Spěch amerického prezidenta Donalda Trumpa s ukončením války na Ukrajině lze pochopit. Vyčlenil si na to časové okénko do 20. dubna, protože pak už se chce plně věnovat pohybu fronty na ekonomickém bojišti, které za pár dní rozbouří prudké zvýšení dovozních cel do USA.
Bude to už třetí „pic kozu do vazu“ globalizaci, třetí úder v rychlém sledu. Začalo to finanční krizí 2008, navázala pandemie po roce 2019 a po ní válka. Ta je teď ve fázi života po životě, zombie se pokouší vydrápat z hrobu. A když do toho zahrneme také důsledky konce zástupného konfliktu Západu s Ruskem, který nejspíš vyústí v konec NATO, pak si tím ten Trump zamíchal opravdu radikálně. A to je tu teprve pár měsíců.
Je to srovnatelné se situací po skončení studené války, kdy český prezident Václav Havel sdělil slzícím poslancům a senátorům ve washingtonském Kapitolu, že když chtějí pomoci Československu, ať pomůžou Rusku, a završil to výzvou k současnému rozpuštění Varšavské smlouvy a NATO.
Anketa
Má Andrej Babiš vaši důvěru? (Ptáme se od 25.3.2025)
Možná bychom měli jít ještě hlouběji do minulosti, protože Trumpovi se nelíbí ani instituce Spojených národů, které jsou nereformovatelné, jak by mohl po svých marných pokusech potvrdit bývalý předseda Valného shromáždění Jan Kavan. Poměry sil ve světě se změnily, ale zastoupení v Radě bezpečnosti a dalších klíčových orgánech moc ne, takže nejlíp by bylo všechno zrušit a vybudovat znovu.
Kdo do toho hodí vidle? Francouzský prezident Emmanuel Macron, britský premiér Keir Starmer a presumptivní německý kancléř Friedrich Merz dělají vše pro to, aby válečná atmosféra vydržela.
Kdyby se podařilo vystupňovat zbrojní náklady v rozsahu, o kterém se nyní blouzní v divokém sledu nejrůznějších summitů, schůzek ochotných, evropských rad v Bruselu a bouřlivých schůzí národních parlamentů, Francouzi prodají víc stihaček Rafale a možná i nějakou tu ponorku, Britové vymetou sklady raket a dalších pozdravů přes hranice a Němci, kteří umí tanky, naskočí na výrobu dílů k F-35, které mohou být vojensky k ničemu, ale jsou nepřekonatelné jako tržní artikl. My to zaplatíme, ale tak to chodí.
Jenže dlouhodobá lstivost se kombinuje s krátkodobým hlupstvím. Než se Evropa vyzbrojí, aby mohla reálně vyhrožovat, uteče deset let. My už jsme tento termín akceptovali v případě objednaných amerických stíhaček. Kdyby teď vznikl nějaký konflikt, ve kterém po nás budou opravdu střílet, musíme apelovat na rytířskost a férovost nepřítele. Počkej brachu, posaď se, kam ten spěch? Když vydržíš dřepět deset let, přiletíme násobky rychlosti zvuku a rozptýlíme tě do vesmíru.
Jistě, nečetl jsem válečné plány Armády ČR, ale těžko v nich může být něco jiného. Stíhačky drtivě udeří nadzvukovou rychlostí, to jo, ale ne hned. Ne když zrovna do nás někdo buší.
Takže my rozvíjíme dlouhodobou reakci na nebezpečí, které mezitím pomine. Ale Američané skončí s podporou Ukrajiny už teď, a při té příležitosti začnou vnímat Evropu jako podrazáka, který má být po zásluze obrán a osolen. Něco zvládnou cla, něco další obchodní překážky, a vespod to budou jistit rozdíly mobilizovatelné moci. Nasírat Trumpa znamená dráždit hada bosou nohou.
Ledaže by nevydržel. Nad evropskými manévry Trump může mávnout rukou, ale větší nebezpečí hrozí zevnitř. Prezident v Kongresu ovládá jak Sněmovnu reprezentantů, tak Senát, ale většinu tvoří jen pár hlasů. Česká politika by mohla vyučovat o roli přeběhlíků. Je to levnější než volební vítězství. Někdy stáli tak málo, že jim to stačilo, jako poslanci Wolfovi, nanejvýš na útěk do Paraguaye. Proto by neměla zapadnout doutnající snaha v americkém Senátu, jak přibrzdit smiřovačky s Ruskem třeba tím, že je tam prosazován požadavek na zabavení ruských devizových rezerv, které byly zatím v bankách jen „zmraženy“.
Kdo to požaduje? Pod dopisem do Bílého domu jsou podepsáni i republikánští senátoři Todd Young a Lindsay Graham. Sledují tím bohulibý účel, protože uvedené peníze mají být použity na obnovu Ukrainy. A vypadá to jako vlámání se do otevřených dveří, protože z Kremlu ve stejné době prosakovaly zprávy, že Putin hodlá udělat s těmito penězi to samé, pokud budou uvolněny ze zmrazených účtů. Jenže podle amerických zákonodárců by uvolněny nebyly, Rusko by nad nimi nedostalo kontrolu. První plameny na střeše? Nebo jen signál o rodícím se mocenském posunu v USA?
Určitě se o tom jednalo i na americko-ruské schůzce v Rijádu, kde týmy pro technické otázky příměří probírali dvanáct hodin nejrůznější detaily chování všech zúčastněných stran. Výsledek jednání však podle Kremlu nemá být zveřejněn, aspoň zatím. Nadále se „analyzují“, problémy jsou zřejmě na ruské straně, protože Trump se do zveřejnění hrnul. Je možné, že americká delegace už musela reagovat na ten tlak z Kongresu.
Kdyby všechny ty Trumpovy pokusy o historický průlom měly být jen krátkodechým výpadem do prázdna, naplní se strategie, kterou krmí poradci českého prezidenta Petra Pavla a kterou zaslepeně následuje i celá Fialova vláda. Pár měsíců to vydržíme, a pak se všechno vrátí ke starému, pod moudrou kuratelou amerického „deep state“. Být proamerický, to chce fištrón! Kdo vydrží, dostane medaili.
Kdyby tak člověk věděl, co ho čeká, zpívá Jarek Nohavica. Vědečtěji se to dá vyjádřit slovy: Předpovědi jsou vždycky ošidné, zvlášť když jde o budoucnost. A my vlastně nevíme ani to, co bude teď. A tak pár dní předtím, než 2. dubna spustí další vlna destrukce globalizace a obhajoby domácí výroby v USA, najdeme jak ty, kdo v tom vidí hrozbu, tak ty, kdo vidí příležitost.
Pro Česko může představovat hrozbu plán přesunu části výroby Volkswagenu do Spojených států, a možná i Mexika. Americký prezident Donald Trump sice rozhodl, že nová celní zátěž ve výši 25 procent z veškerého dovozu do USA bude zavedena plošně, bez výjimek (ale lobbisti ještě neřekli poslední slovo), nicméně regionální smlouvu s Mexikem a Kanadou nakonec hodlá respektovat. S Kanadou však má samostatné účty, takže to neberte doslova.
Různé zdroje poukazují na skládačku rizik, která se na Česko nabaluje vzhledem k jeho nadměrné závislosti na automobilovém průmyslu a aktivnímu odporu k technologickým změnám, která teď mění auta i energetiku. Klesne význam Škody pro Volkswagen, protože ten jde jinudy. Na elektrifikaci přistoupil dřív, v rozvoji výhod, kdy jezdíte zadarmo na elektřinu ze střechy domu, je dál, a v Americe bude muset omezit podíl evropských dodávek, aby byl uznán jako místní výroba. Méně významná Škoda dostane méně investic a menší prostor na tvorbu nových modelů.
S exportem to bude také tvrdší. Třeba Čína uvažuje, že vyjde s Trumpem smírně a bude postupovat podobně jako Japonci v 70. letech, kteří taky tenkrát málem položili americký automobilový trh. Nakonec dobrovolně snižovali export do USA, což jim mimochodem vyneslo lepší ceny. Zároveň v závodech, které přesouvali do Ameriky, začali dělat větší a luxusnější auta, takže zasáhli konkurenci ještě citelněji.
Kdyby Čína omezila vývozy do USA, ale držela se stávající linie obnovy rychlejšího tempa růstu, musí svá auta vyvézt jinam. Po ruce jsou Indie, Vietnam a další státy Jihovýchodní Asie. Přesně ty, kde měla rozvíjet náhradní trhy z pověření VW naše Škoda.
Ani teď to tam moc nadějně nevypadalo. Loňský rok byl pro Škodu sice prodejně rekordní, ale nebyla to labutí píseň? Co se stane, když prodeje klesnou? Co musí udělat výroba? A co dodavatelé, kteří budou mít taky problémy, doma i v exportu? Kolik ještě budou potřebovat lidí? A co bude s těmi, které potřebovat nebudou?
To všechno jsou těžké otázky, které si brzy vynutí větší pozornost naší vlády než blouznění o evropské armádě vítězící na Rusem. Peníze bude potřebovat jinde. Spoléhat na kongresové hrátky ve Washingtonu je také iluzorní, když vidíme propad voličských preferencí Demokratů pod 30 procent, na historicky nejnižší úroveň.
Je možné, že tahle vláda už není schopná ničeho jiného, ale pak by měli ti, kdo ji chtějí vystřídat, dávat jasně najevo, že dokážou reagovat na dramatické proměny našeho světa. Rozpad globalizace, atlanticismu, obrovská moc nových technologií, to všechno vyžaduje transformaci hrozeb v příležitosti.
Je to jako po pádu komunismu, kdy moc ležela na zemi a záleželo na tom, kdo ji zvedne.
Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
