To vše se v zásadě stalo. Zvítězil A. Babiš. Záměrně neříkám, že zvítězilo hnutí ANO. Protože voliči A. Babiše prostě volili hnutí, které je s ním spjato. Strategicky vzato je toto Babišovo vítězství v krajských volbách, které do určité míry nese rysy tzv. Pyrrhova vítězství, dobrým východiskem pro volby do sněmovny v příštím roce. K těm všichni aktéři, včetně A. Babiše (toho na prvním místě), směřují. Pyrrhovo vítězství je to jednoduše proto, že v krajích, kde to jen trochu půjde, se budou všechny strany snažit dohodnout proti hnutí ANO. Je proto jen otázka, zda je možné, aby A. Babiš obhájil pozice pěti hejtmanů, které získal před čtyřmi lety. Osobně si myslím, že se mu podaří obhájit maximálně čtyři pozice.

Profesora Vondráka má ostatně jen jednoho. Ale i tak má hnutí ANO slušné šance, díky megalomanskému projektu nemocnice dosavadního hejtmana Čunka, ve Zlínském kraji a dále v Ústeckém kraji a zřejmě také v Karlovarském a Plzeňském kraji.

Pravice v těchto volbách vsadila na „tradiční“ lidoveckou strategii sdružování v nejrůznějších předvolebních aliancích, často rozdílných kraj od kraje. Pravice díky tomu posílila a posílili také Piráti, kteří dokonce v Jižních Čechách mají apetit ovládnout hejtmanství. Dá se říci, že Piráti jsou skokanem těchto voleb. Ale podobně posílila svou pozice také ODS. Pravice se nesporně poučila, že společný politický postup, vytváření předvolebních aliancí, jí svědčí. Ale současně se pravice také ubezpečila, že permanentní útoky na A. Babiše, přinášejí politický efekt a bude se tak této bludné strategie bez pozitivního programu držet až do sněmovních voleb.

Pro A. Babiše není vůbec nevýhodné, pokud se pravici podaří ve většině krajů vyšupačit hnutí ANO do opozice. Jednak může používat své oblíbené věty o podrazech, kterým čeští voliči rádi naslouchají. Kromě toho, český volič hledá vždy politickou rovnováhu. Pokud v krajských vládách bude nyní převažovat pravice, bude volič chtít něco jiného na centrální úrovni.

Problémem A. Babiše do budoucna je, že oba dosavadní političtí spojenci (ČSSD a KSČM), zejména pak komunisté, budu mít problémy dostat se do příští sněmovny. Prostě KSČM se dlouhodobě profiluje jako strana minulosti. A jako někdejší strana protestu je v paradoxní situaci, kdy je vlastně quasikoaliční vládní stranou. A to si vyžádá složité politické žonglování.