Mezi ty mnou sledovanější řadím i televizní stanici DVTV. Nedívám se na ni ale pokaždé, na mě z tý jejich ratejny nějak táhne. Vnímám ji s výhradami coby vděčnou a věrnou vyznavačku úsloví Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Ale rozhovor ostrý jako křen udělat umějí, i když se dá většinou pokaždé vycítit, výběrem otázek či nasazeným drajvem, na čí straně hodlají pobýt. Což se ovšem s kvalitní žurnalistikou, kterou si dali do štítu, příliš nerýmuje.

Tvářemi stanice jsou zkušení bývalí pracovníci ČT Daniela Drtinová a Martin Veselovský. A právě druhý jmenovaný se utrhl ze řetězu a opustil parketu, na které je jistý. Rozhodl se totiž obohatit, či snad dokonce pobavit veřejnost sestavením žhavě aktuálního kompilátu Rouška snese všechno. Jenže ukázalo se, že rouška možná, televizní divák však ne.

Začínáme od Adama

„Během koronavirové krize zaznělo tolik dechberoucích výroků, že jsme si řekli, že by byla škoda si aspoň některý z nich nepřipomenout,“ zaznělo dramaticky na úvod jako vábnička. Tedy za mě výborný nápad, vtipný. Nejrůznějších ptákovin bylo na nás za těch pár vzrušujících týdnů z politických výšin nakydáno skutečně hafo. Usadil jsem se pohodlně do křesla s rozhodnutím nechal se bavit a zvláště zvědav, jak se jim podaří udržet ono obligátní ´padni komu padni´ a koho tedy do svého TOP 10 zařadí.

Veselovský nasadil plamenný výraz v očích (očekávané úšklebky bohužel pohltila rouška), přidal gesta funkcionáře na prvomájové tribuně, něco demagogie, a už jel. Co výraz oceněných, to dle něj perla. A co autor výroku, to výhradně představitel koalice. Prostě nikdo z protivného demobloku neměl nárok, ačkoli i jeho reprezentanti se tak všestranně předváděli.

Nejvýše byl oceněn ministr zdravotnictví ADAM VOJTĚCH, jenž již 28. ledna sliboval, že s množstvím roušek problém nebude, prověřoval to u dodavatelů… „Jak hluboce se mýlil, ukázaly následující týdny,“ potěšilo moderátora. „Vláda nakonec nakoupila v Číně za prapodivné ceny, přes prapodivné prostředníky a občas v pochybné kvalitě.“ Čekal jsem, že novinář dodá svá odhalení, o jaké prapodivné ceny, prapodivné prostředníky či nedůvěryhodné dodavatele šlo, kde a s kým si ověřili onu pochybnou kvalitu – ale nic! Směšné bylo i rýpnutí „Na záběry vládní delegace, vítající letadlo z Východu, dlouho nezapomeneme.“ Bodejť, kdy se našinci poštěstí vidět přistávat na našem letišti takové mamuty z oblak? Ale kdyby přiletělo ze Západu (s americkými rouškami tou dobou pochopitelně vyrobenými v Číně), třeba by byl na letišti první.