Od summitu, kterého se zúčastnili oba prezidenti, se nečekal žádný průlom ve vzájemných vztazích. Momentální čínsko-americké vztahy jsou přeplněné tenzemi. Možná, že olej do ohně přilil především bývalý americký prezident Trump, který vůči Číně v době svého prezidentovaní zahájil obchodní válku. Tato válka narušila světový obchod již před pandemií covid-19 a nepříjemným způsobem ovlivnila situaci na finančních trzích, ale zvýšila např. takě cenu zlata a průmyslových kovů (platina a palladium).

USA nezachytily, alespoň podle mého názoru, vůbec změnu, ke které došlo po nástupu nového čínského prezidenta Xi do funkce. Jím prosazený obří projekt „Pás a stezka“ je vlastně největší ekonomickou aktivitou ve světě současné doby. Vůči tomuto projektu nepostavil Západ jako celek, ani Spojené státy zvlášť, projekt podobného významu a rozsahu. Čínský rozvojový projekt zasahuje obrovskými finančními toky prakticky všechny kontinenty. Zejména v rozvojovém světě přispívá k výstavbě potřebné dopravní infrastruktury.

Je zřejmé, že Čína řeší uplatněním tohoto projektu i své problémy. Jde ji o to, dostat se tak snáze k surovinám, které potřebuje pro svůj průmysl v Asii, Africe a Latinské Americe. Ale také spoluprací se středoasijskými a dalšími zeměmi v Asii i v Evropě, včetně Ruska, posílit roli západních čínských regionů ve svém hospodářství.

Podstatou projektu je vzájemná výhodnost a synergie. Partnerské země Číny rozvíjejí svou infrastrukturu a urychlují svůj hospodářský rozvoj. A Čína se tak bezpečněji a rychleji dostane k potřebným surovinám a zajistí si odbyt svého kvalitního a levného zboží do všech světových stran.

Za prezidenta Trumpa USA dobrovolně vycouvaly z připravovaného Tichomořského pásma spolupráce a více méně tak uvolnily prostor Číně, aby v tomto společenství dominovala. Velká bezcelní zóna pohybu zboží, do které je zahrnuta celá řada asijských zemí, je významným jevem v současném světě. Zahrnuje násobně více obyvatel - spotřebitelů nežli EU.

Mezi oběma státy, tedy mezi Čínou a USA, existuje celá řada problémů. Jedním z těchto problémů je Tchaj-wan. Čeští „tchaj-wanci“, včetně předsedy Senátu Vystrčila (ale i třeba uvažování ministr zahraničí z pirátské strany, Lipavský), by se měli podívat na záznam z jednání obou státníků. Prezident Xi varoval J. Bidena na summitu, že je Čína připravena přijmout „rozhodná opatření“, pokud se Tchaj-wan vydá směrem k vyhlášení nezávislosti, což by překročilo Pekingem určenou "červenou linii". Prezident Xi označil případnou podporu tchaj-wanské nezávislosti za „hru
s ohněm“.

V reakci na toto vyjádření Biden řekl, že USA potvrzují „politiku jedné Číny“. Ale také dodal, že „USA silně oponují jednostrannému úsilí změnit status quo nebo narušit mír a stabilitu ve vztahu k Tchaj-wanu“. Takže, jinak řečeno, Spojené státy ani  nenapadne podporovat vyhlášení nezávislosti Tchaj-wanu, ale Biden současně očekává, že Čína neuskuteční invazi na Tchaj-wan.

Biden sdělil čínskému prezidentovi, že obě země mají odpovědnost za to, aby jejich rivalita „nepřerostla do otevřeného konfliktu“. Jak píší britská média, Xi označoval Bidena v průběhu rozhovoru jako svého „starého přítele“. Z druhé strany se mu dostalo stejného označení.

Čínská státní média popsala rozhovory jako „vážné, konstruktivní, obsažné a plodné“. Vyjádření obou prezidentů, kteří se označili za přátele (pochopitelně v politickém slova smyslu), se okamžitě projevilo na růstu kurzů na finančních trzích v Asii.

Smyslem této virtuální schůzky bylo vytvořit nástroj, který by v krátkých několikatýdenních nebo maximálně několikaměsíčních intervalech umožnil setkávání obou světových lídrů, aby si vyjasňovali svá stanoviska. To by posilovalo vzájemnou důvěru a dialog.

Bylo to vlastně první setkání obou státníků po více než roce, který uplynul od zvolení Bidena americkým prezidentem.

V předběžných jednáních dala Čína najevo, že nehodlá debatovat s představiteli cizích mocností o svých vnitřních záležitostech. Ať už se jedná o ujgurskou muslimskou populaci anebo Hongkong či Tibet.

Jak se ukázalo v minulém týdnu, Spojené státy jsou připraveny se s Čínou dohodnout např. na boji proti klimatickým změnám. Tato dohoda mezi oběma státy byla deklarována v minulém týdnu na Klimatické konferenci v Glasgow.

Prostě oba prezidenti si nastavují vzájemný jednací rámec i do budoucna, a to je dobré znamení. Obě země jsou sice v mnoha ohledech rivaly, ale na druhé straně jsou také významnými partnery v obchodních vztazích i na světovém fóru.

Spojené státy jsou znepokojeny rychlým rozvojem čínských konvenčních a nukleárních vojenských sil. Je jen otázka, zda některé informace různých vojenských "expertů" v tomto směru, např. o čínské supersonické zbrani, nejsou poněkud přehnané. Zdá se ale, že oba dva státy jsou připraveny spolu mluvit a jednat. A to je velmi důležité pro atmosféru ve světě. Nikoho rozumného totiž neláká recidiva studené války v jakékoliv podobě.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele