V autorově myšlenkovém pochodu v tu zbrklou chvíli. Četl jsem ten sloupek jednou, dvakrát, po třetím čtení jsem znejistěl: co tento vzdělaný muž s pronikavým duchem a brilantním nejen glosátorským šarmem zplodil?

Literární noviny čtu od chvíle, kdy jsem začal rozum brát. Započal jsem s oním čtecím rituálem Literárkami, jež odebíral dědeček Fischer v 50. letech. Pochvalně kýval hlavou, dočetl-li cosi podnětného, což i tenkrát se v nich našlo, naopak rozhořčil se, narazil-li na článek, s nímž bylo jeho myšlení v rozporu.

Dodnes pamatuji, že jedním z takových byl text A. J. Liehma o světovém sionismu. Dědeček se rozhořčil. Nedožil se bohužel doby, kdy se z A. J. Liehma, představitele generace procitnuvší z naivního étosu budování lepších zítřků, stal všestranně jasnozřivě myslící intelektuál.

„Literární noviny už neexistují“, píše Martin C. Putna a pokračuje: „Tradice Literárek Vaculíkových, Karfíkových i Literárek Patočkových, jež každé po svém spoluvytvářely českou kulturu a společnost, je pryč...“. Ale existují, pane profesore, oponuji. Jen vy snažíte se je vnímat optikou, s jakou ony nemají co do činění. Vy je hlavně pravidelně nečtete, v tom tkví nesmyslnost vaší ideologicky zpruzené glosy.

Literárky prý také „občas referují o literatuře“, ale měly by se prý „jmenovat Putinovy noviny“. Jak můžete, vy, břitký glosátore, takhle lacině plkat?

Sám někdy s mými Literárkami, s jejichž názvy, ať už se jmenovaly Literární noviny, Literární listy či Listy, prožil jsem spoustu života ve při, to když mi předhodí rozhovor se synem izraelského generála, jenž by své rodiště nejraději pokálel, v příštím měsíci (bohužel už ne v týdnu) dozvím se však z myšlenek izraelského spisovatele uměřenost odpovídající realitě života v té zemi.

A to je jen jeden z příkladů, jak Literárky, jež jsou, nazýváte bývalými, naopak spoluvytvářejí onu vámi vzývanou českou kulturu a společnost. Neboť právě nyní se navracejí do éry, kdy oslňovaly různorodými pohledy na současnost i minulost, kdy vyzrálými komentáři či teoretickými úvahami dávaly různorodými pohledy nahlížet do minulosti i na přítomnost.

Literárky byly vždy nejen literární, nicméně literaturu nezanedbávaly a nezanedbávají. A že byly vždy nositelkou spíše levicověji zaměřených úvah? No a co? Umožňovaly a umožňují i přístup opačný. Stačí je pravidelně číst a nad články více přemýšlet. Ne je revolverově od boku odstřelovat.

Post skriptum: Budu i nadále v Lidovkách číst nejen sloupky Martina C. Putny s plnou vážností, neb si ji zasluhují. Se stejnou vážností budu ovšem jednou za měsíc otevírat i Literárky. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.