Celá čtvrtina českých domácností podle jiného průzkumu dokonce ze svých příjmů nedokáže pokrýt základní výdaje své domácnosti. Obě dvě tyto prolínající se skupiny českého obyvatelstva jsou v kritické situaci.  Ta se ale bude ještě zostřovat a k těmto dnes už milionům lidí, propadajícím se do chudoby, přibudou lidé – zhruba jedna třetina středně příjmových domácností – kteří mají zatím finanční rezervy na jeden až dva měsíce provozu své domácnosti.

Je zřejmé, že i z té zbývající, finančně silné zhruba jedné třetiny české společnosti vyšších středních vrstev a buržoazie budou v krátkém čase propadat sítem mezi lidi se značnými finančními problémy tisice dalších.

Pokud bude v zimě fatální nedostatek plynu anebo jeho cena bude příliš vysoká a nezvládnutelná pro podniky, řada firem prostě skončí a propustí svůj personál.

Pokud budou končit firmy, budou končit i jejich pracovníci a často také jejich velmi dobře placení manažeři, kteří zatím bez problémů zvládají platit své hypotéky.

Ostatně, pokud někomu skončí fixace úrokové míry u hypotéky, dostane se okamžitě do finančních problémů a v souběhu s růstem cen energií a obecně drahoty, budou tím sítem propadat směrem dolů i ti, kteří se dnes cítí finančně velice silní a nezranitelní.

Nicméně, ta jedna třetina společnosti, která nemá zatím finanční problémy, patří k vítězům sametové revoluce. Ty dvě pětiny, které už dnes mají silné finanční problémy, k vítězům zrovna nepatří. A další třetina lidí také brzo zjistí, že jim budou v krátké době scházet peníze na zaplacení jejich rodinných faktur a výdajů.

Prostě, situace ve společnosti je vážná. A ona je vlastně sociálně vážná v celé Evropě.

Česká vláda opožděně, ale přeci přichází s určitou podporou domácností i firem, která by měla vlastně všem ulevit od největších problémů plynoucích z nárůstů cen energií.

Ale pokud jde o domácnosti, co růst cen potravin? V nějakých 30 až 40 položkách základního spotřebního koše, ty opravdu základní druhy potravin zaznamenaly meziroční růst cen určitě k 25 a více procentům....

Těch faktorů, které to způsobily, je celá řada, patří k nim opožděné a nedůsledné řešení drahoty ze strany vlády v první polovině tohoto roku. Ale zejména je na vině válka na Ukrajině. Ta způsobila růst cen plynu, ropy, odvozeně také elektrické energie, ale rovněž potravin, respektive zemědělských výrobků a průmyslových kovů. Logickým krokem by tedy bylo ukončit tento frustrující a nikam nevedoucí konflikt. Ukrajina Rusko neporazí, a pokud nedojde k mírovému uspořádání se zárukami ze strany velmocí, Čínou počínaje a Spojenými státy konče, bude konflikt uzavřen příměřím, které v nejlepším případě rozdělí Ukrajinu hranicí ne nepodobnou demarkační čáře mezi severní a jižní Koreou.

Na východ od této čáry budou žít Rusové a ruskojazyční Ukrajinci a na západ od ní Ukrajinci.

Vláda, celé vedení Evropské unie pod vlivem Spojených států chce ovšem pokračovat ve válce, která vyčerpá Rusko a přivede jej k přijetí podmínek, které nebudou nepodobné bezpodmínečné kapitulaci. Představa, že Rusko se vzdá bez boje (s případným ještě větším nasazením sil na Ukrajině) a bude souhlasit s podmínkou reparací, není realistická. S tím by žádný z vůdců Ruska, i kdyby došlo k odchodu Putina z vedoucí pozice, nemohl souhlasit.

Přitom podle mých spolehlivých informací život v Rusku probíhá v podstatě normálně. Finanční situace Ruska není vůbec špatná, rubl je stabilizovaný a stejně tak vnitřní trh, na který přichází prostřednictvím Číny, Indie, Kazachstánu a Turecka i zboží ze Západu.

Kromě toho západní sankce a zákaz dovozu jakéhokoliv západního zboží daly velkou příležitost k rozvoji ruského průmyslu, jeho malých a středních firem. Podobně jako sankce na dovoz zemědělských produktů do Ruska v roce 2014, po anexi Krymu, vedly k obrovskému rozvoji ruské zemědělské produkce. Rusko bude zřejmě schopné vyvézt z letošní sklizně až 50 milionů tun pšenice. Stejné množství pšenice dovážel bývalý Sovětský svaz každoročně z USA a Kanady…

Ale zpátky do republiky

Národní třídu a Příkopy včera opanovali vesměs ti úspěšní, kteří patří různou měrou k vítězům sametové revoluce. Proto hvízdání na představitele vlády při kladení kytic a věnců na Národní třídě bylo jen okrajové. Bylo by ovšem mylné, pokud by se představitelé vládní koalice domnívali, že nespokojenost ve společnosti s jejich prací je tak okrajová, jako byla včera na pražském "Zlatém kříži". Prostě, do centra Prahy včera přicházeli po větší část dne jen příznivci „pražské kavárny“. Až odpoledne dorazila na Národní třídu skupina několik stovek protivládne zaměřených demonstrujících, kteří se předtím zúčastnili mítinku za svobodu slova před Českou televizí.

Svoboda slova v Česku jen pro někoho

Představitelé vládní moci a mainstreamová média neustále žvaní o tom, jakým výdobytkem sametové revoluce je pro nás svoboda slova. Ale svoboda slova, respektive možnost uplatnit své názory existuje jen pro ty, kteří mají „ty správné názory“. Tedy názory víceméně provládní, proválečné, rusofóbní, proamerické…

Dalším trpkým žertem, kterým krmí představitelé vládní moci a mainstreamová média tu veřejnost je, že pád starého režimu otevřel možnosti k volnému cestování do zahraničí. Ale podle průzkumů tři čtvrtiny občanů na dovolenkový pobyt v zahraničí peníze nemají a tudíž stejně necestují. Tak co se vlastně pro tyto občany změnilo?

Samozřejmě, že Česká televize naprosto kašle na výtky, že neumožňuje pluralitu názorů. Tomu se pan generální a jeho nejbližší a jejich vládní komplicové jen smějí. To, že ignorují organizátory protivládních demonstrací, kteří dokázali dostat na Václavské náměstí statisíce lidí, je poněkud neprozíravé, i když z hlediska pana generálního ČT vlastně pochopitelné. Neprozíravé proto, že česká společnost připomíná v tuto chvíli přehřívající se papiňák. V krajním případě, pokud nebude docházet k postupnému uvolňování napětí ve společnosti, papiňák praskne. A pak může nastat chaos a vytvoří se zcela nová situace. A poté už se pana generálního Dvořáka nebude nikdo ptát…

Klíčem k řešení současné vážné sociální situace převážné většiny českých občanů, je ukončení válečného konfliktu na Ukrajině. Takovou úvahu ovšem vláda ani nenaznačuje. A pokud tento konflikt bude pokračovat až do „vystřílení všech patron“, budeme čekat hodně dlouho a utrpení ukrajinského obyvatelstva, které se dá znovu do pohybu po zničujících úderech ruských raket na energetickou infrastrukturu Ukrajiny. Neboť zejména ve městech se v tvrdé zimě a velkých mrazech, v situaci, kdy nebude elektřina, voda, teplo, prostě žít nedá. Takže střední a západní Evropu může zaplavit další velkà vlna uprchlíků. Už tu první vlnu ukrajinských uprchlíků česká vláda nezvládla. A pokud něco zvládla, pak to bylo na úkor českého obyvatelstva. S přílivem dalších Ukrajinců do naší země se ještě dál zauzlí problémy ve školství, ve zdravotnictví, v bydlení, prostě ve všech oblastech.

Strategie nového velitele ruských vojsk na Ukrajině Surovikina je nelítostná. S podobnou strategií vedl boje proti islamistům v Sýrii a pomohl docílit syrské armádě prezidenta Asáda vítězství. Prostě, Surovikin je těžká velitelská váha, kterou by neměli západní stratégové vůbec podceňovat.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele