Média i politici nás neustále straší, na druhé straně však neváhají přicházet s nesmyslně optimistickými scénáři, kterým rozumný člověk nemůže věřit.

Tak například naše vláda rozhodla o zavedení daně z mimořádných zisků, kterou eufemisticky nazývá „válečná daň“, a hodlá ji uvalit na vybrané firmy z několika odvětví (energetika, bankovnictví, rafinérie). Ministerstvo financí očekává, že mu za tři roky přinese až 149 mld. Kč, z toho jenom v příštím roce 85 mld. Skeptici na trzích to však považují celé za velmi pochybné. Ze strany plátců daně lze čekat všemožné kroky se placení daně vyhnout přesouváním zisku do zahraničí a dalšími metodami tzv. „daňové optimalizace“. Negativní dopady na akciový trh, investice a úspory obyvatelstva lze pouze odhadovat. Poučeni z minulých nezdarů můžeme očekávat, že výnos daně bude mnohem menší a tento náklad bude firmami promptně přenesen na bedra občanů. Vláda to možná myslela dobře, ale dopadne to jako vždycky.

Ve stejně logice se vyvíjí válka na Ukrajině. Obě strany masírují svou veřejnost optimistickými zprávami, že nepřítel se už zhroutí a dále nesmyslně eskalují napětí a zvyšují sázky. Optimistické válečné kalkulace Ruska dávno vzaly za své, ale buďme si jisti, že nevyjdou ani západní představy o snadném zničení Ruska jako soupeře prostřednictvím Ukrajiny. Pokud je někdo přesvědčen, že poškození plynovodů v Baltském moři, detonace na Kerčském mostě a reciproční odvetné ostřelování ukrajinských měst raketami mohou jednu či druhou stranu posunout k vítězství, potom nic není dále pravdy. Jenom se všichni více a více zaplétají do nekonečné eskalace konfliktu, která hrozí zničením nás všech. Na pováženou je lehkomyslnost, s jakou to celý svět klidně přijímá. Se stejnou bohorovností svět kdysi přihlížel vzniku první světové války a někteří ji dokonce s nadšením vítali, aby o pár měsíců později zažívali v zákopech kruté vystřízlivění. Toto memento je třeba si stále připomínat a nedopustit jeho opakování.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause