Ve věku 97 let zemřel poslední předseda exilové sociální demokracie, žijící od roku 1968 trvale ve švýcarské Basileji, Karel Hrubý.

Měl jsem Karla rád. Znal jsem jeho sociologické práce. Zajímaly mě, v letech, kdy jsem měl možnost se s ním vídat, i jeho politické názory. Měl vždy řadu velmi zajímavých postřehů a podnětů k naší vnitropolitické situaci a pozicím ČSSD. Měl přehled a nadhled.

Byl příkladem houževnatého člověka, (nerad používám to slovo) funkcionáře sociální demokracie, který udržoval tradici této strany ve složitých podmínkách exilové diaspory.

Díky svému zaměstnání měl příležitost cestovat po celé západní Evropě i v zámoří. To mu dávalo možnost být v kontaktu s jednotlivými členy exilové sociální demokracie, kteří žili v různých zemích západní Evropy a také v zámoří. Proto byl poměrně rychle po svém příchodu do exilu v roce 1968 zapojen do práce v exilové sociální demokracii. Byl v jejím nejvyšším vedení. V závěru 80. let se dokonce stal na několik let exilovým předsedou této strany.

Karel Hrubý byl velmi zajímavý a zásadový člověk. Měl výhodu, že žil o dvacet let déle nežli my ve svobodné zemi, kde mohl svobodně projevovat své názory beze strachu, že bude postižen.

Za údajnou protistátní činnost byl komunistickým režimem odsouzen začátkem 50.let k mnohaletému trestu vězení. Z vězení se však vrátil nezlomen.

V roce 1968 se snažil pomoci při obnově činnosti  sociální demokracie u nás. Bohužel, sovětská invaze v srpnu 1968 jeho úsilí a úsilí řady jeho kolegů znemožnila.

Karel Hrubý se zapojil do obnovy ČSSD u nás po listopadovém převratu v roce 1989.

Lidé jako Jiří Horák, Přemysl Janýr, Radomír Luža, Karel Hrubý anebo Jiří Loewy, byli skutečně inspirativními osobnostmi sociálně-demokratického hnutí. Každý vynikal v něčem jiném a každý měl za sebou ohromnou životní zkušenost. Konfliktní zkušenost s komunistickým režimem, práci v exilu pro sociální demokracii, velký přehled o historii sociální demokracie a hlavně velký přehled o myšlenkách, kterými žila evropská sociální demokracie v 80. a 90. letech minulého století.

Každý z těchto mužů měl vynikající kontakty na některou ze stran Socialistické internacionály. Jiří Loewy na Němce, Karel Hrubý na Švýcary a Němce, Přemysl Janýr a Jiří Horák na Rakušany. Všechny tyto osobní kontakty díky těmto skvělým mužům, pohybujícím se léta v západní politické kultuře bez jazykových bariér, postupně nabývala i česká sociální demokracie. Díky tomu se rychle dostala, vlastně už v dubnu 1990, zpět do Socialistické internacionály jako její řádný člen. Na tom se podílel samozřejmě i Karel Hrubý.

Je dobré toto vše a ještě mnoho dalšího připomenout a poděkovat Karlovi Hrubému a vyjádřit upřímnou soustrast jeho rodině.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele