Jsem totiž toho mínění, že pokud má v Plzni pomník generál Patton, je logické, že v Praze je pomník maršála Koněva. Takže jsem tam šel a jsem na to i hrdý. Shromáždění se zúčastnilo přibližně 300 občanů, různého věku a různého politického zaměření. Dá se říci že politické spektrum bylo zastoupeno od leva do prava. Už to svědčilo o tom, že u Koněva se nesešli žádní extrémisté, jak tvrdí přepisovači, ale vlastenci, kteří si prostě svou historii nehodlají nechat vzít. V takové společnosti jsem se cítil dobře.

Kvalitní a důstojné bylo I vystoupení řečníků. Pan Černohorský, paní Wolfová, Vítová, stejně jako pan Foldyna a další věděli o čem mluví a i když by historik jistě občas něco upřesnil a doplnil, nevykládali o historii nesmysly a lži. Bohužel, totéž se nedá říci o k pomníku dodatečně umístěných cedulích s jejichž obsahem jsem se po akci seznámil. Upravené polopravdy a vyložená lež. Nic víc.

Méně důstojné bylo chování odpůrců pomníku. Řev, nadávky, pískot. Zvlášť fanaticky se projevoval jakýsi jedinec, potapetovaný symboly NATO a  mávající praporem NATO na dlouhé násadě dosahující až k řečníkům. Příznačné bylo, že tito lidé vystupovali pod cizími vlajkami. Převažovaly vlajky NATO a EU. Někteří se do nich I balili, přestože počasí bylo příjemné a teplé.

Ke cti povykovačů a pískačů musím ale podotknout, že při minutě ticha za padlé a zpěvu hymny se udrželi a až na jednoho nebo dva hulváty  zůstali potichu. To zase musím uznat.

Lidé, kteří se postavili na odpor vandalskému ničení pomníků a přepisování historie zde vyjádřili, že už toho mají dost. Po republice nám rostou pomníky Habsburků a pár lokajíčků chce vrátit na Staroměstské náměstí sloup, oslavující vítězství katolických habsburských veličenstev a katolické církve nad kacíři, včetně kacířů českých. Právě těch, kteří byli pár metrů od tohoto místa popravováni. Mizí pomníky odbojářů, kteří neměli správný světonázor a obětí studené války, kteří měli tu smůlu, že nestáli na té ideologicky schválené straně. Jan Želivský se nevrátil na Karlovo náměstí a v panteonu Národního muzea se zapelešil starý Franta Procházka místo Julia Fučíka. Ze staroměstské radnice zmizela deska, nazývající maršála Koněva osvoboditelem a nyní už vadí I jeho dejvický pomník. Je to náhoda? Jsem si jist že ne. Jde o snahu o národní kastraci. V Dejvicích na Náměstí interbrigády jsme řekli dost! Jsme tu doma a svou historii si vzít nedáme.

Jiří Pondělíček
Národní socialisté