpory státu. Ukažte světu, že jste opravdovými služebníky božími. Římskokatolická církev může prodat šperky za miliardy, může prodat zlato a diamanty, může nasytit Afriku, chudé části Evropy, Asie, může konečně pomáhat potřebným. Kristus nařizoval služebníkům božím žít v chudobě, aby tito služebníci boží byli vzorem čistoty a pokory. Jakým symbolem jsou služebníci boží nyní?

Církve si žádný majetek nezaslouží, ať fungují ze svého. Nakradené se nedá vrátit, je to amorální, chceme tedy být amorálními?