Bylo by dobré připomenout všem těmto lidem, aby se v první řadě podívali na výsledky čínských sportovců na letních olympijských hrách (LOH), a to pokud jde o počet získaných medailí. LOH v Tokiu sice ještě nejsou u konce, ale dnes už je možné říci, že jednou ze dvou nejúspěšnějších zemí na LOH bude vedle USA právě Čína (anebo to bude Čína a pak USA).

Čínský stát prostě podporuje sport, jako prostředek své reprezentace, a na výsledcích čínských sportovců je to vidět. Tedy sportovní reprezentace Číny na LOH skončí velkým úspěchem.

Spojené státy již za předchozího prezidenta Trumpa (a tento kurz potvrdil do jisté míry i prezident Biden) se pustili do globálního soupeření s Čínou. Jde o to, že Čína se ještě v tomto desetiletí stane nejsilnější ekonomikou světa a překoná svým hospodářským potenciálem Spojené státy. Osobně si nemyslím, že se jedná o nějakou tragédii, v důsledku níž se vytvoří nějaké světové obludárium, či Avatar. Prostě je to jev, ke kterému dojde a kterému nikdo nemůže zabránit. Maximálně může celý proces mírně zbrzdit. Například právě využíváním lidsko-právní agendy vůči Číně že strany Západu.

Čína, jak se zdá, dokáže ale efektivně řešit všechny odstředivé tendence, které politici ze Západu tak rádi pojmenovávají. Mám na mysli ujgurskou národnostní menšinu, ale také Tibet, Hong -kong či Tchajwan.

Čína se na rozdíl od zemí Západu, zejména pak od Spojených států, nepouští do zahraničních vojenských dobrodružství, které jsou mimořádně finančně náročné. Mám na mysli zejména válku v Iráku a Afghánistánu, jež každá stály Západ hodně přes 2 biliony USD...

Spojené státy a jejich koaliční spojenci včetně Česka se nyní stahují po svém nevítěztví z Afghánistánu. Když zavřu obě oči i s kuřími oky, pak ale ten hlavní cíl spojeneckých operací v Afghánistánu, tedy zabránit expanzi a vývozu teroristů do světa z této země podporovaný před dvaceti lety Talibánem byl v zásadě dosažen.

Čína má pochopitelně v Afghánistánu také své hospodářské zájmy a už dnes jedná s Talibánem o jejich uplatnění. Ale v politice platí vždy něco za něco. Číňané na oplátku za reálnou hospodářskou pomoc očekávají, že Talibán nebude podporovat jakékoliv separatistické snahy muslimských obyvatel Číny. A to zejména těch, kteří žijí v provincii Sin-ťiang. Tedy v provincii s ujgurskou národnostní menšinou (Ujgurové tvoří necelou polovinu obyvatel této provincie).

Co v praxi znamená diplomatický bojkot ZOH, o němž hovoří nyní někteří američtí kongresmani, ale také představitelé Evropského parlamentu či britští poslanci? A samozřejmě se svou troškou do mlýna přispěchali, zřejmě aby udělali radost americkému velvyslanci, také čeští senátoři. Anticipovali vývoj uvažování v americkém Kongresu a již v červnu přijali v Senátu patřičnou rezoluci.

Diplomatický bojkot ZOH znamená, že významná část politických představitelů zemí Západu se na ZOH do Pekingu prostě nedostaví. To ale jistě nebude pro Čínu, ani pro světový sport žádná tragédie. Národní rozpočty zemí Západu ušetří nějaké peníze, které by stály pobyty vrcholných politiků v Pekingu. A to je tak všechno. Lze očekávat, že do Pekingu se naopak dostaví představitelé naprosté většiny zemí rozvojového světa, jejichž převážná část má s Čínou velmi dobré hospodářské vztahy. Čína v desítkách asijských a afrických zemí investuje, buduje potřebnou infrastrukturu, která může napomoci k ekonomickému rozvoji těchto zemí. Na projekt Pás a stezka vyčlenila čínská vláda zhruba 1 bilion dolarů. Tento projekt směřuje k rozvoji mezinárodní spolupráce Číny se zeměmi prakticky celého světa. Západ ale žádný souměřitelný projekt tohoto typu na pomoc třetímu světu nemá.

Kromě toho, většina rozvojových zemí nechce jít cestou vytváření politických struktur a systémů západního typu. Ale v praxi, pokud jde o jejich politický systém, se již vydala cestou podobnou té čínské. V naprosté většině těchto zemí existuje systém jediné, vládnoucí politické strany anebo přímo autoritativní režimy, které se ani nechtějí vydat cestou rozvoje demokracie západního typu, neboť to ve svých podmínkách vidí jako neefektivní cestu. Očekávat proto od zemí rozvojového světa, že by vyjádřily v tomto směru solidaritu se Západem a zpolitizovaly zimní olympijské hry, prostě nelze.

Už také proto, že Mezinárodní olympijský výbor (MOV) se od této myšlenky přicházející ze Západu dosti štítivě distancoval. Olympijské hry by podle názoru MOV měly být především o sportu. A já tento názor plně sdílím.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele