Před 28. říjnem jsem napsal dva články, kde jsem se v naprosté pohodě postavil proti nebezpečí, že o uplynulém víkendu vypukne majdan či cosi podobného na způsob barevné revoluce jako v Kyjevě či při arabském jaru…

Staromák byl pravda zaplněn asi jako 25. února 1948, ale změna režimu nebyla na pořadu dne…

Jenomže s jídlem roste chuť.

Po celé dějiny Československa od roku 1918 v různé intenzitě bublalo klerikální a často též klerofašistické hnutí. Prakticky vždy šířilo nenávist, mimochodem vždy proti Hradu, ať již tam sídlil Masaryk, Beneš, Klaus či dnes  Zeman  a také vždy proti našemu spojenectví  a přátelství proti dříve Sovětskému svazu a dnes Rusku. Ne, neprovokuji: Smlouva mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1996, přijatá za času prezidenta Havla, stále platí. Že minimálně jejího ducha jasně naši představitelé porušují, je nepochybné.

Nikdo ji nezrušil a nevypověděl.

Tak jako v minulosti naši političtí klerikálové zavírali oči před nebezpečím hitlerismu a podporovali či alespoň tolerovali sudetské Němce při jejich rozbití Československa a doslova řádili během tzv. II. republiky, i nyní navazují na ty své tradice..

KDU-ČSL, TOP 09, STAN a též klerikální část ODS, která v ODS nabývá na vrchu…to jsou ony… Jestliže 28. říjen  proběhl v relativním klidu, jistě tak nebude 17. listopad. Jednotliví klerikální vůdcové začnou soutěžit o to, kdo víc a kdo silněji a protože mají podporu ve stejně klerikálním Bohuslavu Sobotkovi, který zdá se s radostí nahlíží tomu, co se děje, je skutečně možné všechno. Teď to přeženu: My jsme tady rok a půl vyšilovali z migrantů a islámského terorismu, což nepochybně jsou fenomény, které ohrožují sice Evropu či svět, ale rozhodně ne Českou republiku. A přestali jsme sledovat, že nám hrozí tradiční téměř stoleté ohrožení ze strany politických katolických klerikálů, kteří se umně napojují na jim blízkého Václava Havla. Politický katolicismus – šíření nenávisti proti vyvážené politice navazující na jedinečné zahraniční koncepce Masaryka a Beneše, hledání mostu mezi Západem a Východem – boj proti Hradu je na vzestupu. Není rozdíl mezi Bělohrádkem, Hermanem, Kalouskem, Fialou či Gazdíkem. A Sobotka k nim myšlenkově rovněž patří… Vše je v pohybu a je zcela nesporné, že tento proces je určitě podporován současnou administrativou Bílého domu, čili onoho Bartoškova, Dykova, Horáčkova „Západu“.

Pokud zvítězí Trump, budou přípravy puče zřejmě zastaveny, zvítězí-li Clintonová, budeme tu mít barevnou revoluci a možná pěkně krvavou, jako vyšitou. V těchto vážných chvílích pro tento stát je třeba oprášit pojmy, na které jsme zapomněli, ale které by se měli mobilizovat. Česká levice, ČSSD a komunisté naprosto idiotsky vedli kampaň proti podnikateli Andreji Babišovi, kvůli tomu, že chce budovat stát jako firmu. Otevřeně řečeno, obyčejný a často levicový volič chce mít tento stát jako úspěšnou, prosperující firmu. Na to logicky slyší. V tom je klíč k pochopení, proč obě levicové strany tak propadly. Český obyčejný a levicový volič nechce mít zemi nafouklou novými a novými úředníky, kteří často vymýšlejí naprosté píčoviny (jinak to nazvat nelze). Obyčejný člověk úředníky rozhodně nemusí, pijí  krev a nepomáhají… Ano obyčejní lidé chtějí mít tuto zemi možná bez velkých ideálů, ale jako prosperující firmu, kde věci jdou k lepšímu a kde i on se má dobře. Unavují je ty řeči, kteří dnešní havlisté, podobně jako kdysi komunisté  před rokem 1989 do omrzení opakují. Levice naprosto nepostřehla, co ten obyčejný člověk chce. Levice bojovala s Babišem, ČSSD se navíc punktovala s klerikální pravicí (ať ve vládě či v opozici) a zcela opustila svou vlajkovou loď boje proti církevním restitucím a pohledy klerikálů tím jenom legitimizovala.

Když vidíme a slyšíme sveřepého Hermana, bigotního a nenávistného fundamentalisty, an se vžívá do role novodobého protektorátního ministra Moravce a chce zatím jen teoreticky či ekonomicky (to je jedno) připojit Česko k nově se vytvářené německé říši, je nutné cítit nebezpečí. Nikdy by mne po celý můj život nenapadlo, že použiji následující slova: Lidé bděte, napsal jeden, dnes mnohými opovrhovaný komunista. A měl pravdu. Zatím jen hrstka, stovka či více z lumpenkavárny bránila pokojnému odchodu hostů z Pražského hradu.

Až příště proti prezidentovi zaútočí, budou někde v pozadí stát Sobotka s Dienstbierem a mnout si radostí ruce? Asi budou a při své omezennosti nebudou chápat, že na ně také přijde řada…

Nikdy by mne po celý můj život nepadlo, že použiji následující heslo. Bylo hluboko podvědomí zasunuto asi tak někdy ze 2. třídy, kdy nám ho kovaná soudružka učitelka sugerovala: Lidé bděte, napsal jeden, dnes mnohými opovrhovaný komunista. A měl pravdu. Levice, zejména ČSSD, se musí vzpamatovat. Ale nejen Levice. Piráti dělají, jako by se jich to netýkalo. Ten příští Staromák, jestli se tomu v zájmu obrany státu, rozhodně nezabrání, už může jít do krve a bude to jako v Kyjevě: hořící policisté, auta, budovy a Tvarůžková v televizi nadšeně vítající přátelské a pokojné demonstranty za svobodu, demokracii a lidská práva…a zvoucího k rozhovoru gauleitera české župy Karl Daniela Hemana.

Konec konců to násilí naši klerikálové a havlisti na čele se Schwarzenbergem Kocábem osobně podporovali a jistě po ničím jiném u nás netouží… Zastavme je…