Kleslu rozlítilo, že prezident Klaus se v rozhovoru na Primě pozastavil nad tím, že se oslav našeho výročí nezúčastnil nikdo z vrcholného vedení bruselských institucí EU, a že jako většina poníženě nejásá nad  krátkými pátečními pražskými polosoukromými zastávkami Macrona a Mekelové jedoucích na setkání s Putinem a Erdoganem do Istanbulu. Ty se u nás vydávaly za bezmála historické události.

V této souvislosti si však Klesla dovolil napsat zločinnou nehoráznost, házející špínu na celou naší polistopadovou současnost – „Éra Vlády Václava Klause navíc patří k těm horším obdobím v dějinách naší země. Z jeho devadesátých let, nezvládnuté transformace hospodářství, dělení státu a trhu jsme se ještě pořádně nevzpamatovali…“. To si dovolí napsat dnešní český novinář.

V devadesátých letech, milý pane Kleslo, byla u nás obnovena svobodná společnost a tržní ekonomika, úspěšně proběhla bezprecedentní ekonomická transformace, na jejíchž základech stojí dnešní mimořádně úspěšné období. V jejím průběhu na rozdíl od ostatních zemí nebyli lidé ožebračeni hyperinflací o úspory, nemuseli odcházet za prací do ciziny, uskutečnil se historický manévr reorientace hospodářství z východních na západní trhy a totální privatizace ekonomiky. Devadesátá léta byla érou optimismu, svobody, nadšení a úspěšné změny. Toto všechno provedly vlády Václava Klause, který dokázal vyřešit i státoprávní krizi, kterou nevyvolal, ale zdědil ve fázi faktického rozpadu společného státu.

Dnes se tvrdí, že Václava Havla nám prý záviděl celý svět a doba jeho vlády byla stejně skvělá, jako doba Masarykova. Byla to právě ta devadesátá léta, která Klesla považuje za „horší období naší historie“. Byla to doba, v níž Václav Klaus nebyl maskotem, ale reálně vládl. Byla to nejsvobodnější a nejúžasnější doba pro drtivou většinu těch, kteří jí žili, a proto nelze připustit takové překrucování historie, nota bene ve dnech 100. výročí naší moderní státnosti.  Vznik První československé republiky a jejího tvůrce Tomáše Garrigue Masaryka s vděčností oslavujeme, přestože se zmítala v krizi a národnostních problémech a po dvaceti letech se pod tlakem Hitlera snadno zhroutila, na devadesátá léta, v nichž byly položeny základy dnešní prosperity, a na jejich vůdčí osobnost kvůli osobnímu záští v novinách pliveme. Tak hluboko dnešní žurnalistika klesla.

Jiří Weigl

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause.