Vzpomínám si na své mládí a když jsem v roce 1960 nastoupil na základní školu. Bydleli jsme u dědy s dvěma babičkami. Matka lékařka, otec inženýr. Někdy v roce 1967 naši našetřili na družstevní byt 3+1, a konečně jsem nemusel spát se svými prarodiči v jednom pokoji. Dědu jsem měl hrozně rád, ale šíleně chrápal. Za dalších pět let si naši koupili ojeté embéčko a vlastnoručně dostavili chatu, a potom za výhodných podmínek začali šetřit na rodinný domek. 100 000 díky šetřivé mamce si postupně našetřili a dalších 300 tisíc dostali bezúročnou půjčku, kterou následně spláceli cca 1500 měsíčně a mě dali na auto do manželství. V Chebu, kde jsem začínal pracovat a oženil se, jsem si tak koupil Wartburga a protože byl nedostatek lékařů v pohraničí, získala manželka coby lékařka obratem byt… O tom se dneska sní.

To tedy vše bylo za tzv. socialismu. Měl jsem plat advokátního koncipienta a manželka začínající lékařky s příhraničním příplatkem. Jistě, šetřili jsme, ale jinak dobrý.

Přestěhoval jsem se do Prahy, kde na mě čekal byt mých rodičů.

Pak přišel 17. listopad a kapitalismus…

Já bydlel v onom družstevním bytě po rodičích, jeho dobová hodnota původně byla cca 78 000 a dnes je cca 4,5 miliónu korun.

Co je horší, rozhodl jsem si po vzoru rodičů postavit rodinný domek. Zatímco je stále rodinný domek cca 450 000 Kč, na rozdíl od mého je podsklepený a větší, já na hypotéce a vlastním vkladu musel ušetřit 5,2 miliónu. Bylo to dost tvrdé a hypotéku jsem splácel tuším 18 000 měsíčně

Zpočátku jsme i cestovali, ale nijak zvlášť. Já sám už radši dnes jedu na hory v létě atd.

Čím to uzavřít…

Jsem přesvědčen, že sice za jiných cenových relacích bychom dnes žili stejně jako předtím a možná i líp. Jistě, nejsem Kellner či Babiš, hladem neumírám, ale i kdyby zde byl zachován sovětský model ekonomiky, horko našetřil bych se svou manželkou také na rodinný domek, zůstal by nám družstevní byt po rodičích, ale navíc bych zřejmě našetřil ještě na jeden byt 3+1 na byt pro druhou dceru, což už jsem nezvládl, protože to je dnes oněch 3,5 miliónu hypotéky.

Samozřejmě, úplně jiná situace by byla, kdybychom v roce 1989 přijali na místo v podstatě již skomírajícího západního kapitalismu čínský kapitalistický model, který po tři dekády měl HDP kolem 10% a dnes, když je údajně slabé, má hrůzných 6,5 %, je technologickou a inovativní světovou špičkou a není-li dnes, tak zítra už určitě bude světovou ekonomickou jedničkou. My klesáme na 2,5 % HDP a radujeme se jako malé děti.

V čínském kapitalistickém systému, řízeném jejich komunistickou stranou bych i já jako právník a má manželka coby lékařka určitě patřili k střední třídě, která se má nesrovnatelně lépe než ta naše.

Samozřejmě, ve věcech kultury bychom se chovali právě jako ona čínská střední třída, čtyřikrát do roka bychom jezdili na Západ a měli bychom skvělý pocit, jak pro tamější obchodníky jsme úctyhodnými zákazníky.

A přátelé, to píši jako člověk, který na české poměry podle nějakých těch kritérií patří k tzv. zajištěné (české, nikoliv ovšem) čínské střední třídě…A jistě ¼ je na tom lépe, ale 3/5 jsou na tom hůře… Moje děti si nevydělají na byt, a nebýt nás, ledacos nemají… A obě dcery mají vysokoškolské vzdělání…

Tak už neotravujte s tím, jak je to dnes dobře.

Mohlo být lépe, ale ekonomickou i politickou volbu z roku 1989 už nikdo nezmění.