Při vší úctě k životopisu pana Valenčíka si dovolím podotknout, že orientace na "mladé perspektivní lidi" je žvást, nehodný jeho minulosti. V podstatě jde o recyklované představy "každému podle jeho potřeb", když budou podloženy "prací podle schopností".

KSČ, jak si možná pamatuje ze stranických schůzí, se zaměřovala na celou populaci. Okrajově možná i na "mladé perspektivní straníky".

Sám jsem jako nestraník na ty schůze neměl přístup. Nicméně vím, že bytový problém byl v letech 48-89 v podstatě vyřešen. Zmínil jsem to v komentáři k nové Důchodové komisi, který vyšel na NR 6. 2. 2019.

Pan Valenčík nesmí (nechce, nemůže) ta léta připomínat, mohl by se dostat do rozporu se zákonem.

Politici zjevně nechápou, že nemohou řešit problém, pokud není správně definován. Nemají mluvit o důchodech, ale o "zabezpečení občanů ve stáří". Adjektivum "sociální" přitažlivě koresponduje s názvem politické strany, jenže použito pro kvalifikaci bydlení, problém "dostupného bydlení" zkurví do té míry, že se nic neudělá. Má totiž konotaci chudoby, respektive příživnictví (socky žádný starosta nechce!).