Politolog Lukáš Jelínek v pondělním Právu naříká v článku s názvem „Zmatené hledání ústavních soudců“ nad rýsujícími se politickými hrami v Senátu kolem schvalování  JUDr. Jana Sváčka, navrženého prezidentem republiky  na soudce Ústavního soudu. Autorovi se zdá průběh projednávání této prezidentské nominace v senátních výborech místy absurdní a děsí se toho, že by ze strany sociální demokracie šlo o obstrukční blokaci jakékoliv osoby navržené do Ústavního soudu Václavem Klausem. Proto sní o tom, že prezident a Senát by měli mít jakési společné kandidáty, kteří by pak s jistotou senátním schvalováním prošli a mohli být ústavními soudci jmenováni. Je přesvědčen, že takových výrazných osobností, které by podobné nároky splňovaly, je celá řada a sám několik, které se těší jeho sympatiím, jmenuje.

Obávám se, že věc je daleko složitější. Za prvé je třeba odmítnout představu nějakých společných návrhů prezidenta a Senátu, která byla již několikrát v médiích zmiňována. Ústava v této věci hovoří zcela jasně – prezident navrhuje, Senát schvaluje, prezident jmenuje. Názory, či dokonce požadavky, že by si měl Senát (zřejmě neformálně) vybírat z více prezidentem na dané místo navržených kandidátů nebo že by snad dokonce prezident měl být ve své volbě omezen na okruh osob předem mu vybraných senátní většinou, musíme zavrhnout, pokud pro nás text i duch naší Ústavy ještě vůbec něco znamená.

Není rovněž pravdou, že naše právnická obec v současnosti oplývá nadbytkem jasných, odborně i mravně zralých, názorově pevných a v širší veřejnosti autoritu požívajících osobností, jejichž dosavadní životní dráha je jasně předurčuje na nominaci do Ústavního soudu. A již vůbec ani toto není zárukou nalezení senátní podpory.

Dosavadní zkušenosti s personální obměnou Ústavního soudu naopak ukazují, že i výrazné a zasloužilé osobnosti se velmi snadno mohou stát obětí zcela účelové politicky či osobně motivované dehonestace a mediální skandalizace a být tak profesně i lidsky neúspěšnou kandidaturou výrazně poškozeny.  Bylo by velmi nešťastné, kdyby tato neblahá zkušenost z let minulých měla mít své další pokračování. O tom, kdo je či není vhodná osobnost, je možné polemizovat, špatné ale je, když jsou postoje apriorní a diskuse zbytečná.

Jiří Weigl, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky