Slovenská prezidentka Čaputová navštívila v těchto dnech na oficiální státní návštěvě Budapešť. V rozporu se zvyklostmi, které vyžadují zdrženlivou zdvořilost vůči hostiteli (stejně tak samozřejmě ze strany hostitele), neopomenula dát najevo výhrady k politické linii současného maďarského premiéra Orbána. To, že maďarská strana nejásala, je jasné. Slovenská prezidentka je ve své funkci krátce. Považuji tedy tento její politický postup za poněkud překvapivý. Premiér Orbán má ve své politice možná určité rysy autoritativnosti, ovšem je otázka, zda je nutné se těmito záležitostmi zabývat právě na první státní návštěvě Maďarska. Podle slovenské Ústavy zahraniční politiku země formuluje vláda. Slovenský prezident, byť přímo volený, by se neměl od základní politické linie vlády příliš odchylovat. Slovenský premiéři Pellegrini a před ním i Fico byli pevnou součástí fronty zemí Visegrádu. To, že v každé zemi jsou určité problémy, je zřejmé. Bude zajímavé vidět, zda prezidentka Čaputová například při státní návštěvě Francie bude prezidentu Macronovi vysvětlovat, jak by se měl chovat, aby odstranil nespokojenost, která v jeho zemi vyvřela v souvislosti s masovým hnutím „Žlutých vest“. Anebo, zda při návštěvě Bílého domu prezidentu Trumpovi mezi řečí sdělí své názory na nepřiměřené zákroky policistů zejména vůči quasipodezřelým Afroameričanům. Slovenská prezidentka ovšem v oblasti lidských práv nachází velké zalíbení. Poučila v tomto směru i ministra zahraničí Čínské lidové republiky (ČLR) Wang I o tom, že je potřebné dodržovat lidská práva, jejichž stav se prý toho času v Číně zhoršuje, a to zejména s ohledem na údajné zavírání lidskoprávních aktivistů a také vládní politiku vůči národnostním a náboženským menšinám. Pokud bude paní prezidentka jezdit po rozvojovém světě, má prakticky neomezenou možnost vysvětlovat všem hlavám států nedokonalosti v jejich politice v oblasti lidských práv, práv menšin, práv žen, práv homosexuálů atd. Jsem docela zvědav, jak se jí povede sdělovat tato stanoviska blízkým spojencům Západu, např. režimu v Saúdské Arábii, v Egyptě či jinde.

V roce 2016 se sešel v rozporu s linií vládní politiky s tibetským dalajlámou bývalý slovenský prezident Kiska. Kromě jeho osobního uspokojení z této schůzky s tímto pozoruhodným mužem, to mělo za následek ten efekt, že Slovensko se dostalo mimo uvažování Číňanů, pokud jde o rozvoj vzájemného obchodu a příliv čínských investic. Je to podobné jako se to stalo v České republice v letech následujících po skončení činnosti vlády pod mým vedením. Chci jen připomenout, že v polovině roku 2005 jsem jako premiér navštívil Čínu na státní návštěvě a sešel jsem se zejména s čínským prezidentem a také s čínským předsedou vlády. Naše rozhovory byly natolik plodné, že již za pět měsíců po mé návštěvě v Číně, přiletěl do Prahy na pracovní návštěvu čínský premiér, aby dal i podpisem řady smluv najevo zájem Číny o zintenzivnění vztahů s naší zemí. Ještě pár dní před volbami do sněmovny v červnu 2006 navštívil Prahu čínský vicepremiér a dal v jednání se mnou opět najevo silný zájem čínské strany o rychlý rozvoj vzájemných vztahů. Po sněmovních volbách, které skončily remízou a po přeběhnutí dvou soc.dem. poslanců do vládního tábora ustavením pravicové vlády, vedli premiér Topolánek a ministr zahraničních věcí Swarzenberg svůj poněkud zpozdilý boj proti komunismu. Až do nástupu Sobotkovy vlády v roce 2014 se vzájemné cesko-čínské vztahy zmrazily. Bylo to jen a jen na škodu České republice a její ekonomice.