Vždyť byl k vládě Petra Nečase kritický už během kampaně před prezidentskými volbami, a i po svém zvolení otevřeně vyjádřil názor, že by měla vládní koalice skončit. Mělo se všeobecně za to, že vyzývá především k uspořádání nových voleb.  

 

Když budeme ale analyzovat Zemanovy skutečné politické zájmy, je zjevné, proč nejsou předčasné volby jeho prioritou.  

 

Tak především, ačkoliv byl Zeman zvolen přímo lidem, což mu prý dává automaticky jakousi větší politickou váhu, ve skutečnosti je jeho jedinou mocenskou bází v partajní politice jeho vlastní Strana práv občanů – Zemanovci. Ta ale po splnění jejího primárního úkolu, jímž bylo dostat Zemana na Hrad, chřadne. A pak má prezident ještě podporu části sociální demokracie.  

 

Aby mohl na politické scéně vystupovat jako skutečně silný hráč, který prosadí, co si předsevzal, potřebuje buď silnější stranické zázemí, anebo naopak situaci, v níž jsou politické strany zásadně oslabeny. Pokud by se konaly brzy předčasné volby, vyhraje nejspíš s velkou převahou ČSSD, která by prezidentovo poručníkování příliš nepotřebovala, a navíc by se hlavní osou české politiky opět stal souboj stranické levice a pravice, který by prezidenta odsoudil do role politického kibice, v níž byl před současnou vládní krizí.  

 

Ještě horší by pro Zemana byla skutečnost, že rychlé volby by nepochybně vynesly k moci křídlo Bohuslava Sobotky v ČSSD, a Zemanovi příznivci ve straně by tak byli odkázáni do role sekundantů. Dá se navíc předpokládat, že by pozice premiéra politicky posílila Sobotku. Zřejmě až do konce svého mandátu by byl pak Zeman nucen spolupracovat s vládní stranou, která je sice, stejně jako on, levicová, ale je ovládána lidmi, kteří nejsou jeho spojenci.  

 

Pokud by Zeman naopak souhlasil se jmenováním vlády na současném koaličním půdorysu, jen s jiným premiérem než Nečas, bude to vláda slabá, protože nejen neoblíbená, ale také v neustále defenzivě vůči pokračujícímu policejnímu vyšetřování. To by posílilo Zemanovu roli, přinejmenším do řádných voleb.  

 

Stejně tak by prezidentovu roli posílila úřednická vláda, kterou by jmenoval. Pokud by navíc neprošla hlasováním o důvěře a vládla v demisi, Zeman by ji de facto ovládal.  

 

Všimněme si také, že se z Hradu okamžitě ozvala kritika, když Bohuslav Sobotka jednoznačně odmítl, že by ČSSD mohla převzít odpovědnost za vládu do řádných voleb, a požadoval místo toho předčasné volby.  

 

Jmenovat Sobotku premiérem menšinové vlády, která by dovedla zemi k volbám, by se sice jevilo jako svým způsobem logické, neboť ČSSD vyhrála volby v roce 2010, ale dozajista by takové premiérování v nejisté situaci a se svázanýma rukama Sobotku politicky poškodilo. Až by se za rok konaly volby, nejspíš by byl, i spolu se svými příznivci, takříkajíc na odpis.  

 

Miloš Zeman tedy hraje jak o to, aby ze současné krize vytěžil co největší vliv pro sebe, přinejmenším až do konání voleb, ale také o dlouhodobé oslabení Sobotkova křídla v ČSSD, které je nyní ještě pořád silné. Kdoví ale, jak tomu bude za rok. I proto není konání předčasných voleb v prezidentově zájmu.