Po předchozím varováním Trumpa z minulého roku, že stáhne ze Sýrie svá vojska, jen na chvilku začali přemýšlet a souhlasili s jednáním s Damaškem. Ale protože podobně jako Kurdové v Iráku chtěli všechno, s vládou v Damašku se nakonec nedohodli a dál pokračovali ve svých megalomanských představách, které by ve svých důsledcích znamenaly odštěpení od Sýrie, nové krvavé boje, při kterém by si Západ radostí mnul ruce, že alespoň takto Asada zničili. Proto je podporovali jestřábi v americkém Kongresu i Sněmovně reprezentantů, proto je fanaticky proti „agresivnímu Rusku“ podporovala Evropská unie.

Mohli žít v relativní bavlnce, kdyby se s Asadem, případně s garancí Ruska, dohodli. Odmítli to. Podobně jako kdysi sudetští Němci návrhy prezidenta Beneše.

Výsledek může být podobný. Ale oni, na rozdíl od odsunutých sudetských Němců, mají ještě šanci.

Pojďme dál…

Sýrie je dnes absolutně nejvýznamnějším kolbištěm světového geopolitického střetu mezi Západem a Ruskem (s jeho spojenci)…

Putin vždy hledá konsens. Ale když to nejde po dobrém a začíná to být vyčerpávající, může to jít po zlém.

Putin chce jen pozitivní cíl: zajistit územní celistvost a perspektivně i stabilitu Sýrie.

A protože je nejdokonalejším světovým politickým pokerovým hráčem, netrvá na tom, aby byl nejviditelnějším. Naopak nepomáhá tomu, aby každý, kdo s ním spolupracuje, mohl uspokojit své oprávněné, čili legitimní zájmy.

A ti, kdo s ním jednají, to oceňují a respektují jej. A své zájmy si prosadí.

Neznamená to, že úplně jedná s každým, ale zajistil, aby i zdánliví protivníci se nakonec do této party přidali. Evropská unie proti Putinovi bojuje, a díky budoucímu „ministru“ zahraničních věcí Borellimu chce bojovat i nadále. Nuže, má smůlu. A Evropská unie je zatím v tomto sporu jediným poraženým, protože sázka na Kurdy jako boje proti Putinovi a Asadovi jí opět nevyšla. Poraženým je i Macron, který byl patrně ignorován, ač se vydává - opět ze své strany - za ochránce Kurdů, a samozřejmě Merkelová. Proč by nebyl. Na rozdíl od Putina není schopen vést dialog s každým.

V otázce tureckého zásahu v Sýrii se nakonec spojili: Putin (prezident Ruska), Trump (prezident USA), Stoltenberg (generální tajemník NATO), Erdogan (prezident Turecka), Rafsándžání (prezident Íránu)… o dalších nemluvě… Írán - prezident Rafsándžání... jen pro info - náhlé cvičení v oblasti u hranic s tou kurdskou je rovněž telefonicky konzultováno…

A tak máme doslova unikátní spojení států a institucí.

Mimochodem, co uvedení aktéři k tureckému zásahu řekli:

Putin - Erdogan: Chápeme bezpečnostní obavy Turecka, ale s ohledem na plány, které ohlásilo Turecko, o zahájení vojenské operace na severovýchodě Sýrie. Vladimir Putin vyzval turecké partnery, aby pečlivě zvážili situaci a neuškodili společnému úsilí vyřešit syrskou krizi,“ stojí ve zprávě.

Jinými slovy souhlas, ale buďte velmi opatrní.

Stoltenberg: (částečně jako přes kopírák) Turecko má legitimní obavy o bezpečnost své země. „Jsem si jistý, že jakákoliv akce v severní Sýrii bude přiměřená. Je důležité vyhnout se akcím, které by mohly dál destabilizovat region, eskalovat napětí a způsobit víc lidského utrpení,“ dodal.

Jinými slovy souhlas, ale buďte velmi opatrní.

Rúhání, kromě toho, že vydal jaksi mimochodem rozkaz k vojenskému cvičení v oblasti s kurdským obyvatelstvem, uznal turecké právo „dělat si starost o své hranice “…

A Trump jako velmi upřímný mi mluvil z duše: Vojenský vstup na Blízký východ pod smyšlenou záminkou neexistujících iráckých zbraní hromadného ničení byl „nejhorším rozhodnutím“ v dějinách USA, které vedlo ke smrti tisíců amerických vojáků a „milionů lidí na druhé straně“ a přišlo americké poplatníky na osm bilionů dolarů… „hloupé nekonečné války pro nás končí!“…

A v dalším prohlášení dodal: „Kurdové bojují o svoje území, jen abyste tomu rozuměli. Bojují o svoje území. A jak dnes (ve středu) někdo napsal v jednom velmi, velmi silném článku, nepomohli nám ve druhé světové válce, nepomohli nám s Normandií například.“

Nuže, přátelé, začal jsem Kurdy a jimi také skončím. Syrská vláda bezprostředně po tureckém útoku jim ihned nabídla otevřenou přátelskou náruč a vyzvala k návratu marnotratných synů.

Nebudou to Američané, nebude to Evropská unie, bude to Asad, upírající se o Putina, který jim může pomoci. Ovšem za jedné podmínky: Budou muset uznat suverenitu Sýrie na celém jejím území a nestřečkovat. Chce se od nich tak moc?

A jinak Vladimíru Putinovi blahopřání: Jestli to vyjde, upevní rozumné geopolitické uspořádání na Blízkém východu, zklidní jej a napomůže návratu minimálně jednoho a půl milionu syrských migrantů do Sýrie, a tím i z valné části může pomoci nám Evropanům, kterým zase někteří evropští politici hrozí přerozdělováním běženců.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele