Tím to pro MO ČR asi skončí. To by ale bylo to, co by se nemělo stát.  To, že dva ředitelé vojenského zpravodajství proti všem zásadám vydali pokyn ke sledování premiérovi manželky a dalších osob, není jen jejich selhání. Problém totiž už dlouhodobě spočívá v tom, že není respektována zásada postupného budování kariéry a krok „do vyššího patra“ musí být podložen úspěšným splněním všech povinností na předchozí funkci. Tato zásada je reprezentována dokumentem, který je nazýván kariérním řádem. Také je nutné uvést, že se to netýká jen rezortu MO, ale celé státní správy. Teprve nedávno byl zákon o státní službě přijat a doufejme, že se stane realitou.  Využívání kamarádů, klientelismus v personální práci je zničující pro každou organizaci.

Vstup Ondreje Páleníka do vysoké pozice ředitele vojenského zpravodajství byl pravděpodobně podpořen osobními vztahy. Z velitele 601. skupiny speciálních sil, který velel počtu vojáků v rozsahu malé brigády a jehož úkolem nebylo nic jiného, než řídit výcvik a při nasazení, bojové aktivity několika desítek vojáků, se stal vysoce postavený funkcionář s téměř neomezenou mocí. Jeho funkční období bylo poznamenáno nadstandardními vztahy k vedení rezortu i politické reprezentaci. Což samo o sobě nemusí být problém. Problém vznikl v okamžiku, kdy Ondrej Páleník nezvládl svoji pozici jako nezávislý funkcionář a podléhal osobním přáním svých nadřízených. To by neudělal člověk, osobnostně silný, který by si vážil vybudované pozice po mnoha letech správně řízené kariéry.

Velmi pravděpodobně by byl i věkem mnohem starší.  Držet v rukou úžasnou moc, kterou mu dává zmíněná pozice, musí být garantováno skutečně osobností se silným charakterem. Druhým aktérem je generál Milan Kovanda. I on je věrným otiskem popsaného systému. Jenomže mezi oběma řediteli vojenského zpravodajství je určitý rozdíl. Zatímco při začátku této kauzy Ondřej Páleník byl na konci své kariéry a v možném rozsahu zkušený profesionál, gen.Kovanda byl nováčkem. V té době bylo ovšem za bývalým ředitelem Ondrejem Páleníkem několik  kontroverzních aktivit, mezi něž bezesporu patří podivné ukončení služební kariéry armádní špičky, třech generálů J.Halašky, J.Sedláka a J.Prokše. Shodou okolností všichni tři potenciální kandidáti na pozici náčelníka generálního štábu. Případy jsou již zapomenuty a není cesty zpět, nicméně pachuť pochybností a nespravedlnosti zůstává.