Pokud se objeví nějaký problém, který by dříve, v případě podobných problémů předchozích primátoru, rozkolísal pozici celé Rady hl. m. Prahy, primátor Hřib řekne nějakou nehoráznost a tím debatu o své kolosální neschopnosti vždy ukončí. A nikdo z novinářů už pak jeho mdlá vysvětlení nerozporuje a nikdo se k nim ani v budoucnu nevrací.

A tak se v situaci, když se objevilo, že v primátorově kanceláři byl pořízen kávovar za cenu převyšující 100 tisíc korun, což si nikdo z jeho primátorských předchůdců nedovolil, Hřib jen sdělil, že osobně zasáhne vůči viníkovi (což byl přitom on sám), který inicioval zakoupení tak drahého zařízení a celá věc byla uzavřena. Nikdo se už dál neptá, a tak má šéf pražské radnice zřejmě nejdražší kávovar ze všech radničních šéfů, co na světě existují. A tedy i nejdražší kafe...

Pokud hovořím s experty stavebních firem, které si pečlivě vyhodnocují stavební trh v Praze, tak prý nejméně deset let nebude „hrozit“, že by byla vůbec zahájena dostavba, dokončení vnitřního městského okruhu. Za to město, respektive naprostá většina městských částí, přikročily za situace nedokončeného vnitřního městského okruhu k politice vytváření „zúžených hrdel“ na pražských komunikacích. To znamená, že tam, kde byly dříve dva jízdní pruhy vozovky, je dnes jen jeden. Chimérická snaha vedení města je, aby lidé jezdili do zaměstnání jen městskou hromadnou dopravou. Vlastně je to jednoduché. Tím, že se lidem ztíží dopravní možnosti, vyplývající z cesty automobilem, půjdou raději do tramvají, autobusů a metra. No, ale co třeba těch 250 – 300 tisíc lidí vesměs zaměstnaných na území Prahy, kteří dojíždí každý den za prací do města?

Bláznivé úvahy o tom, že je možné např. zcela zastavit dopravu skrz Malou Stranu s tím, že doprava obtěžuje tamní občany, jsou vrcholem myšlení členů městské rady, jež se míjejí s logikou. Pokud někdo bydlí v centru města, musí počítat mj. také s hlukem anebo s tím, že kolem jeho bydliště jezdí auta. Tak to prostě bývá. Nebo se má odstěhovat mimo centrum, tak, jak jsem to učinil před lety já.

Výstavba další trasy metra podle stavebních expertů může začít někdy nejdříve na konci příštího volebního období, tzn. nejdříve v roce 2026. Pokud ale vedení města chce cestující dále sardinkovat každé ráno do vlaků trasy C metra jezdící ve velmi krátkých intervalech, může také brzy dojít k úplnému zahlcení této trasy zejména v ranních špičkách. Prostě trasu D město nutně potřebuje a to rychle, už proto, že dělá politiku znepříjemňující cesty automobilů do centra.

Šnečí tempo, s nímž probíhá příprava výstavby trasy D metra, svědčí o úplné neschopnosti těch, kdo mají na radnici na starosti v radě města investiční činnost a dopravu.

Všechny radniční politické strany slibovaly před minulými volbami, že postaví mosty přes Vltavu a budou opravovat rychlým tempem ty stávající, aby nedocházelo k možným havarijním stavům.

Želvím krokem se podařilo vystavět lávku v Troji, jejíž předchůdkyni vzala voda (přesněji ta předchozí lávka spadla do vody sama).

Výstavba nových mostů se změnila na tragikomedii. A tak jediný most, o kterém zatím vedení města uvažuje, je most, který má být vystavěn v Podolí (vyústění Jeremenkovy ulice) a nemá být vůbec zatěžován automobilovou dopravou. Má být most jen pro tramvaje, pro pěší a pro cyklisty. Úžasný investiční záměr! Jen trochu drahý s ohledem na konečný výsledek.

Za pár týdnů začnou Pražané a návštěvníci Prahy vstřebávat nehezké zážitky z omezení provozu při rekonstrukci Barrandovského mostu. Představme si, že i v budoucnu bude takováto údržbová akce na Barrandovskem mostě potřebná. K čemu je pak most v Podolí, jenž bude jen pro chodce a cyklisty?

Prostě otcové hlavního města jsou zcela nekompetentní. Možná, že byli úspěšní ve svých firmách, ale pro komunální politiku jim chybí potřebná průprava a za čtyři roky v městské radě se většina z nich nenaučila o Praze vůbec nic.

Zato primátor Hřib září na mezinárodním nebi jako velká hvězda. Přiletěl do Kyjeva, aby vyjádřil ve svém protiruském zanícení svou podporu bývalému skvělému boxerovi, takto starostovi Kyjeva, Kličkovi.

Hřib by ale měl sedět jako hřib na zadku v Praze a měl by něco dělat. Naštěstí se už podařilo vesměs utnout chaotické rekonstrukce pražských komunikací, k nimž ještě před krátkým časem docházelo. Ale v případě velkých investic se nepokročilo většinou nikam.

Hřibovi jdou ovšem nejlépe jeho zásahy do mezinárodních vztahů. Šlape do nich jako slon v porcelánu. A tak se mu již před covidem podařilo Prahu a tedy pražské podnikatele zbavit kontaktů s třicetimilionovými aglomeracemi v Číně, s Šanghají a Pekingem. Jeho předchůdkyně v primátorském úřadu nebyla možná dokonalá, ale chápala význam Číny a jejích dvou velkých aglomerací i pro budoucí rozvoj česko-čínských hospodářských vztahů. A třeba pro příchod velkých investorů z Číny, ale také pro příliv čínských turistů i rozvoj možností pražských podnikatelů uplatnit se na trhu v Pekingu a v Šanghaji. Hřib tyto vztahy nenávratně rozbil.

Ještě připomenu, jak se Hřib svého času vyjádřil, že čínští turisté jsou tady nadbyteční. Teď by to měl zopakovat znovu pražským hoteliérů. Zejména bych mu ale doporučil, aby to neopakoval moc nahlas v situaci, kdy se tři čínské aerolinky rozhodují, do kterých měst ve střední Evropě budou s čínskými turisty létat. Zda to bude do Vídně, do Mnichova, do Budapešti anebo do Prahy. Ještě v roce 2019 do Prahy létaly z Číny linky tří čínských aerolinií. Těch sedm set tisíc čínských turistů, kteří přiletěli do Prahy v roce 2019 by teď pražským hoteliérům setsakra bodlo. Je otázka, zda i díky Hřibovým sinožroutským aktivitám se čínští turisté do Prahy a ČR vrátí.

Bohužel, určitá komunistožroutská část pražského publika vítá Hřibovy eskapády v zahraniční politice. A toleruje jeho nesmyslné útoky na Rusko a Čínu. A pokud tito lidé budou volit i na podzim v komunálních volbách podobné individuum jako je Hřib opět do čela Prahy, musí se spokojit s tím, že Praha bude čím dál více ve svém rozvoji zaostávat za všemi metropolitními městy v blízkém okolí. Ať je to Vídeň anebo Mnichov, Linec, Drážďany anebo Berlín.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele