Staří Řekové, když chtěli znát svůj osud a děje příští, navštívili věštírnu v Delfách. My, moderní lidé 21. století, navštěvujeme různé kartářky, astrology, předpovídače osudu, kteří nám za jistý obolus, mnohdy ne úplně malý, osvětlí taje dnů příštích a dají nám nahlédnout do našich osudů. Tenhle byznys kvete i na televizních obrazovkách. Většina z nás však na podobné praktiky nespoléhá, pokud je to možné, snažíme se být sami strůjcem nebo alespoň spolustrůjcem svého osudu. Spoléhat se na Pýthie není asi to pravé ořechové.

Ti novodobí  věštci se jmenují prognostici, nebo také politologové. Ti nám osvětlí, jaké děje se budou v tomto roce odehrávat a jaký vliv budou mít na osudy té naší  „modré, nikoliv zelené“ planety. O tom, že ani oni nemají žádný patent na budoucnost a mnohdy se ve svých předpovědích zcela fatálně mýlí, jsme se přesvědčili už mnohokrát. Naposledy při amerických prezidentských volbách. I když jako známo, přání je otcem myšlenky, v politice to poněkud neplatí. Tam je přání málo.

Takže v Bílém domě dojde za pár týdnů ke střídání stráží. Muže s tmavou pletí, spojeného při jeho nástupu s mnoha očekáváními,  která se bohužel nenaplnila, vystřídá bohatý realitní magnát.  Zda to bude změna k lepšímu, to se uvidí v příštích měsících. Přes všechny předpovědi o „konci světa“, spojené s vítězstvím Donalda Trumpa, můžeme být novým prezidentem nejmocnější (?) země na světě pozitivně překvapeni. Pro našeho prezidenta to alespoň přineslo tolik toužebně očekávané pozvání k návštěvě Bílého domu.

Několik důležitých volebních klání čeká také náš starý kontinent. Ostatně ani naše země nebude ušetřena. Parlamentní volby přinesou nejen vlnu populismu a slibů, které by měly přilákat hlasy voličů jak mouchy na mucholapku, ale také ve svém finále neúprosný politický boj o to, kdo bude držet opratě vlády v dalším období. Bohužel se zdá, a k tomu asi není potřeba žádná Pýthie, že pravice v našich zemích to ještě nějaký čas nebude.  Tvrzení, že jistá křesťansko-demokratická strana může vyhrát tyto parlamentní volby, vyslovené jejím předsedou, je z oblasti politické science-fiction. Zdá se, že v paláci Charitas měli Silvestra poněkud předčasně.

Tenhle rok také přinese výročí jedné dějinné události, která se zapsala neblaze do dějin celého 20. století. Ruskému mužikovi jménem Uljanov a jeho kumpánům, se za pomoci financí pruské buržoasie povedlo něco, pro co se později vžil název Velká říjnová socialistická revoluce. Letos od dobytí Zimního paláce v Petrohradě již uplyne sto let. Pro současné neomarxisty to bude jistě důvod k levicovým bakchanáliím. Kdy by to byl řekl, že po sto letech budou myšlenky ruských bolševiků tak populární. Snad to poněkud vyváží stoleté jubileum jiné události, která se odehrála 13. května 1917 v opačném koutě Evropy, v portugalské Fátimě. Tam se třem malým dětem, v místě zvaném Cova da Iria, zjevila Panna Maria, aby předpověděla konec probíhající velké války.  Třem pasáčkům tehdy sdělila i jiné věci. Jako by tušila, jak velký „problém“,  který postupně zasáhne a ovlivní celý svět, se za půl roku v Rusku zrodí. Dnes je zde jedno z nejznámějších poutních míst světa.

U nás si pak připomínáme, že  s datem 1.1.1977 je spjat dokument, který se  do našeho vědomí zapsal jako Charta 77,  prohlášení, jehož hlavním autorem byl filosof Jan Patočka. Ten byl také první, kdo na následné represe StB zemřel. Vlastním ve svém archivu několik originálních fotografií z jeho pohřbu v břevnovském chrámu sv. Markéty.

Ten rok, co je vlastně celý před námi, bude jak vidno, pestrý. A to zdaleka nejsme schopni dohlédnout vše, co dobrého či špatného nám přinese. Ostatně atentát v tureckém zábavním podniku na Nový rok nám napovídá,  že to nebude jenom procházka růžovým sadem.  Snad nad námi ta Paní z Fátimy bude držet, jak její ctitelé věří, ochrannou ruku. Tenhle svět to hodně, ale skutečně hodně, potřebuje.

A na závěr přání, které jsem si vypůjčil z písničky Jardy Uhlíře: „…hodně štěstí, hodně zdraví, hlavně to zdraví“.

Josef Ježek