Nikdy jsem nebyl anglosasky myslící člověk a nechápal jsem adoraci části politiků, novinářů či politologů  jak  pro USA tak Velkou Británii. No USA v této chvíli vypustím, protože Británie prostřednictvím svého Brexitu se na nás tlemí z novin, ze všech televizí, ale i sociálních sítí a zaslouží si drobnou glosu.

Začnu z mého  úhlu pohledu coby poslance.  Když jsem se dělili se Slovenskem a já se jako poslanec ČNR též toho účastnil, bylo to pro mnohé z nás i trpké a pro mne jako bývalého předsedu Československé strany socialistické, která se sloučila v březnu 1990 s národněsocialistickou stranou ještě trpčí. Pro čechoslovakistu masarykovského i benešovského ražení to představovalo definitivní konec odkazu 1. Republiky. Přesto se většina z nás důstojně a pracovitě  podílela během několika málo měsíců na podzim roku 1992 na přípravě zákonů, které v podstatě plynule umožnily samostatné fungování České republiky czniklé 1. 1. 1993.

Když člověk sleduje britské poslance, bez ohledu na to, zda se jedná o konzervativce či labouristy, vidí zpovykovanou bandu hysteriků a hlupáků, kteří se neumí dohodnout ani na tom, že 1 + 1 jsou dvě…Nelze si jich vůbec vážit.
Když už jsem však použil ten trochu expresivní nadpis „Britské delirium“, budiž řečeno, že tím mám rozhodně na mysli víc než jen včerejší fiasko o dohodě, kterou sjednávala premiérka May.

Ten pojem delirium je totiž ještě velmi krotký a neodráží hloubku problému. Celá britská společnost se totiž se rozděluje na přibližně stejně silné poloviny, jedné ostře proti Evropské unii a druhé vášnivě pro ní, bohužel ovšem komplikovaně  tím, že ony procenta stále přesunují z jedné poloviny na druhou.  Takže někdy je to 52 : 48 ve prospěch Brexitu a jindy je to přesně naopak. To ostré vnitřní pnutí hned tak nezanikne a zřejmě dokonce nikdy.

Znovu a znovu se toto téma bude vracet. Uvidíme, co udělá Skotsko či severní Irsko. Uvidíme, zda členové britského Commenwealthu  budou ještě cítit svou sounáležitost se zemí, jejíž politici se chovají doslova jako šílenci.
V očích mezinárodní veřejnosti se tak Velká Británie díky schizofrennosti svých poslanců, ale i současné vlády zcela odepsala a uspíšila tak svůj odchod  z geopolitické pozice dříve světové a dnes již jen regopnální velmoci. Má stále výbornou ekonomiku a kurs libry dokonce zajímavě zpevnil, ale jinak je to šaškovský stát.

No zato já jsem rád, že přes všechny ty Kalousky, Bartoše,  Fialy či Petříčky  žiji v České republice, kde bohudík stále převažuje racionální myšlení.