Myslím, že každému soudnému člověku musí být zřejmé, že nový jaderný blok nebude stát 160 mld. Kč, jak předpokládá vláda, ale možná až dvojnásobek. Šéfům ČEZ se pochopitelně nedivím, že chtějí určitou garanci a jistotu, že nebudou v budoucnu popotahováni za to, že se pustili do projektu, který je ztrátový. Jiný než ztrátový být ani nemůže. Takhle vlastně dopadá výstavba každé jaderné elektrárny v zemích Evropské unie, jak ukazují zkušenosti z Velké Británie (ještě ji stále beru jako donedávnou součást EU), ale také z Finska. Uvidíme, jak dopadnou investiční výdaje na výstavbu jaderné elektrárny v Maďarsku, kterou staví Rusové.
Ve smlouvě, kterou včera podepsal ministr průmyslu Havlíček a šéf ČEZ Beneš, je několik zpětných vazeb, nebo jak to nazvat, které snižují riziko pro ČEZ. Ministr Havlíček poněkud nepřípadně mate veřejnost tím, že realizace projektu zajistí „levnou elektřinu pro občany“. Nemyslím si, že je to možné. Projekt se snaží řešit kvadraturu kruhu.

S velkou pravděpodobností dojde, v případě časového skluzu realizace celého projektu a prodražení investičních nákladů, k jeho převzetí státem. Žádný rozumný šéf ČEZ by nemohl postupovat jiným způsobem, nežli jak nyní postupuje ve vztahu k státu Daniel Beneš. Pokud se projekt prodraží na nějakých 250 – 300 mld. Kč (možná i více) a pokud budeme mít v době jeho ukončení a po zahájení výroby elektřiny z nového zdroje stejné přebytky vyrobené elektrické energie jako nyní, budeme státem dotovanou elektrickou energii vyvážet k našim sousedům. Tedy do Německa a do Rakouska.... Dotace státu nakonec zaplatí český daňový poplatník.

Nedávno jsem se v ČEZu zajímal, zda by mně byli schopni realizovat instalaci solárních panelů na můj dům. Viděl jsem rozumný rozpočet v řádu cca 250 tisíc Kč, který může být ještě vylepšen státní dotací ve výši 100 tisíc Kč. A samozřejmě, že i úroveň návratnosti i bez případné dotace je během nějakých pěti až šesti let. To není fantazie, to jsou fakta. Stejně jako je faktem, že solární panely, tak jak jsou vyráběny zejména v Číně, jsou každým rokem technicky vyspělejší a tedy účinnější a většinou také levnější. Už dnes je možné si zakoupit také baterie a do nich část vyrobené elektrické energie skladovat. To umožní např. přes noc nabíjet elektromobil anebo hybridní automobil. Za pár let se i na tomto poli ještě zlepší technické možnosti a realizace bude dostupnější.

Vláda by tedy měla spíše uvažovat o širší podpoře decentralizované výroby elektrické energie, nežli o supernákladné a velmi pravděpodobně nerentabilní investici do nového jaderného bloku.

Jinak se obávám, že po instalaci nového jaderného zdroje si příští vlády budou drbat hlavu nad výší dotací do cen elektrické energie vyrobené z jádra podobně, jako dnešní vláda (a prezident) mají těžkou hlavu z dotací solárním baronům.

A ne nepodstatná věc čeká představitele vlády při jednání s Bruselem. Bruselští politici i úředníci se budou zajímat o výši státní podpory a bude zejména důležité, aby nepřesunuli jádro spolu s uhlím mezi zapovězené energetické zdroje. I to se může stát.

V každém případě je potřeba vzít tužku a papír a počítat a počítat, abychom tady nenechali příští generaci velký, těžko řešitelný rozpočtový problém. Jeden již vyplyne zcela nepochybně z návratnosti části prostředků, které republika získá z úvěru přes Fond obnovy EU (přes 15 mld. eur). A toto je druhý problém, který bude muset republika za 10 – 15 let vzít nejspíše na svá bedra (může to být i přes 10 mil. eur).

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele