FOTBALOVÉ GENTLEMANSTVÍ VYMÍRÁ. Tato vzrušující oblíbená kolektivní hra se zrodila na britských ostrovech, už je to plus-mínus nějakých dobrých 160 let. Pojmenována byla Foot-ball, tedy míč nožní nebo též kopaný, poté do češtiny přeložená jako pouhá kopaná, leč v posledních letech vnímaná více jako okopávaná. Kopni, do koho velí taktický plán, neboť účel světí prostředky a trenérské zadání je jasné. Skončený evropský šampionát tomu dal opět punc a taky připomněl, že herní mimořádnost tamního fotbalu je už ta tam, a jeho tradované gentlemanství ještě dál. Angličtí hráči pokleknou na trávník na protest proti rasismu, a z tribun je potom rasisticky urážejí jejich vlastní fanoušci, schopni se navíc po nevydařeném zápase navzájem pozabíjet…

JAKÝ A ČÍ VLIV BYL ZA SYSTÉMEM? Podivná fotbalová slezina s přehnaným počtem účastníků i pořádajících měst. Evropský šampionát rozprsknutý po celém kontinentu od Glasgowa přes Sevillu a Bukurešť až po Petrohrad, vlastně až po Baku na dohled od íránských hranic. Že by náznak, jak se vedení UEFA, třeba na doporučení Bruselu, připravuje na fotbalově sjednocený kontinent? A proč to Baku jako přidaná hodnota zatažené do Evropy? Fotbal sem, fotbal tam - globálně nahlíženo přece ázerbájdžánská nafta, vždyť tím směrem nenasytně mlaskal už Hitler.

ŽIVOTNÍ POJISTKY PRUDCE ROSTOU. Fotbal je snad nejkrásnější kolektivní hra a já už nejrůznějších zápasů na nejrůznějších šampionátech pamatuji mnoho počínaje Švédskem 1958, kdy jsme 6:1 vyklepli bájnou Argentinu. Bojů tvrdých, ale také džentlmenských, třeba Masopustovo decentní bránění zraněného Pelého ve finále MS v Chile 1962. Kdyby dnes zůstalo jenom u té tvrdosti, jenže hra značně zhrubla, zastavit či zneškodnit soupeře za každou cenu je součástí taktického plánu. Šlapák na holenní kost či kotník, dupnutí na nárt, zásah ostrým loktem do žeber a ještě lépe do krku, bez toho se to neobejde, každých deset minut se někdo svíjí na trávníku, mírně zraněný je poodtažen za čáru, zdevastovaný vynesen na nosítkách mimo, teče krev, fačují se hlavy. S takovým život ohrožujícím rizikem se do vydělávání miliónů při fotbalových gladiátorských bitvách současnosti chodí.

BOMBARDÉR NELÍTOSTNÝ, A PŘITOM ŠIK. Z vystoupení našeho týmu se zmíním jenom o třech momentech, které jsem si zařadil ke svým nezapomenutelným zážitkům. Hra proti Nizozemsku: tak sebevědomý a vskutku kolektivní výkon, povznášející duši fanouška, jsem už dlouho neviděl. Potom Patrik Schick (z němčiny šik, tedy elegantní), pro mě bezkonkurenčně nejlepší střelec šampionátu nejen počtem gólů, vždyť kdo se v posledních letech střelecky vyrovnal bájnému Ronaldovi? Každý gól byl přitom jiný, vždy okamžitá reakce na aktuální situaci a poté bezchybně provedení, přitom jeden z nich úplně nejkrásnější. Do třetice Tomáš Holeš a jeho úžasná akce proti Nizozemcům, v mžiku vymyšlený a bez zaváhání provedený nezadržitelný výpad do uprázdněného protivníkova pole s následující precizní přihrávkou na druhý gól. Dali jsme o sobě vědět.

TELEVIZNÍ PERLENÍ NA POKRAČOVÁNÍ. Ke hře patří i rozumbradové, kteří nám její taje osvětlují a dodatečně zasvěceně popisují, co jsme právě na vlastní oči viděli s přidaným ryze originálním pojetím českého jazyka a odborné terminologie. A tak jsme znovu museli skousnout podivuhodné delikatesní obraty, jak naši podhroťáci pálí z jedničky či střeďáci presují soupeře. Přesto mě v té nelibé slovní siláži potěšila jedna neotřelá perla - to když komentátor ocenil akci slovy „Holanďan zpracoval míč do kvality.“ Mají ti hoši nezvladatelnou fantazii, že by se jeden u obrazovky vztekl.