Kdo by se však z této na první pohled libě znějící zprávy začal těšit, že antidiskriminační šílenství v této zemi narazilo na hráz rozumu reprezentovanou nejvyšší právní institucí v zemi, bude hluboce zklamán. O nic takového se vůbec nejedná – antidiskriminace je stále zásadní prioritou. O tom svědčí jednak připravována novela antidiskriminačního zákona, která presumpci viny a vše další k hrůze všech rozumných lidí posouvá na vyšší stupeň, a k té Ústavní soud nepochybně žádné zásadní výhrady mít nebude. A za druhé, zmíněná kauza je o něčem úplně jiném – o tom, že Ústavním soudem je tímto povolena diskriminace selektivní a on sám si při tom přidělil právo rozhodovat, vůči komu může být uplatněna.

Podstata ostravské kauzy je následující – zmíněný hoteliér stanovil pro občany Ruska bizarní podmínku pro ubytování – musejí písemně vyjádřit nesouhlas s anexi Krymu. Podle ČOI i správní justice je to jasná diskriminace v rozporu se zákonem, pouze Ústavní soud v této nepřijatelné fantasmagorii nachází zalíbení a podobné chování v našem státě legalizuje.

Ve skutečně svobodné společnosti by samozřejmě mělo platit, že každý podnikatel má právo mít klientelu, jakou chce, a stát mu do toho nemá co mluvit. Ale v takové společnosti přece nežijeme, naopak, všemožné státní orgány stále předepisují, vnucují omezení a kontrolují podnikání ze všech stran a antidiskriminace je vlajkovou lodí liberální demokracie, kterou se pyšníme.  Náš Ústavní soud však dnes řekl, že na Rusy se tato antidiskriminační ochrana nevztahuje.  Ty je možné činit jednotlivě odpovědnými za politiku své vlády a omezovat jejich práva ve srovnání s jinými. Ústavní soud svůj šokantní nález opírá o rozpor anexe Krymu s mezinárodním právem a svobodou projevu hostinského. Vše je podloženo právními autoritami, jako je hostinský Palivec z Haškova Švejka a doktor Galén z Čapkovy Bílé nemoci.

Hoteliérovi však zjevně ve skutečnosti nešlo o postoj k anexi Krymu, protože hostů jiných národností se na tuto politickou otázku neptal, přestože i mezi nimi mohou být teoreticky zastánci Putinovy politiky. U Rusů naopak věděl, že pro ně písemně vyjádřený nesouhlas s politikou vlastní vlády může být osobně riskantní, a tak jejich ochota k podpisu bude minimální i v případě, že s anexí Krymu nesouhlasí. Šlo zkrátka o to, neubytovávat Rusy.