Pokud je uváděn jako největší současné nebezpečí pro naši zem mezinárodní terorismus, těžko budou k jeho eliminaci použity například americké vrtulníky od společnosti Bell Helicopter za téměř 15 mld. Kč. Anebo nové radary z Izraele za téměř 3 mld. Kč. Případně dva nové letouny CASA ze Španělska. Doufejme, že armáda tentokrát bude mít po jejich nákupu kam tyto letouny umístit. Po posledním nákupu letounů CASA před lety, neměla armáda k dispozici pro jejich uschování ani dostatečně dlouhé haly. Připomínám, že celá věc jejich předchozího nákupu se stále ještě řeší s bývalou ministryní obrany Parkanovou u soudu. V příštím roce se očekávají podpisy dalších smluv na dodání bojové techniky v řádech souhrnně desítek miliard. To bude např. smlouva na dodávky pásových bojových vozidel pěchoty. Další peníze půjdou na nákup nových děl, či protiletadlového kompletu Shorat. Nebo systému řízení palby. A to ještě není všechno. Armáda chce budovat kybernetické síly, vytvořit výsadkový pluk a prapor bezpilotních systémů, tedy vlastně dronů. To, že chce nové zbraně náčelník generálního štábu, se dá ještě plně pochopit. Každá armáda vždycky touží po nových zbraních.

Je jen škoda, že Česko si nemůže vzít zřejmě příklad z Kostariky, která armádu kdysi zrušila. Nejen, že Kostarika šetří ohromně vysoké částky za provoz a vybavení armády. Je tedy i díky tomu ekonomicky nejstabilnější zemí celé Latinské Ameriky. Jde také o to, že na rozdíl od jiných jihoamerických zemí se Kostarice vždy vyhýbaly vojenské převraty. Berme tedy jako fakt, že armáda bude požadovat novou výzbroj vždy. Jsouce podpořena nesmyslným stanoviskem amerického prezidenta Trumpa, který se dožaduje, aby jednotlivé členské země NATO vynakládaly na svou obranu 2% z HDP. A to jsou opravdu obludné částky v rozsahu v současnosti v objemu cca 100 mld. Kč ročně. Špatné bylo již to, že prezident Zeman s tímto principem souhlasil před několika lety, a to na základě mandátu Sobotkovy vlády, na summitu NATO v Irsku.

Otázka zní, proti komu vlastně zbrojit. Čína je daleko, neprojevuje žádné agresivní sklony a brání si jen poměrně úzký perimetr svých zájmů v Jihočínském moři, což lze pochopit. A jak to vypadá, dokáže se dohodnout na využití potenciálu tohoto moře i se svými sousedy. Ostatně, co je nám do nějakého sporu na druhém konci světa? Vůbec nic.

Rusko, které je účelově představiteli NATO i řadou politiků Západu považováno za hrozbu, je z hlediska obrovského potenciálu NATO jen papírovým tygrem. Ruská armáda a její velení předvedly sice úžasnou schopnost řešit složitou vojenskou situaci například v Sýrii, ale je otázka, zda tyto zkušenosti jsou použitelné jinde. Vojenský potenciál Ruska je sice velmi silný, ale pokud jde o rozpočtové možnosti Ruska a zemí NATO, tak ty jsou zcela nesrovnatelné. Spojené státy vydávají na vojenské účely desetkrát tolik co Rusko. Francie a Velká Británie mají zhruba shodné rozpočty na vojenské účely jako Rusko. Sami Němci se brání tomu, aby museli navýšit vojenské výdaje podle představ amerického prezidenta nebo spíše amerických zbrojařských koncernů. Pokud Němci, ač jistě neradi, ustoupí tomuto nátlaku, budou mít vkrátku silnější vojenský potenciál nežli Rusko, jeden z vítězů II. světové války... Bylo by to zcela absurdní.

Prezident a předseda vlády pouštěli včera své fantazii, pokud jde o vyzbrojování české armády, uzdu. A také pokud jde o její účast v zahraničních misích. Na místě je tedy klást si otázky tohoto typu:

1. Proč všechny velké vojenské zakázky neprocházely mezinárodními tendry tak, aby bylo dosaženo co nejrozumnějších cen?
2. Zda je vůbec možné a realistické, aby se maximálně zvýšil podíl českých zbrojařských firem na těchto zakázkách. Prezident i premiér jistě ví, že jimi naznačená hranice „alespoň 30%“ podílů českých zbrojovek je zatím chimérou?
3. K čemu slouží, kromě vyhazování peněz daňových poplatníků, účast české armády v zahraničních vojenských misích, zejména v Afghánistánu a také v Mali. Bylo by dobré se pokusit alespoň zformulovat smysl a současný cíl intervence v Afghánistánu. A porovnat tyto cíle s těmi cíli, které byly formulovány kdysi dávno při vstupu spojeneckých armád do Afghánistánu. Nejen mě se zdá, že oběti čtrnácti českých vojáků v rámci afghánské mise jsou zcela zbytečné.

A upřímně, čím více peněz ze státního rozpočtu půjde na armádu, tím méně peněz bude na penze, zdravotnictví, školství atd., kde vynakládání peněz dává mnohem větší smysl.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele