Zdůvodňoval jsem v těchto svých článcích, jen pro připomenutí, nesmyslnost nejprve zahájení trestního stíhání a později i obžaloby předsedy České unie sportu (ČUS) Miroslava Jansty, sekretáře ČUS Jana Boháče i ČUS a Fotbalové asociace ČR (FAČR) v této kauze.

Policie a později státní zastupitelství se chovaly zcela nesmyslně, jako by chtěli naplnit starou latinskou zásadu: "Fiat iustitia, et pereat mundus" (Nechť zvítězí spravedlnost, i když zhyne celý svět).

Posláním takové osobnosti sportovního prostředí jakou je Miroslav Jansta v čele ČUS, je zajišťovat pro své hnutí co největší koláč finančních prostředků z veřejných rozpočtů. Jansta nepobírá v ČUS plat, dělá věci celá léta idealisticky, ve prospěch českého sportu, který má rád. A já jsem naopak rád, že ještě existují takoví lidé, kteří pracují, tak říkajíc, pro veřejné blaho.

Soudní projednávání ukázalo, že na ministerstvu školství (MŠMT) vůbec neexistovaly algoritmy pro výpočet dotací pro jednotlivé žadatele. Je to smutné, ale je to tak. Proto vinit někoho z nekorektního lobbingu ve prospěch "svých" sportovních organizací, je čiročirý nesmysl. Neexistovaly v první řadě jasné podmínky, za jakých se a v jaké výši, dotace pro jednotlivé žadatele poskytují. Je dobře, že u soudu zvítězil zdravý rozum. Ale M. Janstovi a J. Boháčovi nikdo nevrátí čtyři a půl roku, kdy se stali společenskými párii.

Je dobře, že je na základě fantaskního obvinění a později fantaskní obžaloby sportovní prostředí nevyvrhlo ze svých řad. Nebyli, jak říkali ve své době komunisté v podobných případech, „vyloučeni z řad sportovců“.

Zdravý rozum by měl napovědět, že by se státní zastupitelství již nemělo odvolávat a nemělo by prodlužovat tuto zcela ostudnou a nesmyslnou kauzu, která ničí dobré jméno českých sportovců a poničila skvělou reputaci dvou sportovních funkcionářů, jakými Jansta s Boháčem nepochybně jsou. Blahopřeji všem, kteří byli zbaveni rozumným Městským soudem nesmyslných obvinění.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele