Jedna zájmová skupina proto v obavách lživě konstruuje údajnou účast Petra Bendy, který je se mnou dlouhodobě spojován, v kauze Pandora Papers.

Co na tom, že se za pár dní po zveřejnění tohoto paskvil ukázalo, že jsou to jen lži a falešné konstrukce. P. Benda, pokud vím, vyzval následně všechny redakce médií, které se do kampaně proti němu zapojily, aby se napříště vystříhali v této záležitosti lží, jinak bude následovat žaloba.

O velkém znepokojení této anonymní zájmové skupiny z mého eventuálního politického angažmá svědčí i to, že P. Benda byla vlastně druhý – po Andreji Babišovi – z těch údajných tří set jmen, která jsou prý v Pandora Papers z Česka zapojena. Opravdu zvláštní.

Jak mi včera hlásili někteří lidé z Česka (jsem momentálně na daleké Kubě), na ČT2 se objevila podivná konstrukce v publicistickém pořadu inspirovaném známým fantastou Kmentou a někdejšími protagonisty tzv. Kubiceho zprávy Vlasem a Hruškou, kde se naznačuje, že bych mohl mít cosi společného s likvidací údajného vrchního mafiána Mrázka. Jen tak mimochodem, Mrázka jsem nikdy osobně neviděl a až do té doby, kdy ho ostřelovač z pušky zastřelil jako srnce, jsem o něm ani neslyšel. Naznačovat jakási spojení a související další nitky v souvislosti s mou osobou, je krajně nechutné. Ale chápu, o co jde. Někdo se obává mého případného politického angažmá.

Až se vrátím do Prahy, celý pořad ČT zkonstruovaný Kmentou a spol. si prohlédnu a v případě potřeby můj právní zástupce učiní příslušné kroky. A bude to tentýž právní zástupce, který byl tak úspěšný v soudu na ochranu osobnosti, který jsem měl se Soukupovou TV Barrandov.

A do třetice se ozval v tomto týdnu mezi znepokojenými i známý novinářský poskok zájmové skupiny Pokorný - Sobotka, Lukáš Jelínek.

Ve svém článku v Patočkově podivném serveru rozvíjí obludné konstrukce o mé osobě a vlastně mi radí, abych nekandidoval nikdy více na žádnou politickou funkci. Já to chápu tak, že Pokorný se Sobotkou se nyní soustřeďují na to, aby pomohli s prezidentkou kandidaturou jednomu odborářskému předákovi, který sice nemá valnou naději na úspěch, ale mohl by odvést jako kandidát Aspenu menší část levicových voličů do pravicového tábora. Tedy přehrát je ve druhém kole prezidentské volby pravicovému prezidentskému kandidátovi.

Sobotka prý dělá v týmu zmíněného odborářského kandidáta strategii. I když Sobotka a strategie to je oxymóron.

A teď chce těmto chlapcům někdo rozbít pracně konstruovanou bábovičku, kterou si Pokorný se Sobotkou vysnili. A kvůli které poslali ke dnu sociální demokracii, aby ji mohli pro tento účel snadněji přes nástrčná figury ovládnout.

Pokud se snad rozhodnu pro prezidentskou kandidaturu, ujišťuji L. Jelínka, který rad žongluje se slovy, která jsem neřekl, že budu „běhat po náměstích“ jako vždycky v minulosti. To je totiž můj normální přístup k volební kampani. Být mezi lidmi a mluvit s nimi.

Kdyby se Sobotka a další „lídři“ odparoubkované sociální demokracie v posledních jedenácti letech neštítili lidí tak, jak to předváděli ve velké většině poté, co jsem opustil vedení tato strany, nemohla by strana nikdy dopadnout tak katastrofálně propadem mezi hvězdnou pěchotu, jak se to stalo. A Lukáš Jelínek těmto podařeným „lídrům“ v čele se Sobotkou a Zaorálkem, velmi snaživě z pozice redaktora Práva pomáhal.

A pokud Jelínek ve svém článku mluví o Davidu Rathovi, připomněl bych mu jednu důležitou věc. Bezprostředně po zatčení D. Ratha v květnu 2012, kdy jsem už nebyl členem ČSSD, jsem se vyjádřil, že za mě by se nic podobného nestalo. Jednoduše pro to, že jsem nikdy nevyzýval hejtmany – jak to učinil Sobotka – aby se zúčastnili na zajištění financování sociální demokracie. To byla od Sobotky veliká hloupost (a tato jeho slova potvrdil jak D. Rath, tak někdejší hejtman J. Palas).

A pokud jde ještě o tu politickou přelétavost, kterou mi Jelínek vyčítá. L. Jelínek po angažmá u národních socialistů, coby jejich speaker před neúspěšnými parlamentními volbami v roce 1996, časem dospěl k přesvědčení, že je vlastně sociální demokrat. Já jsem o sobě říkal po celý život, že jsem socialista. A už v době svého premiérství jsem říkal, že za První republiky bych mohl být členem obou socialistických stran. Tedy jak sociálních demokratů, tak národních socialistů.

A když se zpětně ohlédnu, nemusím se za své angažmá v čele sociální demokracie vůbec stydět. Strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své stočtyřicetileté historii a stala se nejsilnější politickou stranou v zemi. Kam jste ji ale dovedli, chlapci, vy? Vy Sobotkové, Jelínkové, Zaorálkové, Pokorní a další. Dalo by se to říci velmi lapidárně...

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele