Česká republika je jednou z posledních zemí, která má na známkách své žijící prezidenty. Z některých vytvořily dějiny drahé sběratelské unikáty (ZUZANA JANEČKOVÁ, MF Dnes).

Úvod

V r. 2010 jsme si připomenuli 120 výročí narození Karla Čepka vydáním známky s Dášenkou za 17 Kč. Základní nevyřešenou otázkou českých dějin zůstává problém, na kolika známkách ve svém životě si ten nezbedný pejsek ve svém nejenom pozemském životě mohl pochutnat. Trh si dnes cení tuto známku na 20,- Kč, což představuje solidní 7% úročení p.a. Čestného prezidenta jednoho perspektivního penzijního fondu při pohledu na Dášenku, kterou zrovna olizoval, napadlo, že by mohl uvažovat o investování peněz do tohoto druhu cenin. Požádal mě o vyhodnocení možností uplatnit se na tomto dosud podceňovaném trhu za deset melounů. Protože melouny nerad, udělal jsem to zadara. Výsledky této studie zde předkládáním veřejnosti. Jeden z jejich investigativních výsledků pana prezidenta zvláště dojal, když spatřil aršík pěkně výtvarně vyvedených známek s dostihovými koňmi (10, 20, 30, 40, 160, 440 haléřů) z roku 1978, které by si mohl právě na Silvestra 2012 zakoupit za pouhých dvanáct korun. Kdyby tedy vložil v r. 1978 do koupě těchto koní 7 korun, tak by mu tato investice nominálně přinesla roční výnos v pozoruhodné výši 1,23% p.a. Jedná se asi o historickou schválnost. President se rozhodl přejít do státního průběžného penzijního systému se slovy, když už ani známky nevynášejí, tak co v Česku může fungovat. Ta Charta 77 byla nanic. Ti Češi si zaslouží pouze komunismus.

Tak temně bych to zase neviděl. Kde jinde je oslavovaná esbická láska v montérkách, což pěkně naznačila známka vydaná v r. 1952 u příležitosti Mezinárodního dne žen (viz obrázek), která by určitě uspěla v světové soutěži o nejerotičtější známku století.  Za korunu padesát ta známka tehdy šla určitě na dračku. Stejně by mě zajímalo, kdo byl těm kráskám modelem. Nechápu Davida Rátha, proč se pachtil za zlatými mincemi. Stačilo ve velkém vykoupit tuto emisi a měl o stáří vystaráno. A to zrovna ne v sociálně demokratickém chudobinci.  To v pozadí je co? Ne, ta děvčata nejsou hrdinkami románu Sarah Waters Špičkou jazyka. Ta děvčata sní nad zcela něčím jiným. A pak že jsem se nenarodil v krásném roce 1952.

Několik předběžných poznámek

Výzkum vývoje cen známek má jednu výhodu, jde o cenu komodity, jejíž účel ve spotřebě se příliš neměnil. Srovnání vývoje cen známek v čase má asi takový význam jako srovnání cen sendviče Big Mac v prostoru (Index Big Mac). Nelze asi zpochybnit, že vládě poštovní známky vždy sloužily jako prostředek úhrady nákladů zasílání písemností prostřednictvím pošty, současně také jako prostředek sebepropagace a jeden z praménků stahování přebytečných peněz z oběhu. Proto je možné chápat cenu této komodity jako odraz úrovně cenové hladiny a zajímat se o její úroveň ve vztahu k příjmům obyvatelstva i prostředku akumulace jeho bohatství. Pokud současně lze brát poptávku jako funkci ceny, tak srovnání cen ideologických známek se známkami obyčejnými, respektive sběratelskými ukazuje, že trh v rozhodování „cenových vůdců“ vždy ukazoval svou sílu. S podobným jevem se střetáváme také na knižním trhu.  

Ještě známku s Maryčkou  Magdonovou, vydanou u příležitosti životního jubilea jejího stvořitele Petra Bezruče, jazýček chlípníka mohl navlhčit zezadu v r. 1957 za pouhý šedesátník, což ho určitě potěšilo při platu 1000,- Kč. Za stejný peníz se tentýž poněkud zestárlý chlípník mohl perverzně vyřádit na samotném Petru Bezručovi v r. 1967, zvláště pokud měsíčně si přišel na 2000, - Kč. Ale za známku s motivem Sčítání lidu v 1980 musel zájemce vytáhnout z portmonky jednu korunu v hotovosti, za známku s tímtéž motivem v r. 2011 musel zacalovat už 10 korun, i když možná už prostřednictvím platební čí úvěrové karty.  V r. 1980 byl plat ve výši 3000,- Kč měsíčně určitě považován za solidní nadprůměrný příjem, stejně tak v r. 2011 jednotlivec s příjmem 30 000 měsíčně na tom nebyl zrovna nejhůře.

Lze říci, že cenová hladina, vyjádřená nominální cenou základní poštovní služby, a platy rostly zhruba stejným tempem. Plus minus desetinásobně. Hůře bychom dopadli, kdybychom v r. 1980 si tu jednu korunu vložili na vkladní knížku a chtěli si za ní dne skoupit poštovní známku na dopis.  Museli bychom si najít takovou investici, která by nám zhodnotila počáteční vklad  7,99% ročně (http://www.pixy.cz/apps/uroky/).  A muselo by jít o nominální úrok po zdanění. V r. 1973 jsme se mohli do alba přidat aršík šesti známek Bojovníci proti fašismu, (30, 40, 60, 80 halířů, 1 a 1,20 korun) za 4,10, dnes bychom tento aršík mohli prodat za 9 korun(2,84% p.a.). Jak vidno, sbírání známek vynáší dlouhodobě méně než lesnické tunely. 

Historie známek a jejich cen ukazuje, že měnová reforma vrátila cenovou hladinu někam k roku 1918 a že zlikvidovala nadměrnou inflační poptávku, která se v československé ekonomice nahromadila za celé jedno půlstoletí při jednonásobně vyšších platech (500 Kč v 1918 versus 1000 po červnu v r. 1953), což zhruba vyjadřuje růst produktivity práce díky technickému pokroku, vzdělání atd.

Jestliže v r. 1949 jsme mohli obdivovat šest osobností na známkách (za 50, 80 haléřů, 1, 2, 4,  8 korun), tak v r. 1954 nám pošta umožnila totéž na sedmi známkách za 20, 30, 40, 60, 75 haléřů, 1, 40 a 1,60 Kčs. V r. 1956 se pošta prezentovala známkami čtyř osobností za 20, 30, 60, 140 haléřů.  V r. 1961 jsme si osvěžili data narození a úmrtí šesti českých spisovatelů za jednotnou cenu 60 haléřů. O rok později filatelisté své alba obohatili o šest dalších za 10, 20, 30, 40,60 haleřů, 1,60 a 1,80 Kčs. Tento vývoj odrážel docela dobře tehdejší politiku snižování cen.

V 1966 ta nabídka osobností se smrkla na čtyři známky za klasickou cenu 30 a 60 haléřů. V r. 1972 se hitem sezóny muselo stát šest známek s osobnostmi za jednotnou cenu 40 haléřů.  V r. 1990 jsme biflovali prostřednictvím známek základní údaje o takových osobnostech, jakými byly Tomáš G. Masaryk za 50 haléřů, Karel Čapek za 50, Vladimír Iljič Lenin za 1 Kčs, Emile Zola za 2 Kčs, Jaroslav Heyrovský za 3 Kčs, Bohuslav Martinů za 10 Kčs (!). V následujícím roce změnila pošta opět svou cenovou politiku, protože nabídla zájemcům toliko pět osobností za jednotnou cenu 1 korunu (oproti roku 1961 zvýšení o 93%). V roce 2000 dokázala Česká pošta nabídnout na známkách takové osobnosti jenom tři za cenu 11, 12 a 19 korun. Dnes je možné tyto tři známky odkoupit za  49 Kč (zhodnocení 1, 29% p.a.). 

Z hlediska poměru platů a cen (známek) jsme se měli nejlépe na konci 70. let, což ale takto současníci vůbec nepociťovali, protože historicky vytvořená přebytečná kupní síla byla doprovázena pověstmi o pádu měny, a následně pak nákupními horečkami. Zajímavý cenový vývoj prodělaly vydávané známky s motivem Pražského hradu. V letech 1965 a 1968 byly nabízeny publiku za cenu 30 a 60 haléřů, v r. 1971 se jejich cena zvýšila na tři koruny, která vydržela až do r. 1974. V roce 1979 tyto známky byly prodávány za ceny 3 a 3,60 Kčs, v r. 1981 za 3 a 4 koruny, v roce 1983 za 4 a 5 Kčs (dnes za 14 Kč, tedy se jedná o 1,53% zhodnocení p.a.), v letech 1987 a 1988 za 2 a 3 Kčs (dnes za 10 Kč, tedy se jedná o 2,81% zhodnocení p.a.).  Ale v roce 2012 byla jedna známka s tímto motivem nabízena za 30 Kč.

Lze dodat, že celková roční produkce známek je reprezentována tzv. ročníky známek. Zde vyhodnocuji pouze určitý výběr, tak jak mi ho podařilo dát do kupy, respektive uložit do paměti svého počítače.

Naše národní hobby

V roce 1955 hrdince filmu Anděl na Horách chyběla ke štěstí 30 haléřová známka na korespondenční lístek. V nejlepším případě si tato hrdinka vydělávala tak 1000,- Kč měsíčně. Měnová reforma měla své pozitivní výsledky, jestliže platy se nominálně snížily na jednu pětinu, tak cena známky na korespondenční lístky se smrkla na jednu pětinu, horší to už bylo se známkami na dopisy. Nicméně za základní služby československé pošty nebylo nutné utratit o mnoho více než v r. 1918, kdy první československé známky s motivem Hradčan od Alfonse Muchy  byly nabízeny  již 18. 12. veřejnosti za 25 a 50 haléřů.  Zato první českou známka  z 1.12. 1993 s motivem českého lva s heslem Pravda vítězí jsme mohli získat za tři koruny. 

Jak už bylo řečeno, Tomáše Garigua Masaryka jsme mohli obdivovat za čtyři koruny, Edvarda Beneše za dvě, ale také za 7 Kč. Místo Emila Háchy jsme si ten zážitek mohli užít s Adolfem Hitlerem. Hitler v r. 1942  [ale také Husák v r.1983] byl k dispozici našemu vybranému jazýčku za pouhý padesátník. Ale už v r. 1939 toto naše oblíbené hobby mohli fandové služeb poštovních pěstovat za 1 korunu,  později v Protentokrátu k tomu přibyly další možnosti v podobě známek za šedesátník i za šest korun. V samotném Německu přišla tato záliba loajální Němce na 1 až 5 říšských marek

Jak si představovali budoucnost Československa v růžových barvách v Moskvě, ukázala jednoznačně série známek s TGM z roku 1945 (moskevské vydání) za ceny 5, 10, 20, 50 haléřů, jednu korunu a dvoukorunu. Nikdy předtím nebyl tento státník za lidovější ceny k mání. I v takovém roce 1923 byl Masaryk k mání za 50 haléřů, i když deflační politika Rašina donutila i Baťu snížit ceny obuvi tak, že se z toho zákazníkům protáčely panenky. Poválečná skutečnost byla poněkud tristnější, v roce 1947 se mohly oči filatelistů potěšit profilovým obrázkem TGM a mottem Věrní zůstaneme za 1, 20 a 4 Kčs.   

A s Benešem jsme si v letech 1945-1947 mohli užít přímo dle výběru za buď za 60 haléřů, nebo za 1 korunu 60 haléřů, a nebo 3 koruny,  ale také i 8 korun. Poslední vzpomínka na Beneše zhořkla v r. 1948 při pohledu na známky s jeho portrétem za 1, 50, 2 koruny a 5 korun

S Klementem Gottwaldem to šlo v r. 1948 za dvacku, deseti a pětikačku, ale také levněji za 1, 1,50, 3 a 5 korun, o něco dráže než s Benešem. Za 30 korun pak to bylo navíc s prezidentskou standartou a nápisem Buďte ještě vice svorní, jednotní a rozhodní. A Vaše vůle, vůle lidu bude v této zemi zákonem. Známky vydané na paměť tohoto státníka po jeho skonu 14. 3. 1953 už si volně dobrovolně mohl lid zakoupit za pouhou korunu padesát a tři koruny. Ještě před svým skonem se soudruh prezident nechal zvěčnit na známkách za 1. 3, 15 a 20 korun. Zesnulý Stalin se musel spokojit se známkou za 1, 50 Kčs.

Antonín Zápotocký byl k dispozici po měnové reformě do své smrti za 30, 45 a 60 haléřů. Poněkud dráže nás přišly jeho sedmdesáté narozeniny 19. 12. 1954. Tu známku jsme si mohli ochutnat za 2 Kč. Stejně tak Antonín Novotný byl k mání za třicetník na korespondenční listky a pohledy a šedesátník na dopisy. Není tedy divu, že při pohledu ze známky za tři koruny shlíží na veřejnost tak nějak současně smutně a přísně. A ta šlajfka nic moc. Proto asi paní Milana a Karla Opltová poslaly raději srdečný pozdrav všem (asi tedy i tehdejšímu státnímu rozpočtu) z výletu do Ratibořic (Babiččino údolí a Lovecký zámeček) vážené paní Františce Kocmanové do Satalic u Prahy (od r. 1974 část Prahy 9, kde je dnes registrováno 50 ulic a 695 adres a 2023 obyvatel) korespondenční lístek, ozdobený známkou s portrétem velmi vážného a zachmuřeného soudruha prezidenta Novotného za 30 haléřů. I ti pošťáci  to měli tehdy jednodušší.

Tehdejší cenová stabilita měla svou výhodu, stačilo, když se soudruh nechal zvěčnit na známce na počátku svého prezidentování a měl vystaráno. Ludvík Svoboda se ještě v r. 1968 nechal olizovat za třicetník a šedesátník, V r. 1970 už to bylo za padesátník a jednu korunu. Pracující lid proto musel milovat Gustava Husaka, k němuž se bylo možné přiblížit nejenom jazýčkem, ale také se zápalkou, případně i jinak dle libosti fantazie v r. 1975 opět znovu za buď třicetník, nebo za šedesátník, dnes by tak případný zájemce by se na něm mohl vyřádit  za pouhé tři koruny dohromady (zhodnocení 3,31% p.a.). Zcela určitě by Gustavovi zvlhly dojetím i jeho brejličky. Nejpozději v 1983 se však Gustav Husák musel těm pracujícím ty jejich hrátky se špičkou jazyka opět poněkud omezit. Odmítl svůj portrét dávat v plén za méně než padesát haléřů, nebo jednu korunu.

S Václavem Havlem nás to stálo v r. 1989 nejprve padesátník a korunu.  Ale kdo by nechtěl v roce 1995 lízat novopečeného prvního českého prezidenta Havla za 3,60?  Dnes by musel za tuto poctu tvrdě zaplatit 10 korun (zhodnocení 7,34% p.a.), v r. 1996 jsme totéž mohli učinit s panem prezidentem za 6 korun, dnes trh hodnotí tuto  známku na 25 korun (zhodnocení 9,33% p.a.), v r. 1998 za 4,60 (inflace 10,06%), dnes za 9 korun (zhodnocení 5,96%), v roce 2000 za 5,40 (inflace 11, 80%), dnes rovněž za 10 korun (zhodnocení 5, 95%) 

S naším prvním českým prezidentem nás také spojují známky za 50 haléřů, 2, 4, 5 a 6 korun. Stav archeologického bádání nám ale neumožňuje přesněji určit dobu jejich emise.  Havel štafetu předal  v r. 2003 Václavu Klausovi za šest čtyřicet. Dodnes si veřejně na tomto našem dosud posledním panu prezidentovi může pošmáknout i jeho tajemník Jakl, pokud si zakoupí tuto známku za rovných devět korun (zhodnocení 4,61% p.a.).

Tragedii pro český národ bylo, že ještě v tomtéž roce cena této známky stoupla na 6,50 Kč, ale dnes tento pádný doklad inflace během období kratšího než rok) v Česku je prodáván toliko za 7 korun (zhodnocení 1,73% p.a.) . O něco později v r. 2005 jsme museli přidat k sedmikorunně ještě padesátník. A to prý tento velký ekonom je považován za velkého bojovníka s inflací (znehodnocení 8,1%). Ale aby nebylo utrpení českého lidu konec, tak už v r. 2008 ho jeho vybrané chuti přišly na deset korun. Jinak řečeno, cenová bublina činila za první období jeho prezidentování 10, 76% ročně, celkem 66, 66% za pět let. Dnes by si zcela určitě nikdo neměl nechat ujít tento kulinářský požitek za dvanáct korun (zhodnocení 4,67% p.a.). Jestlipak čte pan Klaus panu Jaklovi tu pěknou pohádku od Josefa Čapka o pejskovi a kočičce, jak spolu hospodařili, aby mu objasnil, že to s republikou vypadá tak jak to vypadá. Je signifikantní, že známku s tímto námětem právě za éry tohoto prezidenta nevydala česká pošta náhodou a že není náhodou, že si trh hodnotí tuto známku také pouze na 12 korun.

Další možnosti

V r. 1929 bylo vydáno šest známek s motivem státního znaku za 5, 10, 20, 25, 30 a 40 haléřů. V r. 1937 byly vydány na počest celostátní výstavy známek v Bratislavě dvě známky  hodnotě 50 haléřů a 1 koruny. V tomtéž roce československá pošta vzpomenula osobnost  M. Štefánika známkou za 50 haléřů. Totéž učinila nejen v r. 1939 (převzatou protektorátem), ale také v r. 1969 vydáním známky ve stejné nominální hodnotě (!), tj. za 60 haléřů. V r. 1939 nelenila ani slovenská pošta a vydala čtyři známky s touto osobností za 40 a 60 haléřů, 1 a 2 Ks.

Na existenci Chrámu Sv. Víta v Boehmen and Maehren Čechy a Morava v Grossdeutsches Reich upozornily poštovní nadšence známky za 1, 50 K a 2,50 K. Na území 10. 1. 1943 na území Protektorátu Čechy a Morava v Německé říši (Deutsches Reich) jsme už si mohli připomenout den poštovní známky jejím zakoupením za 60 haléřů. Známka s námětem připomenutí aktivit Německého červeného kříže v prostoru Grossdeutsches Reich v Protektorátu Čechy a Morava byla k mání sice za 1,20, ale s nějakou solidární přirážkou ve výši 8,80, asi jako poplatek za to, že velká říšská orlice chránila dvě malá česká lvíčata a dva malé moravské orlíčky. S poněkud nižšími přirážkami vždy ve výši ceny známky se Češi museli vyrovnávat při koupi tehdejších známek v základní ceně 30, 60, 120 a 250 halíři. Říšská orlice byla také k vidění na protektorátních známkách za 30, 40, 50, 60 a 80 haléřů, ale i na známkách za 1 K, 1,20, 1,50, 2, 3, 4, 5 K. Slovenský stát byl skutečně farskou republikou, bral bohatým méně než chudým, alespoň podle přirážek k cenám známek (30 haléřů + 1 Ks); (70haléřů + 1 Ks); (80 haléřů + 2 Ks); 1,30 + 2 Ks).     

Havliček Borovský v r. 1946 na nás koukal na známce za 1,20 Kčs. V r.1947 se československý stát demonstrativně přihlásil k svatovojtěšské tradici prostřednictvím vydání třech známek za 1,60, 2,40 a 5 Kčs. Světový festival demokratické mládeže v r. 1947 byl připomenut dvěma známkami za 1,20 a 4 Kč. Zřejmě poněkud movitějším dětem byly určeny v r. 1948 tři známky se zajímavě určenými cenami v korunách (1,50 + 1, 00), (2, 00 + 1,00) a (3,00 + 1, 00). Jestli se nemýlím, tak čarodějnice se jménem inflace tehdy musela přímo řádit.

Po Vítězném únoru 1948 krásnou Boženu Němcovou v r. 1949 jsme si mohli prohlížet neomezeně dlouhou dobu za 1,50 a 7 korun. Skutečně, hezká paní. V r. 1950 jsme na S.K. Neumanna na známce mohli podívat buď v černobílém provedení za 1,50, nebo v nafialovělém odstínu za 3 koruny.  Poptávku po skutečném národním hrdinovi Juliu Fučíkovi, který prostý lid filatelistický nenechal ani vyspat (Lidé bděte) naplnily vrchovatou měrou známky za 1,50 a 5 Kč v r. 1951.  Učitel národů, Jan Ámos Komenský, byl uctěn na známkách dokonce za 1,50 a 11 korun.

Od r. 1954 až do dnešních dnů jsme se mohli ve stejných barvách pokochat pohledem na Antona Pavloviče Čechova za 30 a 45 haléřů (hnědý odstín). A zavzpomínat tak v dobrém na měnovou reformu.  V roce 1955 jsme si oči vykoukali pohledem na světové spisovatele  za 30, 40, 60 a 75 haléřů.

Nad 30 lety s KSČ v r. 1951 jsme mohli rozjímat nad známkami za 1,50, 2, 3, 5 a 8 korun, co asi tak znamenalo prohlášení poslance Gottwalda v prvorepublikovém parlamentu o tom, že se komunisté učí chodit do Moskvy zakroutit buržoustům krk.

Kdo chtěl vědět v r. 1951, jak chutný je první pětiletý plán, mohl si vybrat mezi známkami za 1,50, 3, nebo 4 Kčs, přitom jsme si mohli zavzpomínat na dvouletku, kde nám byl tentýž požitek poskytnut za 1,20, 2,40 a 4 koruny. Léta páně padesátého třetího si konečně pošta všimla mohutných oslav Měsíce československo-sovětského přátelství, takže se zmátořila k vydání tří známek s tímto námětem za ceny 30, 60 haléřů a korunu dvacet. Byla to pozitivní zpráva o měnové reformě. Ale současně už jsme se mohli těšit na tři známky z roku 1956 s námětem Budovaní a obrana vlasti za 30 a 60 haléřů i za 1 korunu. Druhý pětiletý plán jsme v tomtéž roce přivítali vydáním známek za 5, 10, 20, 30 a 60 haléřů.  V tomtéž roce ale byla vydána emise šesti známek věnovaná historii lokomotiv (10, 20, 30, 45, 60 haléřů, zřejmě v souvislosti s uvedením do provozu první elektrické traťové lokomotivy Škoda 12E,  vyráběné od roku 1953. Však také olíznutí této známky stalo nadšené železničáře jednu korunu, kterou museli předtím vyhrát v mariáši. Je také evidentní, že Československá pošta si cenila lokomotivy nad plán. Mezinárodní geofyzikální rok v r. 1957 byl poctěn třemi známkami v cenách 30, 45 a 75 haléřích. I na halíři tehdy záleželo.

XI. Sjezd KSČ v r. 1958 jsme mohli uctít někde někam nalepením známek za 30, 45 a 60 haléřů, 15. výročí uzavření československo-sovětské smlouvy stačilo určitě oslavit pohledem na známku za pouhých 60 haléřů. V tomtéž roce aršík šesti známek v nominální hodnotě za 30, 40 60, 80, 120 a 160 haléřů propagoval československé lázně.  Ještě před tím v r. 1957 jsme si mohli zasnít o volání dálek s ČSA za zajímavou cenu 75 haléřů na trase Moskva-Praha-Paříž a za cenu 2, 35 Kč o cestách od Prašné brány v Praze do země pyramid Egypta (Cairo), za velbloudy do Libanonu (Deyrouth) a na prohlídku mešit do Sýrie (Damascus). 

Nejenom ke květinkám jsme si mohli přivonět v r. 1960 nejenom za 20, 30, 40 a 60 haléřů, ale také za 1 a 1, 20 Kčs, ale také k třetímu pětiletému plánu za 10, 20, 30, 40 a 60 haléřů. Asi se ty kytičky prodávaly lépe než pětiletka a Lenin.  Ve stejném roce jsme se mohli pozdravit alespoň na známce s koryfejem V.I. Leninem za 60 haléřů. S Ústavou ČSSR to bylo ještě horší,byla k mání za třicetník. Osvobození Československa v r. 1945 bylo připomenuto v tomto roce na třech známkách za 30 haléřů a na dvou za 60 haléřů, volby pak dvěma známkami za třicetník a šedesátník. V r. 1961 to ještě pokračovalo vydáním tří třicetihaléřových a tří šedesátihaléřových známek, připomínající založení KSČ před 40 lety. 

V r. 1961 si pošta už opravdu dovolila hodně. Tušila, že ty správné výdělky udělá nikoliv s koryfejem, ale s loutkami, jinak by je nenabízela za cenu 30, 40, 60 haléřů, ale také za 1 korunu a za 1 korunu, šedesát haléřů. Na OSN a podpis její Charty jsme si vzpomněli až 20 let po jeho založení v r. 1965 v roce mezinárodní spolupráce známkami za 60 haléřů, 1 Kčs a 1,60 Kčs. V r. 1968 všem sklerotikům byly asi určeny dvě třicetihaléřové známky, vydané u příležitosti 15 výročí založení čs. televize a 45 výročí založení čs. rozhlasu. Aby ti sklerotici nemohli řici, že nevědí, co to je Slovenské národní povstání 1848 a Slovenská národná rada, jako mnemotechnická pomůcka byly vydány dvě známky, třicetihalířová a šedesátihalířová.

V roce 1970 nás pohled na Vladimíra Iljiče Lenina donutil vytáhnout z peněženky buď 30, nebo 60 haléřů. Jaký to rozdíl oproti r. 1949, kdy jsme za totéž museli se slzami  očích rozloučit s buď 1,50, nebo 5 korunami. Blahobyt se na nás valil ze všech stran, nejenom od kytiček nad rovy zasloužilých revolucionářů.

Stejně tak bylo potěšující podívat se na ceny pěti známek v r. 1960, věnovaných pod heslem III. Pětiletka Plán rozvinuté výstavby socialismu v ČSR plánovaným stavbám (10, 20,30, 40, 60 haléřů).  Aby žádná generace už nikdy nezapomněla, že první ve Vesmíru byl sovětský člověk Jurij Gagarin a že pouze SSSR vítězí nad Vesmírem, byly vydány dvě známky za 60 haléřů a 3 koruny. Přímo budovatelské nadšení se muselo zmocnit filatelisty, když si vkládal do alba třiceti haléřovou známku svazačky a svazáka. Na počest již IV. sjezdu ČSM v r. 1963 on nese rudý prapor, ona knihu. V r. 1968 bylo připomenuto vzniku republiky známkami za 30 a 60 haléřů. Až do r. 1978 se nezměnilo nic, protože tehdy byla k témuž jubileu vydána známka za 60 haléřů. Režim se tak tiše přihlásil k národním tradicím, i když po svém, místo československé vlajky, pražského a bratislavského hradu jsme se mohli podívat na státní znak v podobě poněkud socializovaného a zrudlého lva. 

Olympiádu v Římě v r. 1960 jsme oslavili třemi známkami za 1, 180 a 2 Kč. Letní olympiáda v Mexiku 1968 zastihla poštu dokonale připravenou, reagovala na ně vydáním známek nejen za 30, 40 a 60 haléřů, ale také za 1, 1,60 a 2 koruny. Na zimní olympiádu v Grenoble v r. 1969 se zlatým Raškou jsme se mohli dívat nejenom v černobílé TV, ale také na čtyřech známkách za šedesátník a korunu, korunu šedesát a dvě koruny. Pěkně té olympiády pošta zneužila k naplnění vlastní kasy. Rovně záliba prohlížet si známé světové osobnosti se prodražila (20,30, 40, 60 haleřů, 1, 1,20, 1,40). V r.1970 si vydání těch známek asi dotovalo UNESCO, všech šest osobností bylo k dostání za jednotnou cenu 40 haléřů. Stejně tak v roce 1988, protože každá z šesti známek přišla zájemce na 50 haléřů. Dohromady tedy na 3 Kčs. Tento aršík dnes lze zakoupit za 6 Kč (zhodnocení 2, 93% p.a.)

V r. 1969 pošta neopomněla připomenout malý krok pro člověka, ale velký pro lidstvo, který se dle některých pochybovačů vůbec neodehrál (přistání na Měsici) známkami za 60 haléřů a 3 koruny.

Vystavovatelům na EXPO Osaka 1970 určitě imponovalo, že i daleké Československo si připomnělo tuto akci vydáním šesti známek za 50 a 80 haléřů, 1, 1,60 a 2 a 3 Kčs. V r. 1971 šestice známek byla vydána při příležitosti konání mezinárodního farmaceutického kongresu za 30, 60 haléřů, 1, 1,20 a 1,80 a 2,40 Kč. 75. let založení Čs. olympijského výboru bylo připomenuto na čtyřech známkách za 30 a 40 haléřů, 1,60 a 2,60 Kčs v r. 1971, které řešily jedno společné téma, jak zapomenout na Věru Čáslavskou. Ještě v r.1978 byla vydána třicetihaléřová známka jako reklama na 20 strojírenský veletrh v Brně.

Oči filatelisty určitě zjihly v r. 1981 při pohledu na známku, na níž se mohl za pouhých 50 haléřů pokochat námětem, připomínající 7. Pětiletý plán.  Možná, že tehdy Československo nebylo zemí bez bariér, ale bylo zemí, která alespoň symbolicky přivítala Mezinárodní rok invalidů poštovní jednokorunovou známkou. Asi se přece jenom tento námět prodával lépe než pětiletka. Abychom nikdy už nezapomněli na průběh a výsledky XVI. sjezdu KSČ, mohli jsme si nalepit v koupelně na zrcadlo padesátníkovou a korunovou známku s tímto námětem.

V r. 1982 známková tvorba připomněla činnost Dunajské komise v Bratislavě a Budapešti emisí známek v ceně 3 a 3,60 Kčs.  V tomtéž roce pošta chtěla připomínkou velké mostecké stávky v r. 1932 na jednokorunové známce naznačit, že pracující už dlouho nezastávkovali. V r.1987 demonstrovala pošta svou zálibu ve výtvarném umění pěti známkami, upomínající tvorbu českých umělců za 1,2,3,4 a 5 Kčs.

Pošta pohotově vždy známkovou tvorbou reagovala na společenské změny nejenom v prezidentské sesli, jak dosvědčuje jednokorunová známka s Miladou Horákovou v r. 1990 na památku jejího tragického skonu 27.6, 1950 s mottem Památce obětí bezpráví. Za vyvrcholení tohoto dlouhodobého vývoje lze považovat možnost prohlídnout si za pouhých deset korun Baťův kanál.

Jak si dnes trh cení známek?

Za 60 haléřovou známku, vydanou v r. 1978 na paměť vzniku Československa v r. 1918 dnes nabízí trh pouhou korunu. Stejně trh hodnotí známku Památník Terezín za 50 haléřů, vydanou v r. 1987.  To už bylo lepší koupit si v r. 1978 známku s námětem Staroměstský orloj za 10 Kčs a v leošním roce jí prodat za 60 Kč (zhodnocení 5, 76% p.a.). Slávu Československé námořní plavby nám už dnes připomíná pouze šest známek z r .1989, čtyři za čtyři koruny, dvě za tři koruny, dnes jsou k mání za částku 2 200 korun (28,4% p.a.) . Lze pouze doufat, že stejně výhodně nás zbavil tohoto těžkého břemene vydržovat obchodní loďstvo Viktor Kožený. Známka s motivem SNP v r. 1944 za 1 Kč je trhem hodnocena poněkud střízlivěji na 2 Kč (zhodnocení 3, 06% p.a.).

Známku z portrétem A.B. Svojsíka z r. 1991 za 3 Kčs, která připomenula vznik skautingu v r. 1911, lze dnes směnit za 10,- Kč (5,9% p.a.). Relativně vysoko si trh hodnotí poslední české známky tisíciletí z r. 2000 s motivem poněkud blahobytně vyhlížející mlsné kočky za devět korun, kterou si dnes trh cena na patnáct korun (zhodnocení 4,35% p.a.). Známku s motivem Růže nad Prahou za 6, 40 Kč z r. 2003 lze dostat dnes koupit za 7 Kč. Rovněž známka, připomínající třistaleté výročí  zavedení povinné školní docházky za 6,50 Kč z r. 2004, prodává se dnes za 7 Kč (zhodnocení 1,95% p.a.). Spejbl s Hurvínkem z r. 2009 za 10 korun dnes se prodává za 12 korun  (zhodnocení 6,27% p. a.).  Nad výsledky předsednictví ČR v EU  v r. 2009 v albu nad známku za 17 korun lze dnes spekulovat, zda-li by za dvacku dnes vyplatilo jí prodat (5, 57% p.a.). Říkal jsem panu předsedovi, aby to ještě nevzdával.

Se dvaceti jedna korunovou známkou s motivem rabína Jehudy Loewa, která se dnes nabízí za 60 korun, by dopadl ještě lépe (41,9% p.a.) I na trhu s poštovními známkami existují zajímavé investiční příležitosti. Dokonce se investorům nakonec vyplatil i Vítězný Únor. Vítězný únor si československá pošta vybrala jako téma pro poštovní známku v r. 1958 (30, 60 a 160 halířů), 1968 (30 a 60 halířů), 1973 (30 a 60 halířů, dnes 3 Kč), 1978 (1 Kčs) a 1988 (50 haléřů, dnes 40 Kč). I šedesátihaléřová známka z roku 1954, vyprávějící příběh V.sjezdu KSČ v působivé výtvarné zkratce, našla své uplatnění na současném trhu cenných papírů za 20 Kčs. Ani úspěchy socialistické výstavby není třeba znevažovat, šest známek z roku 1975 (30, 60 haléřů, 1, 1,20, 1,40, 1,60 Kčs) jsou prodávány za 15 Kč). Proč ale tři známky s tímtéž tématem z r. 1981 (80 haléřů, 1, 2 Kčs) jsou dnes nabízeny k prodeji za 4 koruny? Mám koupit, nemám koupit? Ani pohled na další tři známky (padesátník, kačka, trojkoruna) z r. 1983 s tímtéž tématem mě nemůže uklidnit. Mohl bych je koupit za 6 korun

Otázka na závěr,  aneb vskutku jsem se narodil do krásných časů ?

Hitlera jsme lízali za třicetník, Novotného a Husáka rovněž, Havel nás přišel na v nejlepším případě na padesátník, Klaus už byl trapně drahý. To je tedy pokrok.  Jaká je ale pro filatelistu základní ekonomická otázka dneška: Za kolik budeme olizovat Schwarzenberga.

Pokud se nám Schwarzenberg bude prodražovat stejně jako Vánoce v letošním a uplynulém roce, tak se máme na co těšit. Ani v minulosti to nebylo nejlepší, Vánoce 2003 nám česká pošta naservírovala za 6, 50 K (dnes 8), Vánoce 2007 za 7, 50 Kč (dnes 9), Vánoce 2008 za 10 Kč (dnes 12). Trh je nevyzpytatelný asi jako velikonoční vajíčko na známce z r.2005 za 7,50 (dnes 9 Kč), ale Vánoce se nám prodražovali stejně rychle jako prezidenti.

Když tedy budu muset lízat zezadu prezidenta zhruba tak za 15 korun, osobně bych dal přednost tomu jako chlap špičkou jazyka dotýkat se Táni. Alespoň v prvním kole.

Budou-li někteří Češi protestovat, že ty své prezidenty neobšťastňovali dobrovolně, že ČSSR byla koncentračním táborem, tak existuje jednoduchý test, zda tomu tak bylo. Kdo se do Československa vrátil z tzv. svobodného světa zpět, tak nadále zde pobýval zcela dobrovolně. Byl jsem dvakrát v Jugoslávii se Sportturistem v letech 1985 a 1986 autobusem, tedy zdravými jedinci pěstujícími windsurfing. Z obou těchto zájezdů neutekl nikdo.  Průvodci nám sice děkovali za toto odvážné rozhodnutí, takže z jiných autobusů sem tam někdo utekl, ale lze předpokládat, že asi většina se rozhodla vždy pro návrat ke svým šťastným prezidentům.

Šťastný a veselý každý příští rok s poštovními známkami,

Citace v perexu viz zde Čeští prezidenti na známkáchhttp://www.czsk.net/svet/clanky/kultura/znamkyprezidenti.html (převzato z MF DNEs)

Publikováno se souhlasem vydavatele.