Tuhle rok starou, nestydatou pražskou mesalianci, jsem nesl dost těžce. Měl jsem sice tehdy četné výhrady k formě vyjednávání pražského lídra TOP 09 Laudáta, ale skutečnost, že ODS nakonec, z malicherných personálních důvodů, okradla Topku o volební vítězství - upřednostnila koalici s nekompatibilními sociálními demokraty, bylo pro mne příliš velké sousto...

S tím příjemným pocitem, že zase došlo na má slova, jsem mohl jít do postele, ale o půlnoci jsem se, bohužel, ještě začetl do nového vydání Neviditelného psa, kde vydavatel tuhle pražskou patálii popisoval - rozklíčoval výrazně jinak...

V té jeho zestručněné verzi nejde ani tak o zásadní střet mezi rozpočtově odpovědnou pražskou ODS a rozhazovačnými sociálními demokraty, o principiální postoj, ale o pouhé ódeesácké zklamání z primátora Svobody, který se zřejmě Borisi Šťastnému vymknul kontrole...

Čím déle o tom uvažuju, řadím si k sobě všechny okolnosti, tím hůře se dokážu bránit nepříjemnému pocitu, že tahle Neffova interpretace má něco do sebe, zřejmě se blíží realitě mnohem víc, než se mi líbí!