Tedy aby bylo jasno. Nemám vůbec nic proti demonstracím, ať jsou jakékoli, jsou-li požehnané našimi moudrými pražskými úřady včetně přemoudřelého magistrátu. Svobodu shromažďování a projevu jsme si vycinkali před třiceti lety, proto dobře nám tak, nestěžujme si.

A tak tedy demonstrujme, co se do nás vejde. Kdykoli, kdekoli, proti všemu a za cokoli. Proti vydávání majetku potomkům německé šlechty, Sparty Křetínskému, Slavie Číňanům, TV Barrandov Kellnerovi a ČT partě kolem Moravce. Protestujme proti všem názorům a lidem, jež se nám nelíbí jen proto, že jinak smýšlí, a dokonce i jinak volí, zatracení kobliháři. Protestujme proti úrovni televizních seriálů, demonstrujme proti demonstracím, taky proti obohacování jaderného paliva izotopem 235 či naší společnosti prvky předobrého islámu. A klidně i pro vydání toho oligarchického slovačiska české spravedlnosti, nebo alespoň pro to, ať už se o něm konečně nějak rozhodne na nejvyšší zemanské úrovni. Vše povoleno.

Demonstrujme kdekoli, avšak jenom ne na Václavském náměstí. Ne proto, abychom případně čímkoli od slovesných zvratků po počmárané kdeco znesvětili posvátný střed stověžatého města, jež je středem české země, středu to Evropy. Především proto, že tak neuvěřitelně zranitelné nepřehlédnutelné davy občanstva jakéhokoli složení a původu pod kopím sv. Václava jsou odjištěnou rozbuškou číhající časované bomby ohrožující nejen ty přítomné. Uvědomil jsem si to tenkrát u záběrů pořízených z nejvyšších pater okolních domů či teras paláců. Fotografující fotografové, novináři zachycující letmé dojmy z ptačí perspektivy, upřímně se bavící tam sídlící či pracující čumilové dalekohledem lovící v lidské mase tváře známých jednotlivců.

Kdo z mužů absolvoval ve svém jinošství vojenskou prezenční službu (netýká se těch, kteří jsou dnes po polistopadovém zrušení povinné vojny zcela nepoužitelní udělat cokoli pro obranu vlasti a ochranu své rodiny) a zúčastnil se nejrůznějších nočních cvičení, přizná, že při nenadálé, jen pár metrů vzdálené explozi tzv. dělbuchu si snadno cvrnkl do maskáčů. Byla to totiž vždycky pěkná šlupička slepé náhražky granátu vůbec ne nevinné: při nešikovné manipulaci dokázala připravit o prsty i zrak. 

Otázkou cti do civilu odcházejícího mazáctva vždy bylo na rozloučenou připravit lido-demo armádu o nějakou položku z jejího přísně evidovaného arzenálu. Šikovnější dokázali propašovat i pár ostrých nábojů, méně nároční se spokojili právě s nějakým dělbuchem, jenž poté v civilu vylepšil silvestrovskou oslavu. A teď si představte nápad takto vyzbrojeného šílence, jichž je v každé společnosti napříč čímkoli nepočítaně: zkrachovalý podnikatel, podváděný manžel, propuštěný zaměstnanec, odbytý nápadník, zdrogovaný řidič nebo třeba jenom obyčejný cvok, jenž se chce lidstvu pomstít za to, že mu údajně v nějaké nemocnici nevěnují patřičnou péči. A to nemluvím o placeném provokatéru. V uzavřeném prostoru náměstí s nevalnými únikovými možnostmi by exploze dělbuchu, jenž by v davu pravděpodobně přímo někoho zasáhl, způsobila masovou paniku, jejímž následkem by počet ušlapaných mohl dosáhnout tragického čísla. A hle, obávaný i současně někým vytoužený a možná i plánovaný svatováclavský majdan by se rázem stal skutečností…

Klesající návštěvnost Letné přinutila organizátory jednostranně zaměřeného nekončícího seriálu demonstrací vrátit dění na Václavské náměstí, kde i ve všední dny davy turistů sice nevědomky, leč pro pořadatele potěšitelně zvýší návštěvnost a navíc se stanou rukojmími pořadatelů chaotických představ a nesmyslných požadavků. V takové tlačenici se třeba již při silvestrovském třeštění ztratí krátký švih ruky s nožem či během randálu z petard snadno zanikne výstřel, žádný dělbuch. Potom najednou křik, někdo leží bez známek života na zemi, ani se nemusí jmenovat Šmíd, ba ani nemusí bejt tak úplně mrtvej. Docela bude stačit, že má – pro lepší identifikaci a následné hledání viníka - na klopě placku Milionu chvilek.

Dochází to všechno pražským radním a pražským policistům?

Jiří Macků

Vyšlo na webu krajskelisty.cz. Publikováno se souhlasem autora.