Nechci hodnotit všechny okolnosti za posledních jedenáct let, které k tomuto tragickému volebnímu výsledku vedly. Ale svou osobní odpovědnost nesou také všichni lidé, kteří se ve vedení strany za posledních deset let vystřídali. V první řadě přispěl k pádu ČSSD do bezvýznamnosti B. Sobotka, který stál v čele ČSSD celých sedm let od roku 2010. Za jeho šéfování se ČSSD změnila na konglomerát oligarchicky uspořádaných okresních a krajských organizací, kde převládal jen respekt k osobním a partikulárním zájmům těch, kdo byli „zapojeni“.

Strana postupně ztrácela svůj ideový náboj. Programové věci ustupovaly zcela do pozadí a vlastně to bylo už jen o zájmech. Kdo, kam a na jakou pozici bude prosazen a kdo na jakém úřadu či ministerstvu dostane nějaký halafanec. Bylo to smutné představení.

Ještě smutnější je, když v této situaci vyzývají ti, kteří ji vlastně přímo či nepřímo způsobili, k rezignaci celého vedení strany. Jedním z těch výtečníků je loutka Pocheho, bývalý předseda pražské organizace, Pavlík. Ten přivedl spolu s Pochem a Petříčkem ČSSD v Praze ke kolosální porážce v komunálních volbách před třemi lety. ČSSD v Praze se už nepropracovala díky Pocheho bratrstvu, až na pár jednotlivců (a to jen a jen z jejich iniciativy), do žádného zastupitelstva, ať už pražského či v 57 městských částech Prahy, a to ani do opozice.

Dalším výtečníkem, požadujícím demisi současného vedení, je Michal Šmarda, ještě před tři čtvrtě rokem jeho naprosto neužitečný a neschopný člen. Jeho hlavní kvalifikací bylo především to, že je starým kamarádem Sobotky. Totéž, pokud jde o jeho užitečnost ve vedení strany by se dalo říci také o Petříčkovi. Pokud se lidé tohoto typu vrátí do vedení ČSSD, bude konec, i když příběh bude mít ještě pár let pokračování. Do vyčerpání peněz z rozprodeje majetku strany... A poslední zhasne.

Při publikování nejbližšího průzkumu veřejného mínění výzkumných bude mít ČSSD nejspíš mezi 2 – 3% preferencí. Prostě lidé, kteří ještě teď stranu ve volbách podpořili, ji už podporovat nebudou. Budou čekat na další vývoj, zda se strana zkonsoliduje či nikoliv.

Svou kandidaturu na předsedkyni ČSSD vyhlásila Jana Maláčová. Je to pochopitelný a vlastně rozumný krok. J. Maláčová odvedla v čele ministerstva práce velmi dobrou práci a byla vlastně v závěru ukončeného volebního období a před volbami nejviditelnější tváří ČSSD. Je idealistická a přímočará. To jsou ovšem vlastnosti, které budoucímu předsedovi ČSSD mohou být do jisté míry i na překážku.

Budoucí předseda ČSSD musí řešit celý konglomerát problémů. Začít doplňovat členskou základnu a pokusit se rozbourat stranickou oligarchii, která se bude bránit jakékoliv změně. Navázat úzkou spolupráci s nejrůznějšími spolky a zájmovými skupinami. Dostat jejich představitele na kandidátky pro komunální a později i krajské volby.

Přitom řešit zcela existenciální otázku sociální demokracie a tou je soud s rodinou advokáta Altnera. Soudní proces s Altnerem se někdy v době předsednictví Sobotky, za spolupráce jeho komplice Starce, který za celou věc ve vedení ČSSD odpovídal, podařilo dostat do polohy, která ve svých důsledcích může být zcela zničující pro ČSSD.

O tom ale budu psát podrobněji ještě v tomto týdnu, protože soudkyně Stamidisová, která celou věc řeší u Obvodního soudu pro Prahu 1, kam jí byl případ předán Nejvyšším soudem, je – podle mého názoru – zaujatá vůči ČSSD. To, že vyhlásila dopředu svůj právní názor, a to v neprospěch sociální demokracie, je neobvyklé a vlastně nechutné. A děje se tak bez jakéhokoliv odůvodnění, což pro stranu může mít zničující dopady na její pošramocenou reputaci. Jakýkoliv předseda, který bude stát v čele ČSSD, musí změnit právní zastupování strany v této věci, které je prostě neúspěšné. A pokud se má věc dostat do jiné polohy, musí přijít a zastupovat ČSSD v tomto právním sporu např. vynikající, advokáti, kteří byli v minulosti v právním konsiliu ČSSD, které řešilo případ Altner na straně ČSSD v letech mého předsednictví. A které někdejší místopředseda strany Starec o své újmě v rámci odparoubkování strany v roce 2011, rozehnal. Dělat chyby je lidské, ale dělat fatální chyby, je potřeba těm, kdo je udělali, připomenout.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele