V Plzeňském kraji, konkrétně plánovači volební kampaně ČSSD přímo v Plzni brojili proti vládní účasti ČSSD již před volbami. Dva dny po komunálních volbách, které dopadly, pokud jde o zastupitelstva obcí, pro ČSSD neslavně, se zjevil na první straně Práva hejtman Bernard, takto dlouholetý osobní přítel Milana Chovance. Přišel s poselstvím s poselstvím, že pokud nebude odstraněna hniloba z politiky ČSSD, on u toho nemusí být. To vše několik dní před druhým kolem senátních voleb, kde ve dvou až třech obvodech z pěti (Víchův volební obvod jsem považoval za stoprocentní), měla ČSSD šanci dostat své kandidáty do Senátu. Volič ale nemá rád rozhádané strany. Co tato Bernardova, promiňte, Chovancova iniciativa, přicházející již dva dny po volbách ukázala? Tak za prvé, že Růžička a Hoferek z firmy Bison & Rose (a je lhostejné, že zakladatel firmy Růžička již ve firmě údajně nefiguruje) si zachovali těsné napojení na koncern Práva a tedy na deník Právo, Novinky.cz ale i na Seznam.cz a TV Seznam.

Není tedy pro ně problém dostat hejtmana, který podle průzkumu SANEP patří k nejméně populárním hejtmanům v zemi, na první stranu Práva. Dnes již Právo rozebírá spor mezi Chovancem a Hamáčkem. A ve svém úvodníku na názorové straně snáší redaktor Práva argumenty, coby názor redakce, proč by ČSSD neměla být ve vládě. M. Chovanec patří přitom k jedněm ze dvou až tří figur sobotkovské ČSSD, které se nejvíce podílely na volném pádu ČSSD v posledních osmi letech. Připomeňme jeho účinkování na ministerstvu vnitra, kde byl koučován již zmíněným Růžičkou, zakladatelem Bison & Rose, kde za ním zůstalo několik pomníků. Také připomeňme roli vnitřní rozvědky a kontroverzní kauzy, které se v ní objevily a které dnes řeší policie. Dále také kauzu „Šuman“, tedy skandalizaci A. Babiše dlouhé měsíce před volbami do sněmovny, kterážto praxe ustala poté, co se změnilo vedení vnitřní rozvědky. A tato rozvědka, jak známo, patří do portfolia ministra vnitra. Také některé kauzy členů ČSSD, které byly jaksi uměle policií v minulém období vyprefabrikovány. Mám na mysli kauzu Jiřího Zimoly, kauzu Miroslava Jansty, kauzu Michala Haška (Mrencová) a mohl bych pokračovat.