Vláda Petra Fialy se několik měsíců poté, co se ujala svého úřadu, dostala na neuvěřitelně nízkých 28 % důvěry občanů. To tedy znamená, že nejenže se jí od voleb do sněmovny nepodařilo získat nové voliče, ale dokonce ztrácí voliče ze svého voličského jádra. Zdá se, že tento proces bude dlouhodobý. Lidé sice dostali avízo o vyšších zálohách na plyn a elektrickou energii, vzrostla drahota u potravin a vlastně u všeho zboží, nezbytného pro život, kam až v supermarketech oko dohlédne, ale občané ČR zatím ještě ten nejtvrdší náraz drahoty (eufemisticky se tento jev nazývá inflace) vlastně nezažili.

Vláda se handrkuje s odbory veřejných zaměstnanců a není ochotna zejména státním úředníkům alespoň zčásti kompenzovat dopady inflace. Znamená to tedy, že pokud se faktická inflace bude pohybovat kolem 20 %, pak reálné mzdy, minimálně významné části veřejných zaměstnanců, poklesnou až o pětinu.

Učitelé už dostali přidáno z původního rozpočtu 2 % růstu mezd. To je ale legrační nárůst s ohledem na masivnost inflace.

A teď předseda vlády přišel s úžasným nápadem nakoupit za desítky miliard korun čtyřiadvacet nejmodernějších amerických stíhaček F-35. Podle mého odhadu si tyto dvě letky vyžádají výdaje ze státního rozpočtu ve výši 60 až 65 miliard korun. Plus výdaje na prodloužení letových ranvejí plus proškolení personálu a letců na nové stroje a další a další výdaje.

Vláda také touží po padesáti těžkých německých tancích Leopard. To bude stát bratru dalších 20 miliard korun. Plus další výdaje, vyplývající z nutných úprav mostů po Česku, které nejsou konstruovány na obrovskou váhu německých tanků…

Opět se dostáváme k otázce, k čemu jsou těžké a útočné zbraně. Tedy kromě toho, že nám "krásně“ navýší rozpočet ministerstva obrany z letošních 92 miliard korun na 150 až 170 miliard korun v roce 2024. A bude méně peněz na školství, zdravotnictví, sociální oblast, výstavbu dálnic a opravy silnic...

Prostě český státní rozpočet bude tvořen požadavky zejména amerického vojenskoprůmyslového komplexu.

A další legrácka, se kterou v těchto dnech premiér Fiala přišel, spočívá v nápadu vlády ušetřit v průběhu topné sezóny 15 % plynu. Šetřit např. v automobilovém průmyslu anebo ve sklářském průmyslu plyn prostě nelze. Musí se vyžíhávat karoserie vyráběných aut a stejně tak se musí udržovat sklářské pece s roztaveným sklem, pokud se z něj nemá po vychladnutí stát nerozbitná krusta, apod.

Zkrátka v průmyslu se toho ve výrobním procesu mnoho ušetřit nedá, tedy pokud nechceme razantně snížit výrobu. Možná se dají ochladit šatny a snížit temperování vody pro pracovníky na mytí. Na chodbách se určitě nemusí topit apod. Takže pokud „chceme“ uspořit 15 % plynu, musí to zajistit zejména domácnosti. Ty se ale na celkové spotřebě plynu u nás podílejí jen 40 %. To znamená, že bychom museli doma sedět pěkně ve vaťácích a temperovat co nejméně, abychom uspořili v domácnostech možná 30 - 40 % spotřeby plynu. A možná více. Vlastně je to jen věc matematické úvahy. Doporučil bych, aby povinnost šetřit byla přenesena na všechny voliče stran současné vládní koalice. Ti by si mohli vypnout ve svých domácnostech plyn nejlépe úplně. A protože se chtějí osvobodit od ruského plynu, tak by to měli udělat velmi poctivě a s radostí.

Česká média přicházejí s názory různých quaziexpertů na energetiku (např. včerejší Právo: Úspora osvobodí od ruského plynu). Nikdo z těchto "expertů“ ovšem neřekne, kolik nás toto osvobození od ruského plynu bude stát. Jaká bude cena za Mmbtu, kterou budeme vlastně nově platit. A protože ceny ruského plynu po skončení válečného konfliktu na Ukrajině se dříve nebo později vrátí na původní úroveň, které dosahovaly před dvěma až třemi lety, má základní otázka je, kolik bude stát jednotka zkapalněného plynu z USA, z Kataru, z Austrálie a nevím odkud ještě, který bude dodáván do českých domácností namísto ruského. Bude pětkrát nebo šestkrát dražší, nežli bude ten levný ruský? Na tuhle otázku zatím nikdo z „expertů“ nedokáže odpovědět. Posuzují dnešní vysoké ceny ruského plynu, vyhnané do výše hysterickou atmosférou, vytvářenou Evropskou komisí, vládami většiny evropských zemí (zejména těch středo- a východoevropských) a většinou mainstreamových médií.

Typická kampaň byla rozehrána všemi těmito složkami, vytvářejícími veřejné mínění v Evropě kolem úvah v souvislosti s každoroční údržbou plynovodu Nord Stream. Prý nám Putin zatne tipec a přestane dodávat plyn úplně....

V pondělí v CNN Prima News na otázku hezké moderátorky, týkající se možného přerušení dodávek ruského plynu do Evropy, jsem se vyjádřil, že to neočekávám, neboť prezident Putin se chová legalisticky. A snaží se i přes různé sankce ze strany Západu dodržovat uzavřené smlouvy. Konec konců, jak by důvěřovali smlouvám, uzavřeným s Ruskem na dodávky plynu a ropy, noví odběratelé? Zejména Čína, Indie a desítky dalších zemí.

Příkladem jiného přístupu, řekl bych přístupu hájení národního zájmu, nežli je tomu u Fialy s spol., je postup Maďarska. Ve čtvrtek navštívil Moskvu ministr zahraničí Maďarska Szijjártó. Cílem jeho návštěvy bylo dojednat nové dodávky zemního plynu. Maďarsko má s Ruskem uzavřené dlouhodobé kontrakty a platí za plyn násobně méně nežli jiné země EU. Nyní mu chybí v energetické bilanci státu 700 milionů m3 zemního plynu navíc k množství, které bylo v dlouhodobých smlouvách. Ruský ministr zahraničí Lavrov sdělil, že Rusko tento požadavek Maďarska posoudí. Nepochybuji o tom, že požadavek bude posouzen kladně.

A ještě jedna zajímavost. Země Západu nesměřují svou snahu k ukončení války na Ukrajině. A tak po vítězných fanfárách po dodávkách osmi amerických raketometů Ukrajincům a řady různých děl a houfnic různé výroby ze zemí Západu nastaly ukrajinské armádě značné problémy. Jednak vojáci nejsou zaškoleni, chybí dostatek munice, a zejména náhradní díly. A samozřejmě by měly být zaškoleny také opravárenské závody, opravující poškozenou novou západní techniku. Prostě je to svým způsobem danajský dar ukrajinské armádě.

A jak přistupují ke konfliktu země třetího světa? Země Mercosur, tedy země sdružující Brazílii, Argentinu, Uruguay a Paraguay, neumožnily parlamentní vystoupení ukrajinského prezidenta Zelenského ve svých zákonodárných sborech. Naopak, zejména Brazílie vesele obchoduje s Ruskem, jako by se nechumelilo, a ukrajinský prezident schytává kritiku i od presumptivního nástupce prezidenta Bolsonara v prezidentském úřadu, představitele levice Luly da Silvy. Argentina se dlouhodobě přibližuje k sdružení zemí BRICS.

Prostě protiruské sankce kromě cca 40 zemí světa, zejména ze Západu, nikdo další neakceptuje. Válka na Ukrajině tyto země unavuje a přály by si také její konec.

Zejména bychom si ho měli ale přát my, protože dopady války nám dělají díru do našich rodinných rozpočtů. Maďaři si vědí rady trochu jinak.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele