Nezasloužil si to ani jeden z českých rozhodčích, zřejmě jsou na tom se světovostí jako hráči. Zato, aby nám to nebylo líto, nechyběla početná ekipa českých fotbalových odborníků, Cestovní kanceláří Sport ČT vyslaných za naše příspěvky na jimi jinak nemilovaná a obávaná ruská teritoria. Načež některé slovní výlevy těchto turistů jsme si zase pro změnu nezasloužili my u televizorů.

Lidé študovaní, doktoři filozofie, jednoduší i vícečetní magistři, bakaláři a kdoví co ještě. Absolventi vysokoškolských zkoušek z rodného jazyka, znalci – předpokládejme – teorie fotbalové hry a jejích pravidel. Komentátoři, jejichž komentářům bychom měli rozumět, ale zhusta se nedařilo, protože je většinou vedli prostřednictvím jakéhosi hotentotského slangu, s nímž si ani Slovník hovorové češtiny nedokáže poradit a jehož termíny nenajdete v odborné literatuře typu Význam útoku v moderním fotbalu či v nejrůznějších metodických listech. A tak jsme se mj. opakovaně a tedy do omrzení dozvídali, že na hřišti, na rozdíl od textu pravidel, neexistují dvě území, menší brankové a větší pokutové, ale pouze jistá ´vápna´.  Že tato území, ač mají dva rozdílné rozměry a jedná se tedy o obdélníky, jsou nám umanutě vnucována jako ´čtverec´. A mezitím jsme za nerozhodného stavu netrpělivě čekali, až nějaký ´hroťák realizuje parádní přímák´.

Některé ´odborné´ obraty, odvysílané z ruských stadiónů, byly tentokrát zcela čerstvé, do této doby neslýchané a ve tvaru i významu tak dokonale pitomé, že je stěží zvládali i na vše zvyklí a běžnou češtinou komunikující fotbaloví fanoušci. Třeba specifické problémy jednotlivců. Co sakra znamená, že hráč ´neměl sílu směrem nahoru´? To se mu snad nepodařilo vylézt na štafle? Co je to za poseru účastník světového šampionátu, který nemá odvahu ´jít do vápna jeden na jeden´? Jakou opičárnu provedl obránce, jenž na poslední chvíli ´úspěšně zaskluzoval´? Rus Žirkov selhal, protože svého protivníka ´nevykrokoval´, zatímco Belgičan Lukaku měl svoji akci ´ještě rychleji procesovat´. Uspěl naopak Uruguayec Cavani, jenž ´dokázal své tělo zprocesovat´.

Zašifrované zůstaly i významy taktického konání týmů. Zatímco mnohé dokázaly ´úspěšně presovat´, tuniský naopak ke své smůle ´přestal pasovat´ a další zákonitě inkasoval, neboť se mu ´nedařilo ucpávat prostor směrem nahoru´. Škoda, že nám nebylo dopřáno současně na obrazovce sledovat, jak důležitě a zasvěceně se tito vyslaní brusiči rodného jazyka a ignoranti odborných sportovních termínů při troušení svých hotentotských pitomostí tváří.

Vzrušující hláška přišla také odněkud z oblasti matematiky, když bylo oznámeno, že po nudné kombinaci ve středu pole ´přišla výborná jednička´. Že by od paní učitelky? Jakou nemocí (v našich končinách navíc tvrdě nakažlivou) musí trpět střelec, jenž ´mířil výš, než je zdrávo´? (Jak vysoké vůbec bývá fotbalové zdrávo? A čím by se taková infekce dala léčit?) Že je nakažlivá poznal i další útočník, jemuž pro změnu ´míč nesedl na nárt, jak by bylo zdrávo´.  Hovadin se prostě éterem trousilo víc, než bylo zdrávo. Co si myslet o erudici fotbalového experta, jemuž jméno Escobar připomene drogového bosse, ale ne kolumbijského reprezentanta zavražděného vlastním fanouškem?

Za zmínku stojí i vysvětlení dramatického rozuzlení remízového stavu, o němž nám tito odborníci tvrdí, že po 120 minutách se ´rozhodne v penaltách´.  Nuže řekněme si, že penalta nebo též pokutový kop je podle oficiálního znění druh trestu, kterým rozhodčí trestá přestupky spáchané družstvem v blízkosti vlastní branky. Ano, penalta (v občanském životě též nejrůznější penalizace) je druh trestu (z latinského poena).  Proč jsou však současně trestána obě mužstva? Snad za to, že dotáhla své snažení jenom do remízového stavu? Podobnou situaci si již dávno v souladu se zdravým rozumem vyřešili hokejisté, kteří o vítězi nerozhodují na základě ´trestného střílení´, ale po ´samostatných nájezdech´. Ale škoda času srovnávat uvažování a vyjadřování fotbalistů s hokejisty…

Na závěr je ovšem třeba otevřeně přiznat, že mluva fotbalových reportérů nás zase až tolik nezaskočila, již jsme si zvykli, umíme si ji přeložit do v našich končinách vládnoucí lidštiny. A taky musíme ty hotentotskou mluvou postižené alespoň částečně omluvit, vždyť nejsou v České televizi osamoceni. Třeba jejich výrazně důležitější kolegové z redakce publicistiky se nás na politickém kolbišti snaží – míněno obrazně – každou chvíli navzdory logice přesvědčit, že rovnoběžník o dvou rozměrech je vlastně ve skutečnosti čtverec.