Je zvláštní, že obvyklý mediální kooperanti skupiny Pocheho a Chovance ze Seznam Zprávy, případně z Práva anebo Hospodářských novin, zatím do hry nevstoupili.

Je poučné sledovat, jak hluboko sociální demokracie, v případě tohoto kandidáta na předsedu, klesla. Nemá smysl, abych Šmardovi vyčítal zjevné nedostatky ve vzdělání, jak v odborném, tak v obecném anebo, podle všeho nulovou jazykovou vybavenost. Spíš se mi jedná o argumentaci, jak já tomu říkám nezdvořile, typu „tlučhuba“. Tento dobrý muž všechno ví, byť opožděně. Je schopen květnatě pojmenovat mnohé problémy, ale není schopen nabídnout jejich reálné řešení.

Šmarda v rozhovoru se „šafrovci“ hovoří o potřebě prosazovat „vlastní vizi“. Myslí tím zřejmě vlastní, originální program sociální demokracie. Ale pak se musím zeptat, co dělal po tři roky, po které byl ve vedení sociální demokracie. Vcelku kvalitní program tato strana přeci má.

Zábavné na celé věci je také to, jak zdůvodňuje, proč se vlastně vrhnul do soutěže o zvolení předsedou ČSSD. Prý proto, že „Sociální demokracie je v mnohem horší situaci…“, nežli si myslel ještě těsně po volbách. Ale volby skončily před měsícem a každý, i když ne zrovna bystrý pozorovatel, musel objektivně vidět už někdy před rokem či dvěma, že sociální demokracie je ve velmi vážné, ba kritické situaci.

Této straně prý hrozí, alespoň podle Šmardy, konec. A prý potřebuje krizový management. Souhlasím s jedním i s druhým dílčím závěrem. Jedna věc je ovšem analýza a druhá věc je naznačení nějaké konkrétní cesty, jak z nastalé krizové situace ven. Kladu si otázku, jak by mohl být krizovým manažerem člověk, který krizový management nikdy ve svém životě nemusel dělat?

Jak je těžké se obětovat?

Podle Šmardy se prý musí obětovat po volbě předsedou ČSSD… ke „strašně těžké práci“. S tím souhlasím, že ten, kdo ČSSD teď povede, to bude mít nesmírně těžké. Ale má vůbec Šmarda představu o tom, jak těžká ta práce doopravdy bude? Finance ČSSD prý musí projít „vnitřní reformou, která jí umožní ekonomicky přežít“. No, já bych to vzletně nenazýval slovem reforma. Prostě musí se uškrtit náklady, aby se strana vůbec udržela v černých číslech. A současně nevidím ve Šmardovi žádného reformátora, který by změnil stranickou „strukturu, aby členové sociální demokracie spolu mohli vůbec mluvit“. No, prostě, když nejsou a nebudou okresní sekretariáty, ba ani krajské sekretariáty, musí se hledat jiné možnosti komunikace mezi členy. Šmarda mohl naznačit alespoň, jaké ty možnosti vlastně jsou. Pojmenovat problém a nenastínit návrh řešení, je vcelku k ničemu.

A kdo jsou viníci dlouhodobého debaklu ČSSD?

Nedávno jsem potkal na fotbale starého stranického přítele, který byl dlouhá léta náměstkem ministra školství pro sport. Dodnes má ve sportovním prostředí spoustu přátel, o čemž svědčí mj.i to, že tráví jako důchodce většinu svého času na nejrůznějších sportovních akcích, na které je zván. A ten se mě položil řečnickou otázku, jak je vůbec možné zcela zničit během deseti let krásný mercedes, kterým sociální demokracie byla v roce 2010 a přivést tento kdysi krásný mercedes až na sám pokraj jeho sešrotování.

Šmarda s vážnou tváří říká, zřejmě aby zakryl svou spoluúčast na postupné likvidaci ČSSD v posledních letech, kdy byl místopředsedou této strany, že k problémům v této straně došlo už „někdy po roce 2000, (kdy) soc. dem. přestala fungovat jako masová strana“. Chtěl bych tuto jeho představu poněkud korigovat. Když jsem převzal v roce 2005 jako předseda vlády a později i strany (od května 2006) odpovědnost za tuto stranu, měla šestnáct tisíc členů. Když jsem v roce 2010 končil v této funkci, měla tato strana cca dvacet pět tisíc členů. Dnes jich má, podle mých informací, asi osm tisíc. To znamená, že se za zhruba deset let její členská základna zmenšila zhruba na třetinu. Ale tohohle zužování členské základny si přeci Šmarda, jako místopředseda strany v letech 2018 – 2021 musel povšimnout. Co proti tomu udělal?

Myslím, že za současný stav ČSSD nesou odpovědnost všichni ti, kdo byli ve vedení této strany v posledních jedenácti letech. A tedy i Šmarda.

Je sice hezké, že tento dobrý muž fantazíruje o tom, že se sociální demokracie musí stát „centrem dění v každé obci“. Je to krásné heslo, ale zcela bez obsahu, pokud není naznačeno, jak se k tomuto cíli dá dojít.

Zkrátka, lidé by měli mít bazicky soudnost, pokud se hrnou do nějaké vysoké politické funkce. A měli by mít soudnost i lidé, kteří je do toho strkají. Jeden Sobotka sociální demokracii už stačil. A teď ještě jeho kámoš.

Znovu upozorňuji na jeden jev, ke kterému dojde v nejbližší době. V nejbližším průzkumu veřejného mínění relevantní agentury dojde k dalšímu poklesu preferencí ČSSD na úroveň 2 maximálně 3%.

Musím říci, že v posledních týdnech po volbách potkávám desítky bývalých, zklamaných voličů ČSSD (některé z nich jsem získal pro její volbu v posledních volbách osobně), kteří mi říkají, že tuto stranu už nikdy ve svém životě volit nebudou. Je to smutné, ale k tomu, aby se tato strana stala opravdu zajímavou pro voliče, se musí změnit úplně všechno. A zejména by do jejího čela neměli přicházet lidé jako jsou Šmarda či Petříček, kteří jsou jen loutkami zákulisních hráčů, jakými jsou Poche, Pokorný ad.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele