Takto pilně konají již dva roky a dostává se jim za to ocenění z vysokých míst. Naposledy od ministrů vnitra Francie, Německa a Itálie, kteří se tento víkend sešli v Paříži na jednání o tomto problému.

Italští politikové nic proti migraci nedělají, pouze periodicky zakvílí, že Itálie již nápor migrantů nezvládá, což je impulsem pro další tlak na přerozdělování migrantů a povinné kvóty v rámci EU. Zmínění ministři vnitra v této souvislosti ještě na důkaz svého zájmu o migrační problematiku navrhli přidat peníze libyjské pobřežní stráži a pustili se rovněž do úvah o ochraně libyjské jižní hranice, přes niž přicházejí hlavní masy migrantů z černé Afriky. Zločinný podíl neziskovek na pašování migrantů má vyřešit „kodex chování“. Je to děsivě směšné.

Proč je možné chránit libyjské hranice, ale nelze chránit hranice EU, ministři nevysvětlili. Rovněž je vůbec nenapadne navrhnout změnu mezinárodních pravidel tak, aby šlo migranty vracet do Afriky. Nejde o žádné azylanty a také výběr afrických zemí, s nimiž EU chce o migraci jednat, ukazuje, že problémem nejsou lokální války. Migranty láká evropský životní standard a možnost jej snadno bez jakéhokoliv přičinění získat. Evropští politici opakovaně dokazují, že jim to vůbec nevadí. Oni migraci skrytě podporují, nechtějí ji zastavit, ale rozšířit, a proto štědře financují neziskovky a přes ně i pašeráky lidí a jediným cílem je vnutit asijské a africké převážně muslimské menšiny novým členským zemím EU. Prostřednictvím masové migrace se snaží změnit stávající evropské národy a situaci v Evropě jako takovou. To je politika EU a evropských velmocí.

Začíná jít do tuhého. Čelíme jedné z nejvážnějších hrozeb pro budoucnost naší země a národa v moderní historii, horší v tom, že jsme již v rámci EU předali velkou část rozhodování o své zemi a její budoucnosti cizincům. Pokud si je nevezmeme zpět, dopadneme špatně.

Jiří Weigl

Psáno pro Institut Václava Klause.