Myslel tím obvinění krajského hejtmana a donedávna šéfa STAN Martina Půty z převzetí půlmilionového úplatku od pracovníků společnosti Metrostav za to, že měl manipulovat s dotací na rekonstrukci libereckého kostela Máří Magdalény.

Postup policie vůči Půtovi vskutku budí, vzhledem k chatrnosti důkazů, vtíravé pochybnosti. Přesto by měl Gazdík silnými slovy šetřit. Tím, kdo poškodil Starosty a nezávislé, je především samotný Půta.

Policie totiž zmapovala hejtmanovy pochybné schůzky s bossy Metrostavu, které jsou v příkrém rozporu s otevřeností radnic, jejíž prosazování Starostové učinili středobodem své politiky.

Po Davidu Rathovi je Půta druhým hejtmanem obviněným z korupce. Zatímco exhejtmana zadržela přepadová jednotka se sedmi miliony v krabici, Půtovo obvinění nestojí na jediném hmatatelném důkazu. V usnesení o započetí stíhání nenajdeme nic o tom, kdy a kde měl Půta půl milionu korun převzít.

O existenci úplatku vypovídá jen jakási tabulka nalezená u jednoho z pracovníků Metrostavu. S rozepsanými sumami pro devět osob, včetně 800 tisíc, jež měl dohromady dostat Půta. Což vypovídá o tom, že se v Metrostavu jakási korupční akce připravovala, ale pranic o tom, zda byla spuštěna.

Hlavní důkazní eso ještě může žalobce vytáhnout z rukávu. Pokud ale tohle má být všechno, pak bude na místě zkoumat, zda se vyšetřovatelé nestali aktéry pokusu o diskreditaci Martina Půty, jehož politický vzestup nabíral pozoruhodnou energii i směr.

Pokud ale někdo touží po Půtově politické likvidaci, pak mu to hejtman vskutku přičinlivě usnadnil.

Jeho schůzky s šéfy Metrostavu na benzinkách nebo v pronajatých skyboxech na hokejových zápasech, vzrušené telefonáty, v nichž jim vykládá, co se dělo na jednání rady – to všechno jsou spíš móresy kumpána politické galerky. A ne osobnosti, která pro mnohé příznivce Starostů ztělesňovala naději na lepší politické časy.

Náhle se ukázalo, že navenek zásadový Půta byl vlastně velký pokrytec. Loni v září ostře kritizoval svou náměstkyni Zuzanu Kocůmovou, že se sešla na krajském úřadu s firmou, která bojovala v krajském tendru. Sám se už v té době scházel mimo úřad s Metrostavem, usilujícím o proplacení dotace na opravu kostela.

Zatím skutečně nic nenasvědčuje tomu, že by Martin Půta přijal úplatek. Svým paktováním se s šéfy Metrostavu ale v nich mohl vzbudit pocit, že stojí za to mu úplatek nabídnout.

Ten, kdo volal po čisté a průhledné politice, se stal odstrašujícím příkladem, do jakých rizik může vést zákulisní pletichaření. Čím ještě může Půta napomoci kultivaci politiky? Snad elegantním odchodem z ní? 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.