Byla padesátá léta a děvče, zapálené pro ideje Stalina a Gottwalda, ukázalo postkartu stranickému výboru na fakultě. Osud jejího odesílatele tím byl zpečetěn. Pokud tento příběh neznáte, doporučuji jeho filmové zpracování Jaromilem Jirešem, v hlavní roli s mladým Josefem Somrem. Děj se odehrává na pozadí folklorní slavnosti jízdy králů. Skvělé!

Soudruh Marx, který s kamarádem Engelsem zaplevelil filosofii přelomu 19. a 20. století učením, zvaným marxismus, zase prohlásil, že opium lidu je náboženství. To vedlo k tomu, že náboženství, a to jakákoliv, jejich představitelé i jejich vyznavači, byla kdekoliv na světě, kde marxisté byli u moci, terčem kruté represe. Marně. Dnes už snad tyhle doby jsou alespoň v našich krajích za námi.

Opiem současnosti se stalo, alespoň mi to tak připadá – referendum. Možnost vyjádřit se ve všelidovém hlasování k jakémukoliv tématu, které bude nastoleno. Pokud je otázkou referenda, kam se má v Brně přestěhovat vlakové nádraží, či zda v Horní Dolní rekonstruovat místní koupaliště nebo radši postavit krytý bazén, nic proto referendu. To jsou otázky, na které je legitimní v nějakém místním referendu odpovědět, zvláště jsou-li skupiny pro jeden či druhý návrh poměrně stejně velké. Na naší současné politickém scéně se však objevily subjekty, pro které je populismus hlavní politickou zbraní a jako svou zásadní politickou výzbroj používají instrument všelidového referenda, jako nástroje tzv. přímé demokracie. Někteří si tak dokonce svou vlastní politickou stranu označili. A máchají referendem jako mečem krále Artuše. K nim  se samozřejmě přidají i komunisté, neboť u nich vždy „rozhodoval lid“, ve skutečnosti však věrchuška, která se masami lidu jenom zaštiťovala. ANO také s otázkou referenda hraje svojí povolební hru, důležitou hlavně při možném sestavení koalice, nebo alespoň při podpoře menšinové vlády. No a Piráti, ti mají přímou demokracii snad zakódovanou ve svém procesoru. Není totiž lákavějšího prostředku, jak utáhnout lidi na vařené nudli, než jim dát příslib všelidového hlasování, jak poznamenal jeden komentátor.