Rozhodl jsem se proto s tímto celospolečenským traumatem rázně skoncovat. Udělat něco pro to, aby se lidé zbavili noční můry, aby už konečně klidně spali. Nejen ti prostí na poli, roli a v dílně, hlavně ti elitní, naši nejdůležitější, kvůli jejichž nejrůznějším titulům nemá – závistivci tvrdí – prostý člověk ani kam plivnout. Rozhodl jsem se jít příkladem a vlekoucí se problém definitivně vyřešit, zbavit společnost té hydry, tedy pomoci dostat ji do tepláků, nejraději pruhovaných. Bez celonárodní spolupráce to však sám nezvládnu: tedy seznam nešťastníků, jež tento proradný estébák nahlásil, nabonzoval či práskl a zničil je tak občansky i profesně, jako nezpochybnitelný důkaz pro soud. Vyzývám proto k občanské aktivitě: posílejte nám vám známá jména těch, kteří skončili na udavačské listině udavače Bureše, pokud možno i s celou rodinou, a podle potřeby bez výčitek a milosti oznamte i ty, o nichž si myslíte, že byli udáni a nemíní se k tomu dnes přiznat. Koblihožrouti zbabělí. Vždyť konečně „Proč bychom se nepráskali“, jak nás k této národní zábavě motivuje mírná úprava naší národní zpěvohry.

Nedejte se přitom zlomit námitkami, jak to ten nenáviděný agent vlastně dělal, aby z Maroka udával našince doma v Československé socialistické republice, protože – a to musíme objektivně přiznat – v té době prostí čeští a slovenští budovatelé socialismu zase až tak moc cachtat se v moři do Maroka nejezdili, do cesty mu tam někde pod minaretem sotva přišli, jelikož na tamní vytoužené banány a pomeranče disciplinovaně čekali dvakrát do roka doma, na prvního máje a na vánoce. Zjištěná jména budeme do seznamu postupně přidávat k tomu prvnímu, mnou zjištěnému.

Prokázanou Burešovou obětí číslo jedna bude totiž v tomto seznamu Abd al-Azíz ibn Krákora, český emigrant, prostý pasáček koz z přímořského města Agadír. Jak mi důvěrně sdělila jedna dáma, která nechce být jmenována, jíž to vyprávěl jeden známý, jenž to zaslechl na tamním bazaru, byl to právě lstivý pracovník PZO Petrimex, jenž na nešťastného Azíza úřadům práskl, že jeho kozy znesvětily tamní pláž. (Trest byl vynesený ještě týž den: provinilec musel za trest všechny bobky, řádově stovky, seřadit na písku podle velikostí…) Až bude seznam jmen takřka kompletní (úplně asi nikdy ne, náš lid dobře ví, s kým má tu čest) rozjedeme to na plný pecky, vykřičíme tu sebeočišťující hanbu do celého světa. Už na to netrpělivě čeká, v Bruselu již mají připravený bianko lejstra. Nesejdeme se však k tomu na Staromáku u Husa, tam knězův apel „Mluv pravdu, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti!“ nevytvoří potřebnou duchovní atmosféru.  Stane se na Václaváku, neboť sv. Václavem zaštítěn dokázal se náš národ vždy z jakýchkoli morálních zábran otřepat. Tam se zadaří, tam to z nás bude padat jako koblihy s koně.